Radek Horáček: Queer muž v menopauze?

Když jsi k tomu všemu ještě queer muž a je ti přes 40, otevírá se před tebou novej životní prostor, kdy se jakoby ostrým řezem stáváš pro velkou část ostatních mužů prakticky neviditelným. Pro většinu z nás, kteří byli do té doby Miss Praha a byli zvyklí na každodenní pozornost, to má ale tu výhodu, že má člověk najednou trochu víc času na dělání věcí, který před tou magickou čtyřicítkou odkládal. A taky se začíná dít spousta novejch věcí, o kterých se dají psát písničky.

Náměty na texty obyčejně nosím v hlavě celkem dlouho a čekám na chvíli, kdy mě napadne, jak to téma uchopit tak, abych to byl já, aby se to nebralo moc vážně a posluchači to přineslo vhled do queer světa. Obvykle pak někde zaslechnu nějakou melodii, na kterou text nakonec napíšu, i když pak písničky dostanou melodii a hudbu úplně jinou. Ale jakmile v tom textu jednou nějaká melodie a rytmus jsou, bude to fungovat. Hašlerku Žižkov jsem kdysi napsal na 50 let starej cajdák od Hegerky.

Na začátku loňského roku jsem šel do studia, protože jsem si napsal text o dalším posledním rozchodu uplynulýho roku, a i když se mi do toho natáčení moc nechtělo, byl jsem zvědavej, co ze mě nakonec vyleze.

Po pár minutách u mikrofonu mi bylo jasný, že u jedný písničky s největší pravděpodobností nezůstane. Do vydávání desky se mi ale dlouho nechtělo, protože pro nezávislýho umělce je to prostě hrozná otrava a frustrace z vědomí, že vynaložená práce a návratnost jsou ve značným nepoměru.

Jenže jsou prostě věci, který člověk nedokáže nedělat. Tak jsem psal dál a po úvodní lehce melancholický Na starší, ve který jsem překvapil sám sebe, jak moc jsem šel s kůží na trh, přišla Buzi máma. Každej máme nějakou tu kámošku, která umí bejt trošku kráva a od který jsme to tak jako asi i krapítko odkoukali… „stály se na nás fronty, jen frajeři z Vinohrad, tak vrať se mi zpátky, chci se s tebou malovat“ je můj nejoblíbenější verš z celý desky.

Spi sám přišla jako poslední a docela narychlo, text jsem zflikoval za 20 minut v letadle do Londýna a myslel jsem si nejdřív, že je to úplně banální kravina o lehký frustraci ze seznamování na mobilních aplikacích. Nechal jsem Adriánovi (Adrián Líška) a Samuelovi (Samuel Hošek) volnou ruku při psaní hudby (umím jenom slova a melodie, ale hudbu ne). Když jsem poprvé slyšel pro mě nezvyklej beat, aranžmá a oktávovej skok pro zpěv mezi slokama a refrénem, popadla mě lehká hysterie. Ale už první take na mikrofon byl naštěstí bratelnej.

Na EP Na starší jsou tak Spi sám, Buzi máma a Na starší. Můj loňský rok v kostce.

Jak ke své tvorbě přistupujete vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.