Rí Ra: 18 let irské muziky. Občas i o tři doby napřed

Irsko v srdci a vlastní hlava

Když jsme v roce 2008 začínali, asi jsme úplně netušili, kolik hudebních dobrodružství nás čeká. Jedno jsme ale věděli jistě: tzv. keltská muzika nás baví a chceme ji hrát po svém. Protože na tradičních melodiích milujeme jejich energii, příběhy, vesměs pojednávající o lásce, přírodě nebo válce, i nakažlivé rytmy. Zároveň nás ale vždycky lákalo hledat nové možnosti. Tradiční irská a skotská muzika je pro nás skvělý základ, ale ne klec, ve které bychom museli zůstat zavření. Proto využíváme baskytarový slap, lehce jazzová sóla i neotřelé bicí. A taky se zaměřujeme na vícehlasy, které nejsou právě netypičtějším prvkem tradiční irské muziky. Když jsme před lety hráli na festivalu „Fleadh“, sami Irové nám řekli, že je to „jiné, ale proč ne“. Krom zpěvu, whistlů, flétny, houslí, kytar a bubnů (někdy bodhránu) jsme letos do naší produkce zakomponovali i akordeon a boříme všechny mýty o tomto nástroji apokalypsy!

Kapela v pohybu: někdo přijde, někdo odejde, muzika jede dál

Našim hudebním uskupením prošlo několik hráčů a zpěvaček. Kapela je živý organismus – někdo přinese nový nástroj, jiný hudební nápady, další zas trochu jinou energii. A občas se životní cesty muzikantů rozejdou, protože rodina nebo další projekty mají vlastní rytmus, který se ne vždycky trefí do kapelního kalendáře.

Zažili jsme toho hodně. Je jasné, že historky, které se opravdu staly, musí zůstat anonymní – jestli spolu ještě chceme hrát. Jeden člen kapely třeba nedorazil na koncert. Jiný dorazil, ale odmítl vystoupit, protože nebyla ta „správná energie“. Někdo zapomněl nástroj. Jiný hráč měl na koncert dopravit housle, ale dovezl mandolínu. Někdo se během koncertu opil a hrál o tři doby před kapelou. Další při koncertě usnul. Pak jsme tu měli zásah sanitky těsně před koncertem, kdy nám improvizovaně zaskakoval kamarád z kapely hrající po nás. O praskajících strunách, vybitých baterkách a zapadnutých trsátkách zas někdy jindy. A tu o zvukařích taky vynecháme.

Co je pro kapelu úspěch?

Na koncertním životě máme rádi tu pestrost. Hrajeme od nejmenších klubů a fesťáků až po větší stejdže. Naše hudba nás zavedla i za hranice, mimo jiné do Irska, Belgie nebo Itálie. Rok 2025 přinesl kapele významný milník – stali jsme se finalisty prestižní soutěže European Celtic Contest v italském Montelagu, kam jsme byli vybráni mezi čtyři nejlepší z šedesáti kapel z celého světa v daném žánru. Ale stejně tak nás bavilo zahrát si cestou tam na rakouských a italských náměstích jak správní buskeři, vybavení jen zesilovačem, který vyrobil náš kytarista z autobaterky. Pro mě osobně je úspěchem zpětná vazba od fanoušků. Pravidelně na nás třeba jezdí táta s asi desetiletou holčičkou, která je prý našimi cédéčky „odkojená“. Těší mě, že i tak trochu díky nám si mají o čem povídat a tráví spolu čas. Hudba znamená víc než jen dvě hodiny na koncertě.

Přijďte s námi slavit!

Proto všechny zájemce o ostrovní hudbu zveme v pátek 6. listopadu 2026 od 19.30 hodin do pražského Divadla Na Prádle (tram Újezd). Kromě irské a skotské muziky představíme taneční skupinu irského tance Veselá Kopýtka Sona Sol, irský tanec sean nós nebo harfu. Naším sloganem je totiž „dobrá zábava“. Tak si s námi přijďte připít, čepují tam Hubertus!

Za osmnáct let jsme vydali alba Fairy (2011), Toss the Feathers (2012) a Two Sisters (2022), na která v posledních letech navázaly singly That Night in Bethlehem (2024), Níl Sé’n Lá (2025), Happy Together (2025) a letošní Sally Sits Weeping. Aktuálně hrajeme ve složení Kristýna Zíková (zpěv), Linda Jarošová (housle), Michal Rudolf Cádra (kytara, zpěv), David Ryšánek (baskytara), Jan Doležal (bicí) a já (flétna, kapelnice).

Jaký je příběh vaší kapely? Podělte se o něj s námi a napište na redakce@frontman.cz.