Kpt. Krab: Make dadadisco, not war!

O pár podivných demosnímků a jeden DIY klip se sloganem „Já nefetuju, raději špagetu“ později jsem najednou stál na pódiu prvního koncertu. Bylo to v Plzni na undergroundovým Festivalu odpadních vod, kde podlaha lepila, až to zouvalo boty a po rozházených stolech pospávali ti, co pařili už od pátku. A když jsem poprvé vylezl ze záchodové kabinky v černým saku, pruhovaným tričku, s kapitánskou čepicí a silným make-upem, zdaleka jsem nebyl nejdivnější účastník festivalu. Byli čtyři – hodiny v noci i lidi v publiku, ale jako startovací plocha ideální.

Taky jsem ve stejné době dostal song Houby do Startéru na Radiu Wave. Bohužel v hodně, hodně, hodně rané verzi, která svůj potenciál vyčerpala po prvním poslechu a další týdny, kdy se v hitparádě držela, vynikala hlavně tím, že porotce pomalu, ale jistě začala s*át. Ale přízvisko od Jakuba Kaifosze „Jára Cimrman vesnických diskoték“ od té doby používají někteří promotéři jako můj trademark. A to, že díky mně v jedné větě od moderátorů zazněli Kraftwerk, Ventolin a Chlapiksxichtemwlka a „šel pes do lesa, našel dlažební kostku“, byla sladká malina.

A pak to začalo. A začalo mě to bavit. Co byl nejdřív projekt pro kámoše, se stalo projektem i pro mě. Posadil jsem hlas níž do chrapláku, čepici víc do čela, vyčistil si brejle a další zastávkou byl ústecký Útulek Fest, kde jsem poslal do davu lahev absintu se Spritem a rozjel se takový mejdan, až jsem při skoku mezi lidi přišel o kus zubu. A pak mykologové z Hradeckého slunovratu (nyní Festival Slunovrat) ocenili mojí existenciální píseň „šel jsem na houby, našel jsem houby“ a já jel z Ústí na druhej konec republiky do Hradce nad Moravicí, kde můj odpolední set sklidil ovace a úlevný komentář „já už se bála, že tu pro děti nic nebude“.

Tehdá jsem prvně hrál song Tak jako sorry. O tom, jak jsem se rozešel s holkou, co bydlela nad večerkou, a pokaždý, když jsem viděl láhev od Coca-Coly, tak jsem si na ni vzpomněl. Prostě příběh ze života. Navíc podpořenej refrénem „včera jsem se opil a poslal jsem ti zprávu, tak jako sorry, nemáš to číst“, s čímž jsem očividně neměl zkušenost jenom já. Udělal jsem další DIY klip se záběrem na kaktus, kterej dostane dávku pěny a pak po něm přejede žiletka, a hodil ho na YouTube. A tak ten song začal žít trochu svým životem. Resp. když jsem někam přijel podruhý, už jsem i cítil, že ho lidi chtějí. Mám hit – paráda!

V prosinci 2022 jsem měl pět dní dovolené a výsledkem bylo pětipísňové lo-fi EP Tanzen, které jsem stihl poslat do světa přesně na Vánoce. A i když kvalitativně kulhá jak třínohý pes vyšetřující zločiny (tedy komisař Velorex), tu hrstku fanoušků, co kolem mě začala bublat, to potěšilo. A já cítil, že kombinace taneční elektroniky, která je trochu divná, dadaistických textů, který jsou někdy divný a někdy prapodivně trefný, tanečních kroků s vykloubenýma kotníkama a vtipu o koni v baru, kterej jsem během koncertu říkal třikrát a pak ho pro jistotu zahrál jako ultrarychlý techno, začíná fungovat.

Někdy od té doby jsem také pokaždé, když se mi sešel nějakej počet koncertů blízko sebe, prohlásil sérii koncertů za tour, dal tomu spešl název a většinou se snažil mít dané koncerty nějak konceptuálně pojaté. Tour „Avantgarda není sranda“ z roku 2022 jsem začínal puštěním House of the Rising Sun (ve skvělým coveru od kanadskýho týpka jménem Alex Whalen) a držením mikrofonu u srdce, což se přelilo do hlasitého ratata a „avantgarda – to není sranda, jó avantgarda, to není žádná sranda“. Další tour se jmenovaly například „Sýr, mír, láska“, „Nejsem Štěpán K.“ nebo poslední tour „Rozpadli se J.A.R. a tak jsem v žebříčku českého rapu postoupil o příčku vzhůru“. Na přelomu 2023 a 2024 jsem tour „Sýr, mír, láska tour“ podpořil vydáním dvacetivteřinového a cappella singlu Jediný dobrý ska je láska. Když jsem tiskovkou k songu a tour obepsal všechny významný hudební publicisty, dostal jsem jedinou odpověď – od Honzy Vedrala: „Ten název je lež!“ Honzo, není!

Jo a v roce 2024 jsem byl v televizi! To byla taky dobrá taškařice. Konečně jsem nepropásl období přihlášek do komerční talentové soutěže a dokonce jsem uspěl i v online castingu, kdy jsem hrál přes webku dvoum znuděným producentům, který ten den viděli už asi víc, než potřebovali. A v červnu jsem jel do Bratislavy. První hraní na Slovensku a hned Incheba Arena. Ha! A byl to velkej zážitek.

Připadal jsem si jak v lunaparku. Kamerovky, rozhovory, točení image záběrů, velká stage, profi přístup a spoustu dalších soutěžících sveřepě odhodlaných změnit si život a mezi nimi já připravenej zahrát song Tak jako sorry a v něm sólo na chrastící vejce a kazoo. A zafungovalo to. Postoupil jsem o jedno imaginární kolo dál. A výsledkem bylo mých pět minut slávy v listopadovém pátečním prime timeu v televizi (a ve středu na Slovensku).

A i když se toho zase tolik nestalo, statistiky na všech sítích poskočily. To zase jo. A taky druhý den přišli na koncert v Plzni přesně dva lidi, že mě viděli v televizi. Akorát většina porotců byla přesvědčena, že jsem převlečenej Štěpán Kozub, kterej to následně musel ve svý fanouškovský skupině na Facebooku osobně dementovat. A tuhle konspirační teorii přiživil článek na ženy.prima.cz. Splněnej promo sen, kterej jsem nevěděl, že mám.

Ale tak je to vlastně celou dobu. Že se mi daří chytat věci, který jsem nečekal, že se stanou. Vlastně celej tenhle projekt se původně neměl stát, ale možná i díky tomu mám čas od času pocit, že funguje. Je to červená nit, která se táhne od tý chvíle, co jsme v noci 18. června s Josefínou a Štěpánem založili profil Kpt. Krab na Bandzone a nahráli na něj Recept na krabí salát. Všechno je tak trochu omylem a tak trochu vtip, ale taky je to celý myšleno vážně a fakt mě to baví. Odehrál jsem od tý doby skoro stovku koncertů. Hrál jsem na různých undergroundových večírcích, na oslavách narozenin, v klubech, v galeriích, na festivalech, na svatbách, v čajovně. Všude, kde to šlo a kde chtěli moji poctivou porci dadadiskotéky.

No a teď vydávám nové EP Továrna na data. Jsou na něm čtyři songy, na kterých jsem dělal zhruba poslední rok. Nahrál jsem to doma, zpěvy u kámoše, pár synťáků přidal kámoš Hvězdoslav Mořský z kapely Hvězda moří a celý to míchal Tomáš Havlen. Dada a existencialismus zabalený do tanečních beatů. Budu rád, když si to pustíte, a budu rád, když se uvidíme na koncertě. Make dadadisco, not war!

A jaký příběh skrýváte vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.