Floex a Jan Šikl proměňují střet dvou hudebních světů v tvůrčí dobrodružství

Tomáš Dvořák alias Floex patří už více než čtvrtstoletí k nejvýraznějším osobnostem tuzemské elektronické scény. Jeho hudební svět se přitom od počátku vzpírá jednoznačnému žánrovému zařazení. Od raných elektronických experimentů přes ceněná autorská alba až po mezinárodně úspěšné soundtracky k počítačovým hrám jako Machinarium, Samorost nebo Papetura se v jeho tvorbě neustále potkávají syntetické zvukové krajiny s akustickými nástroji, taneční rytmika s neoklasickou melancholií a především výrazná schopnost vyprávět hudbou příběhy.

Jednou z důležitých kapitol této cesty se stalo založení komorního Floex Ensemble, který původně vznikl jako prostředek k novému koncertnímu uchopení Dvořákových starších skladeb. Významnou úlohu v něm postupně převzal skladatel, aranžér a dirigent Jan Šikl, známý mimo jiné z progresivního dua Zabelov Group. Spolupráce, která nejprve spočívala především v převádění Floexova repertoáru do neoklasických aranží, se postupně proměnila v rovnocenný autorský dialog. Jeho dosavadním vyvrcholením je společné album Directors, vydané na konci října u Minority Records.

Autoři přitom vztah akustických nástrojů a elektroniky vnímají také jako metaforu současné polarizované společnosti, v níž se jednotlivé názorové světy stále obtížněji dorozumívají. Celé album je tak svého druhu hudební úvahou nad tím, jak se zdánlivě neslučitelné světy mohou nejen střetávat, ale také vzájemně prostupovat, ovlivňovat, doplňovat a především inspirovat. Namísto hledání kompromisu, při němž musí každý něco ze své identity obětovat, zde vzniká nový prostor, který dokáže rozdílnost proměnit v tvůrčí přednost. Není to cesta jednoduchá, o tom svědčí dlouhá doba vzniku nahrávky, ale může přinést originální výsledek. Ať už po hudební, tak i občanské linii.

Čtveřice delších kompozic na albu Directors už nepředstavuje hudební doprovod ke konkrétní hře, filmu nebo divadelnímu představení. Tentokrát se oba skladatelé rozhodli vytvořit imaginární filmový prostor, v němž se čtyři fiktivní režiséři dívají na společný námět pokaždé trochu jinou optikou. Jejich prostřednictvím rozehrávají pestrou škálu nálad, hudebních dialogů, střetů i překvapivých souznění.

Zásadní proměnou oproti dosavadní Floexově tvorbě prošel samotný proces vzniku nahrávky. Zatímco dříve byly akustické nástroje jednou z ingrediencí jeho elektronického zvukového světa, tentokrát se dostaly do dominantní role. Jak oba autoři vysvětlují v tiskových materiálech: „Všechno začalo samotnou partiturou Floex Ensemble a živou studiovou nahrávkou, a finální produkce byla postavena právě na tomto základu. Živé vystoupení bylo na prvním místě. Hledali jsme koncept, který by představoval poměr 1:1 mezi elektronikou a nástroji.“

Pod taktovkou Jana Šikla se v souboru setkali houslistka Kateřina Krejčová, violistka Anežka Jiráčková, violoncellista Tomáš Jamník, klarinetista a basklarinetista Jiří Javůrek, vibrafonista Jakub Tengler a samotný Tomáš Dvořák, který vedle elektroniky obsluhuje také klarinet. Teprve zvuk takto sestaveného komorního tělesa se stal východiskem pro Floexovu následnou elektronickou odpověď. Ta se přitom nesnaží akustické nástroje pouze doprovázet nebo překrývat dalšími vrstvami. Vyrůstá z jejich zvukových barev, reaguje na jejich dynamiku a často je pomocí elektronických manipulací přetváří do nových, těžko identifikovatelných podob. Hranice mezi oběma světy se tak postupně stírá a posluchač mnohdy nedokáže rozlišit, kde končí skutečný zvuk nástroje a začíná jeho elektronická transformace.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Floex se důsledně vyhýbá tradičnímu kompozičnímu minimalismu Philipa Glasse či Stevea Reicha, stejně jako romantizující neoklasické vlně v čele s Ólafurem Arnaldsem, Nilsem Frahmem nebo Jóhannem Jóhannssonem. Mnohem bližší jsou mu projekty, které nevnímají elektroniku a akustické nástroje jako dva oddělené světy, jejichž cílem je harmonické splynutí, ale jako svébytné hudební organismy, které se mohou vzájemně doplňovat, konfrontovat, ovlivňovat a proměňovat. Na mysl tak přichází například kolekce The Animal Spirits Jamese Holdena, kde se modulární syntezátory střetávají s živelnou jazzovou improvizací, nebo album FIBS Anny Meredith, na němž se klasicky školené kompoziční myšlení potkává s energií a zvukovou odvahou současné elektroniky. Podobně ani Floex s Janem Šiklem neusilují o pouhé propojení dvou hudebních jazyků, ale hledají prostor, v němž jejich vzájemná interakce vytváří zcela nový výrazový slovník.

Bude zajímavé sledovat, jak materiál Directors vyzní na koncertních pódiích. Jako hudba od počátku zamýšlená pro živé provedení má právě v této podobě největší šanci naplno rozvinout své silné stránky. První takovou zkouškou po vydání alba bude pražský křest, který proběhne už tuto neděli 8. listopadu v prostoru ARCHA+. Samotná deska přitom představuje pozoruhodné rozšíření Floexova dosavadního hudebního teritoria. Tomáš Dvořák se na ní nezříká charakteristických znaků svého autorského rukopisu, ale díky spolupráci s Janem Šiklem a nezvyklému způsobu komponování proniká do dosud neprobádaných oblastí. A sledovat, kam až toto hudební dobrodružství pražského muzikanta zavede, je skutečná radost.

Floex & Jan Šikl – Directors

Minority rec., 2026, 00:30:24

80 %