Rozhovory

„Spojuje nás hudební chemie a energie, hodně jsme toho spolu prožili. Nikdy jsme nechtěli přijít o své bratrství,“ říká Greg Attonito. | Foto: Jesse Korman
Greg Attonito (The Bouncing Souls): Když při psaní hudby moc přemýšlíš, vytratí se spontánnost
„Jsem sice zvyklý pracovat ve studiu, ale je to jiné než na chalupě, kam jsem se zavřel, sám si vařil, pak si otevřel červené víno a točil jsem, kdy a jak jsem chtěl,“ říká James Harries. | Foto: Marek Musil
James Harries: Muzikanti někdy dělají z techniky a gearu moc velkou vědu
„Některý tracky na novým albu zkrátka budou znít tvrději – chtěla jsem se záměrně i trochu trhnout od teepee,“ říká Tereza Lavičková o svém sólovém projektu TEZA. | Foto: Kateřina Fialová
Tereza Lavičková: Mluvit o své sexuální identitě je v Čechách pro některé interprety stále tabu
„Potřebuji stále pracovat na něčem tvůrčím a vlastně jde i o velkou motivaci,“ říká NVTVLIE. | Foto: Alexandra Hrašková
NVTVLIE: Teď se cítím být silnější a průbojnější
„Pro mě jsou kytary spíš pracovní nástroje. U truhláře se nedivíš, že má desítky dlát té nejlepší kvality, některá z nich má třeba i po předcích. Každé potřebuje zrovna na něco jiného. A tak to mám s kytarama,“ říká Roman Helcl. | Foto: archiv Romana Helcla
Roman Helcl (November 2nd): Je čas dělat na sto procent vlastní hudbu
„Kdybych vyrůstala ve městě v paneláku, dost možná bych ani nemohla hrát a zpívat tak, jak hraju a zpívám,“ říká Jana Vébrová. | Foto: Indies Scope
Jana Vébrová: Takovej bič člověk má, jakej si na sebe uplete
Veronika Fischerová a Aleš Opekar. | Foto: archiv Popmusea
Aleš Opekar (Popmuseum): Čím je umělec známější, tím méně je potřeba jej reflektovat v muzeu
Honza Plášil: První díl Basáren najdete už jenom na darknetu
„Kauza Bečva je opravdu bizarní,“ říká Tomáš Niesner. | Foto: Jan Vrba
Tomáš Niesner: Neumím psát skladby od stolu
„Nová deska je o radosti z přítomnýho okamžiku,“ říká Honza Unger z kapely Zrní (na fotce třetí zleva). | Foto: Zuzana Veselá
Zrní: Občas je dobrý kašlat na ego
„Daleko víc než sóla mě baví, když se kytary proplétají, hrají v různých polohách a když cítíš, jak je to barevné,“ říká Pavel Skála. | Foto: David Webr
Pavel Skála: Mám rád, když do sebe kytary zapadají
„Jsem extrémně citlivý člověk. Jediný způsob, jak se s touto emocionální zátěží vypořádat, je nějak ji ventilovat,“ říká Maella. | Foto: Beata Mathe
Maella: Učím se pracovat s oběma verzemi sebe sama
„Aranžuju tak, aby měl každý prostor k vlastní prezentaci. V ASPM nehrají frakouni, kteří jen dostanou kuličky a pak ty noty zahrajou,“ říká Jan Spálený. | Foto: Jiří Hrbek
Jan Spálený: Kdo chce zapalovat, musí sám hořet
„Myslím, že celkem mám schopnost se ‚načíst‘ na člověka, se kterým hraju,“ říká Honza Ponocný. | Foto: archiv umělce
Honza Ponocný: Necpat se tam, kde se necítíš dobře
„Neměl jsem v úmyslu hrát reggae, jen se mi prostě moc líbilo, takže jsem si začal kupovat desky a bavilo mě chodit na reggae kapely londýnské scény. A pak přišel punk a bylo to. Tím se pro mě všechno změnilo. Vzal jsem znovu do ruky kytaru a začal s ní dělat kravál.“ | Foto: Andy Lee
Steve Drewett (Newtown Neurotics): Chtěl jsem psát hudbu, která dokáže lidi emocionálně propojit
Zdeněk Lev s grafičkou knihy Péče o kytaru Lucií Velebovou na křtu. | Foto: Martin Novotný
Zdeněk Lev: Servis kytary může být na míru, jen správně vybrat