Dave Stewart: první záběr nemusí být jen pracovní verze

Pracovní verze má jednu nevýhodu: už svým názvem slibuje, že ji později nahradí něco lepšího. Dave Stewart se při vzniku alba The Way It Was Back Then dostal do opačné situace. Zpíval a současně hrál na kytaru, slova vymýšlel za pochodu a počítal s tím, že se k nim ještě vrátí. Jenže když přišlo na opravy, většinu z nich už dělat nechtěl.

V rozhovoru Henryho Yatese pro Guitar World popisuje domluvu se zvukařem a spoluhráčem Jessem Samlerem: „První záběr v sobě obvykle něco má, tak kolem něj prostě stavme.“ Není to prohlášení, že každá první nahrávka musí být nejlepší. Podstatné je, co s ní oba udělali dál.

Nechat nápad vzniknout, pak ho dostavět

Stewart podle svých slov nenahrával ke kliku a neměl před sebou hotové texty. Hlas, melodie i akordy vznikaly společně; také proto se podle něj některá slova nerýmují. V zářijovém oznámení desky připomíná ještě jednu docela odzbrojující věc: teprve dodatečně musí zjišťovat, jaké akordy vlastně hrál, a učit se melodie, které při nahrávání zazpíval.

To je jiný výchozí bod než přinést do studia hotovou píseň a hledat její nejpřesnější provedení. Tady záznam zároveň uchovává chvíli, kdy se skladba teprve skládá. Opravou jednoho tónu nebo slova se pak nemusí měnit jen přesnost, ale i vztah k tomu, co ve stejné chvíli udělal hlas nebo ruka na kytaře.

Spontánnost ale neznamenala album bez další práce. Ve studiu Stardust na Bahamách Stewart a Samler kolem základních nahrávek doplňovali další nástroje a společně připravili mix. Samler nebyl pouze člověkem za záznamem: hrál také na bicí a baskytaru. Důležitá je právě ta dvojice. První nápad dostal spoluhráče a další vrstvy, aniž by se musel celý zahodit a zahrát znovu.

Kytara nemusí stát před písní

Podobně zajímavý je Stewartův pohled na místo kytary v Eurythmics. V témže rozhovoru se ohrazuje proti představě, že šlo jen o syntezátorovou kapelu. Nepodporuje to ovšem výčtem dlouhých sól. U This City Never Sleeps popisuje drobný tlumený riff vedle syntezátoru a slide propojený se zvukem vlaku v metru, který si nahrál. Kytara je součástí stavby skladby, i když se nemusí posluchači představit jako hlavní atrakce. Také krátkost sól měla podle jeho vzpomínky konkrétní důvod. Annie Lennox mu říkala, že během jeho sólování neví, co má na pódiu dělat. Kytarové vstupy proto zůstávaly stručné a na deskách měly spíš podobu melodických motivů. 

Na nové desce má kytara prostor i k prudší změně výrazu. Stewart dává za příklad Black Cat: zpěv s akustikou vystřídá elektrické sólo s plnými bicími, zpola sešlápnutým wah pedálem a zkreslením typu Big Muff. Vysvětluje to jako vyústění úzkosti, o níž zpívá. Nejde tedy jen o přidání hlasitějšího nástroje, ale o rozhodnutí odvozené od textu.

Desetiskladbové The Way It Was Back Then vyšlo digitálně 30. října. Jeho vznik není receptem, podle kterého by každá kapela měla vypnout metronom a vzdát se přepisování textů. Připomíná spíš užitečnou otázku před další opravou: co přesně jí získáme a co z původního nápadu zmizí? Někdy může být nejdůležitější studiové rozhodnutí to, které další záběr už nevyžaduje.