Petr Staněk (Robotized): Čučení do mobilů je jen takový nevinný začátek

Michal Nejtek: Syntéza jazzu, rocku a vážné hudby je mýtus

Honza Homola: Bigbít postrádá dynamiku, akustika je jiná

Filip Černý: Sázíme na exkluzivní věci, které hudebníci jinde nezažijí

Jaromír Švejdík: Civilností se vyjádří víc než lyričností či patosem

DROM: Jsme schopný se ve skladbě rýpat dva roky a pak ji nevydat

Honza Vondryska: Mezi kšefty a jazzem

Algiers: Velké akce byly zkouškou pro naše klubové koncerty

Jana Kremace (NIKANDER): Věřím, že to, co děláme, dává smysl

Bára Basiková: Osmdesátky byly velice silná doba na autorskou tvorbu

Honza Plášil z Basáren: Základní životní potřeba je asi deset bas

Roman Dorňák (Artu Kus Festival): Zavřeli jsme klub a přešli na Bojiště

Otus Hobst (MINORITY SOUND): Toxin je můj osobní detox

Wsedě: Hraje a zpívá prakticky celý náš kriminál

Leoniden, část druhá: Nechceme být kapela, která se album od alba zhoršuje

Matěj Lipský: Když v muzikoterapii umíš poslouchat, dokážeš i léčit