Rozhovory

„Lidi hledají cestu ven z depresí, úzkostných poruch a panických atak, které se propisují i do fyzického těla a moje album je zklidňuje a dává jim naději, že z různých potíží se dá dostat, když se pro to rozhodnou,“ říká Milli Janatková. | Foto: Jakub Čech
Milli Janatková: Zpívám svému dechu a srdci
„S kytarou mám na krku pověšený celý orchestr a můžu se na pódiu zase vyjadřovat sama, jako na začátku kariéry. Ale určitě bych nerada úplně opustila hraní s kapelou. Když máte kolem sebe muzikanty, kteří vám nahazujou, taky vás to hodně inspiruje,“ říká Radůza. | Foto: Jan Šilar
Radůza: Štěstí většinou trvá jen chviličku
„Někteří kytaristé zůstanou ve své škatulce, jakmile se naučí trochu hrát. To je pro mě nuda, člověk se musí vyvíjet a růst i jako muzikant,“ říká Shawn Smash. | Foto: Facebook umělce
Shawn Smash (Total Chaos): Hrát jsem se naučil na kradené kytary
„V novém e-shopu jsme šli naproti začínajícím muzikantům. Příjemné užívání ale ocení i zkušení hráči,“ říká Vladimír Myslík. Společně s Janem Pilsem (vpravo) by Kytary.cz do pěti let rádi dostali mezi TOP 5 evropských prodejců ve svém oboru. | Foto: Kytary.cz
Vladimír Myslík: Nový e-shop Kytary.cz je můj splněný sen
„Koncert bez publika, to je, jako když křičíte do peřiny,“ říká Michal Prokop. | Foto: Ivan Prokop
Michal Prokop: Ničeho nelituju. Ani let strávených v popíku a v politice
„Mám saxofony všech čtyř běžně používaných ladění – kromě tenora ještě tedy sopránku (Keilwerth SX90), altku (King Zephyr) a baryton (jmenuje se Bliss, ale prý je to Weltklang),“ říká Jakub Doležal. | Foto: archiv umělce
Na co hraje Jakub Doležal: Náhradní nástroje nemám, přece nejsem kytarista...
Po dvou letech Ladislav Pazdera vystoupí v Čechách, 25. listopadu v klubu Píchlá Nota v Doksech. | Foto: Luise Blumstengel
Ladislav Pazdera: Když se soustředíš na víc věcí zároveň, vše trvá déle
Jason Williamson ze Sleaford Mods během koncertu v pražském klubu Roxy. | Foto: Kateřina Fialová (Fource Entertainment)
Sleaford Mods: O některých věcech je třeba mluvit
„Nepřemýšleli jsme o tom, odkud ti britští kluci svoji hudbu vzali, nevěděli jsme nic o tom, že Stouni leželi v Muddym Watersovi a notu po notě se to učili podle jeho kytaristů. K tomuhle poznání, že i ty hvězdy vyrůstaly na nějakých kořenech, jsem dospěl až mnohem později,“ říká Jan Martinek. | Foto: archiv umělce
Jan Martinek: Muzika mě nikdy nezajímala jako finanční produkt
Ametyst, to je svoboda, punkový přístup, hodně delayů, vrstev a příjemné hudební špíny. | Foto: Prokop Holoubek
Ametyst: Vždycky je fajn se sejít a společně něco sníst
„Jsou různé druhy radostí. Nejsilnější jsou ty zprvu nenápadné a tiché, které jsou o to trvanlivější,“ říkají Mrakoplaš. | Foto: Miro Mikšík
Mrakoplaš: Tichá radost je stav duše, který máme rádi
„Odmalička mě asi tak jednou za dva roky přepadne touha tvořit – psát a skládat hudbu. V takovém období většinou dostávám jasné nápady a během pár hodin (někdy dnů) vše dokončím,“ říká Tereza Hrabini. | Foto: Darya Rasokhina
Tereza Hrabini: Sny o hadech se staly symbolem mého alba
Aneta Langerová a Juraj Benetin (Korben Dallas) | Foto: Tomáš Benedikovič
Aneta Langerová a Korben Dallas: Cítili jsme, že si můžeme navzájem něco předat
„Rád vyprávím příběhy s výraznou pointou – a když je vtipná, jsem nejspokojenější,“ říká Michal Horák. | Foto: Tony Košař
Michal Horák: Snažím se psát na jeden nádech
„Když píšu, nikdy nepřemýšlím o tom, jestli to bude někdo poslouchat. Mám v hlavě chaos a psaní písniček mi pomáhá se z toho vyhrabat,“ říká Karin Ann. | Foto: SaraShots
Karin Ann: Když něco funguje, nač to měnit
„Nejsem dobrý proto, že mám nějaký zvláštní talent nebo dar od Boha. Objevil jsem ale to, čím chci být, věděl jsem, že tím opravdu budu – a v tomto směru jsem názor nezměnil,“ říká Anthony Wellington. | Foto: Stephen Covey
Anthony Wellington: Nejdřív se musíte zamilovat do dialogu s nástrojem