Od Pink Floyd po Motörhead: 10 nejlepších písní o druhé světové
Zlatý věk rock’n’rollu se překrývá s válkou ve Vietnamu. Postavit z dobových protiválečných písní tři další žebříčky by nebyl žádný kumšt, kdežto těch o druhé světové válce je jako šafránu. Proto jsem se rozhodl tenhle deficit symbolicky dorovnat právě ve chvíli, kdy si připomínáme 81 let od jejího konce. Seřazeno mou optikou od nejlepšího po nejhorší. A kupodivu to není samý metal.
10. Jaromír Nohavica – Danse Macabre
„Šest milionů srdcí vyletělo komínem / svoje malé lži si, lásko má, dnes prominem.“ Nohavicův Tanec smrti věnovaný obětem holocaustu je tím děsivější, čím je chytlavější. Slovy autora samého: „Pánbůh se klidně opil levným balkánským likérem / a teď vyspává, jinak to smysl nedává.“
9. Johnny Cash – Ballad of Ira Hayes
Druhá světová a country jsou spojité nádoby. A legendární muž v černém v 60. letech dráždil hodně, když si zahrál na špatné svědomí Ameriky. Odvyprávěl totiž příběh Indiána. Ira Hayes byl mezi těmi, kteří vztyčili americkou vlajku na Iwo Jimě, aby se pak po válce v opovržení upil k smrti.
8. Megadeth – Take No Prisoners
One je majstrštyk. Bohužel pro Metallicu o první světové. Dave „Megaděd“ Mustaine má tedy volné pole působnosti. Co kus z Rust in Peace, to klenot. O kvapíku, který si nedělá iluze o údělu druhoválečného veterána a zajatce prostě nebere, to platí zrovna tak.
7. Linkin Park – The Requiem & The Radiance
„Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů,“ citoval Oppenheimer hindskou Bhagavadgítu. To když prvně viděl účinky atomovky, jíž pomáhal zkonstruovat. Celý výrok je slyšet v pozadí mrazivého úvodníku A Thousand Suns od Linkin Park, které je, jak jinak, o hrozbě jaderné apokalypsy.
6. Rush – Manhattan Project
Když dva dělají totéž, není to totéž. Ke svržení atomovky na Hirošimu se kromě drinků v parku vyjádřili ještě kanadští Rush. Jejich progresivně rockové pojetí je možná moc chytré a tolik neburcuje, ale nenechte se mýlit. Je to bomba.
5. Hail of Bullets – Ordered Eastward
Rachocení pásů, nálety kamikaze, dělostřelecké baráže, roje much kroužící nad zavánějícími mrtvolami i arktické mrazy. Běsnění nizozemských deathmetalistů připomíná vše, co se kdy veteráni pokoušeli vytěsnit z paměti. V jejich podání je totiž druhá světová tím, čím opravdu byla. Šíleným masakrem.
4. Slayer – Angel of Death
Otec Jeffa Hannemana se vylodil v Normandii. Klukovi pak věnoval sbírku medailí. Pár jich ukradl mrtvole německého vojáka. Něco takového dítě ovlivní. Hanneman si za Angel of Death vyslechl nejednou, že je nacista. Jeho slova, že „Mengele byl lump, co na tom není jasné?“, nebyla brána v potaz.
3. Motörhead – Bomber
Lemmyho sbírka nacistických memorábilií je pověstná. Bylo otázkou času, kdy se jeho sběratelská vášeň promítne i do muziky. Třebaže si pózováním v esesácké brigadýrce vysloužil obvinění z propagace nacismu, ani on s ním nechtěl mít nic společného.
2. Iron Maiden – The Longest Day
Jestli někdo uděluje lekce z heavy metalu a dějepisu, a šermu a pilotáže Jumbo Jetu..., pak jedině Mejdni. Však taky The Longest Day je učebnicový příklad, jak se stupňuje napětí, udržuje tempo a dávkuje patos, aby plná aréna, tedy posluchárna, neusnula nudou.
1. Pink Floyd – When the Tigers Broke Free
Jedno z traumat, kterým Pinky v The Wall opakovaně prochází, je smrt otce. Jako předobraz Rogeru Watersovi posloužil jeho vlastní otec Eric Fletcher, který padl v roce 1944 v bitvě o Anzio. Jeho památku uctil úsporným chorálem When the Tigers Broke Free.
Tento text vyšel u příležitosti letošních 13. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za úspěšnými články celé dekády. Poprvé byl zveřejněn 8. května 2018 u příležitosti 73. výročí konce války.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
