Na co hraje Martin Kratochvíl: Minimoog je pořád můj miláček, nemohu se ho nabažit

Ve tvých akustických projektech, zejména s kytaristou Tonym Ackermanem, je dominantní akustický klavír. Ten si asi člověk v různých sálech nemůže úplně vybírat, ale zajímá mě, jaké máš na něj požadavky a jestli je nějaký limit, pod který nelze jít.

Těžká otázka. Chceme-li být opravdu akustické duo nebo kvarteto s perkusisty Musou Imranem Zangim a Filipem Zangim, potřebujeme dobrý nástroj. Těch je na pódiích v Česku sporadicky, takže to občas řešíme Fenderem, nebo nějakým dobrým samplerem s plnou klaviaturou, jako je Nord Stage. Jinak limitem v nabízených dřevěných nástrojích je alespoň střední naladěné křídlo Steinway, Boesendorfer, Bechstein, Petrof, Yamaha apod.

Tvoje doména v Jazz Q jsou ovšem hlavně elektrické klávesy. V první řadě elektrické piano. Na jaké hraješ?

Co se týče pian, začal jsem Wurlitzerem, Hohnerem a Fenderem. Fender je standard, má krásný tón, se kterým se dá pracovat a je skoro na všech mých albech. Opravdická úplná tónová syntéza je dnes téměř bez limitů a záleží hodně na vkusu každého hráče. Pro mě byl a je dosud Minimoog ideálním nástrojem analogové syntézy. Na trhu je ale celá široká plejáda instrumentů operující s kombinací samplů a další analogové úpravy, které považuji za vynikající (Nord, Oberheim, Yamaha, Kurzweil a další). K cíli vede ale cesta i přes plně samplované instrumenty s obrovskou paletou zvuků založených na počítači a MIDI klaviatuře (např. německý Native Instruments a Komplete knihovna zvuků plus ovladač). Obecně ale razím poučku o zúžení výrazové množiny, nikoliv rozšíření. Zawinulovo motto „Play electric and sound acoustic!“ stále platí. Tím „sound acoustic“ je míněna co nejvyšší kontrola, polidštění a flexibilita zvuku během hraní. Minimálně tři parametry zvuku je dobré mít za hry pod kontrolou a neustále s nimi cílevědomě pracovat.

V hudbě Jazz Q vždycky byly důležité syntezátory. Jaké používáš v současné době na koncertech?

Minimoog je pořád můj miláček a stále se ho nemohu nabažit. Vedle něho jsem vystřídal a stále ve studiu používám Nord Stage, Emulator, Oberheim, Native Instruments a další samplery.

Je patrné, že máš stále vztah ke klasickým klávesovým nástrojům, které jednu dobu byly potlačeny do pozadí, dnes se k nim hodně muzikantů zase vrátilo. Čím to je?

Některé samplery se zvuku klasického dřevěného piana již velmi blíží. Počítají např. i s rezonancí prázdných strun při sešlápnutí pedálu. Nicméně pódiový zážitek z otevřeného Steinwaye nelze ničím nahradit. Ani pro hráče, ani pro posluchače.

Používáš na koncertech ke klávesám ještě nějaké přídavné záležitosti?

Ještě v dobách Weather Reportu a Mahavishnu Orchestra používali Jan Hammer i Joe Zawinul různé overdrivy a flangery, které zařadili za výsledný zvuk Fendera, nebo i Minimoogu. Dnes těchto efektů ale člověk snadno dosáhne i průměrným samplerem.