Schtorm (Blitz Union): Nebát se odmítnutí. To je nejcennější lekce z cesty ven

Evoluce po čtyřech letech proměn

Album Evolution působí jako logické pokračování vaší cesty, ale zároveň jako krok k větší popové přístupnosti. Byl to vědomý posun, nebo přirozený vývoj?

Zajímavá otázka! Totiž v době, kdy vzniká tento rozhovor, už máme v přípravě singl na třetí desku a tam se naopak vracíme tak trochu „back to roots“. Natáčeli jsme po pěti letech živé bicí a zvuk, celkové aranžmá skladby... je to takové syrové. Takže abych odpověděl na otázku: byl to takový přirozený vývoj za období, kdy deska vznikala – pomalu čtyři roky – a ten popovější nádech z toho vyplynul. Nicméně za tu dobu se svět dost změnil a věřím, že i to se v budoucnu na našem zvuku opět nějak podepíše.

Když se ohlédneš za debutem Absolution, v čem se podle tebe jako producent změnil způsob, jakým dnes přemýšlíš o skladbě?

Já bych řekl, že Evolution je takový „follow-up“ Absolution a tolik se toho nezměnilo. Upřímně – produkční triky se opakují, jen si je člověk jistější v kramflecích. S odstupem času jsem fakt moc spokojený s výsledkem Absolution a to se mi ještě nestalo za mou hudební kariéru, že bych si zpětně takhle za něčím stál. Věřím, že nám to na debutu hodně sedlo, a právě proto je Evolution takové pokračování. Zvuk je uhlazenější, nepouštíme se do nějakých větších experimentů. Ještě mě napadá, že na debutu jsem trávil daleko více času sound designem nějakých synthů, textur atd. – tady je to jednodušší, přímočařejší, ale čitelnější.

Název Evolution odkazuje na vývoj lidstva. Platí to i pro vývoj kapely? V čem jste dnes jiní než v roce 2019?

Myslím si, že Evolution už má takový větší přesah do našich osobních životů. Je to víc osobní zpověď, snaha se ještě více koukat kolem sebe, co se v tak rychlém, dynamickém a někdy chaotickém světě děje, a zhudebnit to v takové poselství. Jak už bylo zmíněno, deska vznikala tak ty čtyři roky a za tu dobu se toho hodně stalo a vnuklo nám to touhu zhudebnit takové poselství... proroctví... které se pomalu, ale jistě naplňuje.

Album je hodně kompaktní – nemá hluchá místa a dobře plyne. Přemýšlíte o dramaturgii desky jako o celku, nebo vznikají skladby spíš jako jednotlivé tracky?

Je to tak, že už na začátku desky je takový koncept, jistá dramaturgie... pokud to lze, nazval bych to určitou „typologií“ skladeb. Nicméně neřídíme se tím úplně. Ne každá skladba se na desku dostane – něco se ukáže, že to v celém kontextu tolik nefunguje. Takže určitě nad tím hodně přemýšlíme, je to pro nás důležité, ale nemáme od začátku od A do Z desku promyšlenou. I tohle má takovou svoji vlastní dynamiku. (smích)

Máš jako producent nějaký „lakmusový papírek“, podle kterého poznáš, že je skladba opravdu hotová?

Bohužel ne. Vycítím to až relativně pozdě – když je skladba v nějaké pozdní fázi připomínkování mixu a opravdu se k tomu vyjádřili všichni a prošlo to několika kolečky. Někdy se stane, že jsem si myslel, že je skladba hotová, ale přišel impuls, který produkci skladby třeba protáhl o dva měsíce. Například Mr. Guilty. Za mě už to bylo hotové, ale padnul nápad, co kdyby se nám na tu skladbu ještě někdo podíval. Tak jsem se ozval známému z L. A., který s námi spolupracoval na prvním EP Revolution – producentovi Ryanu Benyovi. Líbilo se mi, jak hezky hraje na Moog synth. Tak nám do skladby dohrál pár věcí a dost to tu skladbu pozvedlo. Takže tohle je zároveň taková dvousečná zbraň... Kdy poznám, že je skladba hotová? Co kdybych ke skladbě pozval dalších dvacet lidí, jak by asi zněla? (smích) Zkrátka je to takový otevřený proces a člověk hraje s kartami, které má.

Pluginy, presety a kočkopes, ze kterého se stane singl

Máš při produkci Blitz Union nějaký podpisový zvuk nebo trik, který se v písních objevuje opakovaně?

Určitě jsou to VST pluginy jako power synth Omnisphere a „EDM, Eurokeys presety“, ze kterých vycházím. Pak custom risery jako generátor TheRiser, Kontakt: Rise & Hit, automatický bubeník Battery 4, bass synth Massive a expanze Lucid Mission. A jinak celkově spousta nástrojů od Native Instruments. Ještě doplňuji Heavyocity – Damage na různé impacty. Standardně také nativní nástroje od Steinbergu/Cubase – Halion Sonic, preset 134 Rock Kit. Trošku srandovní zvuk, ale v mixu to strašně dobře funguje. Tak tohle cpu skoro všude, čekám, co z toho vypadne, a pak používám další různé pluginy, VST nebo cloudové sample banky.

Která skladba z Evolution byla z producentského hlediska největší oříšek?

Určitě FOTC – ta prošla mnoha změnami a vůbec pohledy na to, jak ke skladbě přistoupit. Prvotní demo s pár akordy a lead melodií bylo hotové rychle. Tuším, že to Mark poslal hodně jednoduše zapsané v Guitar Pro 7 – z toho už byl cítit potenciál skladby. Ale oříšek přišel při samotné produkci a když jsme do toho začali přidávat naše nástroje. Najednou to ztratilo tah a začalo se to rozpadat... až to byl chvíli takový kočkopes. Vzdali jsme to asi na půl roku a nikdo na to nesáhl. Potom našeho zvukaře Otu Kroczka napadlo, jestli by nebylo fajn k tomu přizvat Nèra Scartche z MYDY. Nèro na to přistoupil a sám k tomu ještě přizval producenta Zaracze. Jejich verze pak chytila pěkný elektronický groove, došlo k určitým změnám v akordech, ale najednou to nebyla písnička Blitz Union. Tak jsme to zase nechali další půlrok uležet a vrátili jsme se k tomu, až když se začaly řešit první finální mixy na desku. S novým kytaristou Gorem (Daniel Pešek – Kontua, Miro Šmajda & Terrapie) jsme dohráli alternativní kytarové a baskytarové party, a to konečně sedlo. Dino Medanhodzic pak vyladil mix a stala se z toho opět písnička Blitz Union, která je konečně dotažená do konce. Zároveň z ní byl druhý singl.

Když Mark přinese demo nebo textový nápad, jak moc se během produkce změní?

Mark to má často hodně rozmyšlené dopředu, takže textová část se nemění tolik. Oproti mně – já skládám tak, že už rovnou dělám nějakou produkci a držím se nějakého hudebního nebo zvukového prvku. Snažím se přijít se zajímavým motivem a modlím se, že pak do toho Marka něco napadne. On už skládá často rovnou s textem a hlavní melodií. Takže jsou skladby jako Not Proud z alba Absolution nebo Say No To Nature, kde produkce se songem zamávala hodně. Ale pak zase Evolution byla poměrně jasná rovnou a šla i celkem od ruky.

Pracujete ve vlastním studiu. Jak moc vám to dává svobodu experimentovat oproti práci v externím studiu?

Upřímně – výhodu vidím spíš v tom, že to šetří finance a dává takovou určitou flexibilitu, že jsem schopen jít do studia třeba jen na dvě hodiny během dne. Tohle by se komerčnímu studiu moc nelíbilo, takhle rozházet denní harmonogram, protože by ho hůř obsazovalo a spíš by ty hodiny pak vyplňovalo mixingem atd. Z mé zkušenosti je to tak, že když se odjede do externího studia a pracuje se s více lidmi, vznikají skvělé nápady a udělá se hodně práce za málo času, a to třeba i v lepší kvalitě. Neříkám, že není možné pracovat jen ve svém studiu, ale pak je to takový hodně zdlouhavý proces a spousta hodin, kdy nic užitečného ani nevznikne. Mám rád velká studia, ale není na to rozpočet a musíme si trošku poradit sami.

Máš nějaké pluginy, synťáky nebo nástroje, které definovaly zvuk téhle desky?

Na této desce jsem více používal ostatními velmi oblíbený Serum a například ve skladbě Legacy jsem dělal i takový hnusný synth na pozadí, který běží od druhého refrénu, promítne se v mezičásti a pak ve finálním refrénu. Jinak jak už jsem zmínil předtím, v tomhle ohledu jsem se od Absolution moc neposunul a držel se spíše při zemi. Ale zase jsme na této desce přizvali více muzikantů – jak jsem například zmínil skladbu Legacy, tak Honza JDG Sládek nám tam dohrával skvělé atmosférické kytarové textury a ještě s Adamem Pakostou pomohli s produkcí pár vokálních partů.

Album vyšlo i ve formátu Dolby Atmos. Ovlivňuje to způsob, jakým dnes přemýšlíš o aranžích?

Jen zlehka. Když děláme skladby, vždy hledám nějaké textury a drobné perkusivní prvky, synth staby, které se více prosadí v Dolby Atmos. V Dolby Atmos jako formátu vidím určitou budoucnost, zejména v automobilovém průmyslu, v prémiovém segmentu. I tady v téhle oblasti bych se rád s Blitz Union posunul, protože věřím, že máme co nabídnout, a rád bych se podílel na rozšiřování technologie a také vůbec na nějakém progresu v tom, jak se přistupuje k mixu. Protože Dolby Atmos je furt trošku takový divoký západ a není mezi zvukaři jednotný pohled, jak k tomu přistupovat.

Proroctví z doby, která se změnila rychleji než kapela čekala

Texty na desce často pracují s tématy technologie, budoucnosti a identity. Odkud se tenhle tematický svět bere?

Já to trošku vnímám jako takový „Soudný den“ à la filmy o Terminátorovi. Obecně máme rádi různá sci-fi témata a takové filmy a... opět v době, kdy vzniká tento rozhovor a skladby jako Blitzcoin nebo Evolution byly napsány už roky zpět, mám pocit, že deska je trošku takové nejen poselství, ale pomalu naplněné proroctví. Protože ten svět se fakt za tak krátkou dobu strašně změnil.

Píseň Evolution je zpívaná z pohledu umělé inteligence. Baví vás záměrně vyprávět příběhy z netradiční perspektivy?

Ano, tohle se nám osvědčilo při české verzi skladby Plastic, kdy aby český text dával smysl a přímo tematicky souvisel, otočila se perspektiva. No a tady u Evolution se to úplně nabízelo a myslím si, že to sedlo parádně.

Blitzcoin reaguje na svět kryptoměn a digitální ekonomiky. Je to spíš satira, nebo osobní zkušenost?

Blitzcoin částečně vychází z mé přímé zkušenosti s podvodníky kolem kryptoměn. Mám přehled, co se děje na Telegramu, který vnímám také trošku jako temné místo, a na vlastní oči jsem zažil veškeré manipulativní techniky zlodějů a také příběhy lidí, kteří přišli o své úspory. Také jsem pochopil sílu efektu FOMO, kdy důvěřiví lidé verbovali do ilegálních mobilních aplikací, tzv. „kryptoletadel“, svoje příbuzné nebo známé v dobré víře, že jim aplikace vydělává peníze v kryptoměnách a že oni by mohli také. Protože obě strany dostaly finanční bonus za registraci a zároveň se bály, aby nepřišly o krásné a snadné výdělky, nasypaly do toho ještě více peněz a ještě nalákaly více známých do projektu... až najednou letadlo spadlo. Všichni přišli o peníze. Podvodníci přesunuli peníze na jiné kryptopeněženky, smazali účty... a pak založili nový projekt a kolečko se opakovalo. Tak tohle je jen jedna z částí. Marka zase inspiroval projekt OneCoin, kde se nakradly miliardy dolarů, kdy lidé věřili v nějaký projekt, vložili do něj peníze a pak se ukázalo, že to celé byla jen fikce a peníze zmizely.

Freak Anthem oslavuje jinakost a individualitu. Je to podle tebe píseň hlavně pro fanoušky, kteří se cítí být „mimo mainstream“?

Píseň vnímám ve dvou rovinách. Jedna je, jak zmiňuješ, že to může být takový pozitivní impuls pro fanoušky, kteří nezapadají do mainstreamu. Ale já to vnímám celkově... Pokud jste třeba horolezec, spousta lidí vás má za blázna. Myslím si, že je důležité poslouchat hlavně svůj vnitřní hlas a ujistit se sám v sobě, že dělám to, co dělám, z nějakého důvodu a neměl bych se stresovat tím, co o mně říkají nebo co si myslí ostatní. Oni v mých botách nešlapou.

Na nové desce je skladba S.V.P.D.A. II. Je to něco jako kapelní motto, které se bude objevovat na každé desce?

Ano, a zároveň je to vždy taková výplň na albu, když už nejsou písničky, abychom doplnili počet. (smích) Ne, teď vážně – toto motto vzniklo při produkci EP Revolution a právě poté už vznikl nápad, že bychom mohli tuto skladbu postupně rozšiřovat a propojovat tím alba.

AI jako nemyslící plagiátor? Pro Blitz Union zatím slepá cesta

Umělá inteligence je jedno z témat alba. Použil jsi AI nástroje přímo při produkci nebo sound designu?

Použil, ale nevyužil. Mně to AI strašně nesedí a vůbec mi vadí, jak je to designované. Je to vyloženě nemyslící plagiátor, který někde něco ukradne a přes různé triky se to snaží prodat a zamaskovat. Ona to není simulace, jako teď běžně používáme simulace kytarových aparátů. Tohle AI je jak... kdybych vůbec neuměl na kytaru hrát, ale někde jsem slyšel jiného kytaristu live, nahrál to někde na mobil, nabalil na to další věci, sestříhal to a poslal to dál. Ten AI výstup je vyloženě otřesný a pro Blitz Union jsem pro něj nenašel žádné uplatnění. Také jsem si nechal alespoň orientačně vygenerovat nějaké tracky, které mi přišly slušné, ale zároveň jsem na tom nedokázal vůbec stavět dál. Všemu něco moc chybělo, muselo by se to dělat celé od začátku a... what’s the point then?

Každopádně je AI zajímavá na mix žánrů a celkově, pokud bych se chtěl seznámit s nějakým žánrem, mě do toho AI rychle uvede a představí každé možné klišé.

Producenti dnes AI buď milují, nebo se jí bojí. Jak to máš ty?

Tahle věc s AI se strašně rychle, doslova blesk-blitzově mění! (smích) Obecně strach nemám, protože tím, jak už chápu, jak je to designované... Totiž na začátku jsem tomu nerozuměl, myslel jsem, že ty firmy používají vlastní zvukové banky, samplery atd. a že automatizují produkční proces, který jen není dokonalý. Jenže ono je to jenom všechno, jak už jsem naznačil v odpovědi předtím, takový „odhadnutý print zvuku“ na základě toho, co si uživatel žádá. Nemá to žádný reálný zvukový základ, je to prostě jen odhad na základě dat z obrovského dataset poolu. To mě vlastně hodně uklidnilo, protože ty AI věci fakt znějí strašně špatně a reálně nemají šanci obstát v profesionální hudební sféře. Může to být nástroj na songwriting, to vím, že se běžně děje. Proč si nevygenerovat sto různých melodií někam a třeba nějaká sedne a od toho se odpíchnu? Nebo na tvorbu slušných dem z úplně banálních prvotních nápadů.

Určitě ta AI hudba bude fungovat v nějaké koexistenci s námi, ale myslím si, že až opadne bublina a celkově až vylezou na povrch skutečné problémy AI, až to přestanou investoři pumpovat penězi – ekologické problémy, energetická náročnost – tak se to maximálně chytne jako taková background music.

Hodně mě mrzí, že se AI v této formě, jako je třeba nástroj Suno, dostala k lidem moc brzo. Je toho plné Spotify, takže se tomu majitelé platforem, distributoři... nestíhají bránit a zároveň to podle mě kazí hudební vkus posluchačům. Věřím však, že tohle se bude brzy měnit, budou lepší nástroje na detekci AI, náročnější metadata u distributorů a AI tvorba bude postupně demonetizována, mazána nebo alespoň filtrována a všichni ti šmejdi, co se podíleli na znásilnění hudby, aby na tom vydělali $$, půjdou do *****.

Velké vizuální nápady, malé rozpočty

Blitz Union nejsou jen kapela, ale audiovizuální projekt. Jak moc vznikají hudba a vizuál paralelně?

Většinou vznikají samotné skladby už rovnou s nějakým nápadem na vizuál a videoklip. Alespoň většina skladeb, protože máme tak kolem šesti až sedmi singlů, než se vydá album.

Má producent v takovém konceptu i slovo do image, kostýmů nebo klipů?

Sám sebe z velké části nazývám něco jako „workhorse producent“, podobně, jak to má Florian Ammon u Rammstein – především sbírám nápady všech, zpracovávám je a připravuji do tvaru a formátu, než to půjde na další postprodukci. Nebo hledám spolupráce na různé produkční úkony, zkrátka nedělám vše sám. Jen tak stojím na základech nahrávek a analyzuju, co jaká nahrávka potřebuje.

Jinak jsem především člen kapely, takže mohu mluvit do těchto věcí, ale zároveň se do toho tolik nepouštím. Držím se hlavně zvuku a celkového výstupu nahrávek a řekl bych, že věci jako image a kostýmy vůbec nejsou moje parketa. S tím nám převážně pomáhá Šárka Strnadová a pak spíš ostatní v kapele dělají to připomínkování. S těmi klipy to je tak, že jsou součástí i nějakého technického zajištění, takže tam pak funguju spíše po této stránce.

Vaše klipy často pracují s dystopickými nebo futuristickými motivy. Berete je jako rozšíření příběhů z písní?

Ano, snažíme se tak ty písně rozvíjet. Bohužel tohle je strašný boj a vždy záležitost rozpočtu. Nedá se to moc obejít. Máme hodně nápadů na vizuál, ale sebemenší kravinka stojí hroznou raketu, takže se to pak musí smrsknout v něco daleko menšího.

Zahraničí nezačíná snem, ale jedním odeslaným e-mailem

Na rozdíl od mnoha českých kapel jste od začátku mířili na zahraniční scénu. Jaké bylo první vystřízlivění, když jste se tam pokusili prorazit?

Řekl bych, že je to daleko větší dřina a některé věci prostě vypadaly na papíře lépe, než doopravdy jsou, hlavně s přibývajícím věkem. Je to daleko náročnější na čas a celkově na logistiku i náklady. Tisíce a tisíce kilometrů v dodávce v pochmurném Německu, když třeba nesedne počasí, což se stává často. (smích) Takže je fajn, že je tam potenciál růst. Vše je daleko lépe placené, fanoušci jsou neuvěřitelně oddaní a zároveň jsou velmi zajímavé prodeje merche, v podstatě i u téměř začínajících kapel. Tohle všechno má pak svoji temnou stránku, kdy na vás vznikají různé tlaky... psychické, návaly únavy atd. Ono je pak prostě skvělé si zajet tady hodinku od Prahy na nějaké slavnosti, dát si po hraní dobré české pivko a vědět, že ještě před půlnocí jsem doma ve své posteli.

Co je podle tebe největší rozdíl mezi českým a německým hudebním prostředím? Potvrzuje se vám to i teď naživo během aktuálního turné?

V základě je to stejné – bez obrovské mravenčí práce, kontaktů a nějaké porce štěstí nemá kapela žádnou šanci se někam opravdu dostat. Je to stejně kruté konkurenční prostředí, kde každý kope hlavně za sebe. Můžete zahrát sebelepší koncert, ale nikdo na vás nečeká a bez vaší dodatečné práce, jako je připomínat se a držet vztahy s promotéry, se vám nemusí vůbec ozvat. Kapel je tam strašně moc a spousta jich hraje skvěle a má kvalitní nahrávky. Jen v naší booking agentuře je takových kapel, jako jsme my velikostně, třeba patnáct a každá chce hrát. Takže jít hrát ven je spíš taková vášeň. K tomu, aby se to překlopilo ve výhodu, vede hodně dlouhá a trnitá cesta, ale jsem přesvědčený, že to jde, a klidně i z Česka. Však on by stačil nějaký „eurovizní hit“ nebo nějaký boom na sociálních sítích – taková věc totálně zamíchá kartami a vy budete ta první kapela z patnácti. Budete to vy a čtrnáct hladových krků ve frontě za vámi.

Pomohl vám německý label hlavně v kontaktech, nebo spíš v disciplíně a plánování?

Určitě ve všem zmíněném. I co se týká nějaké ekonomiky, takové té gramotnosti – ono Německo je skvělé v tom, že v drtivém počtu případů je vše naprosto přesné, dotažené k dokonalosti. Takže i vybavení v klubech, festivalech, personál... ta úroveň je neskutečně vysoko. A ano, díky labelu máme publishera a booking agenturu.

Když dnes přijede česká kapela hrát do Německa, co by podle tebe měla udělat jinak než doma?

Řekl bych, že se kapela nemusí bát mít kvalitní technický a hospitality rider. V Německu jsou strašně ochotní a je naprosto běžné, že se o kapely postarají. Zejména pak o ty ze zahraničí. Takže nějaké rozumné požadavky – základní jídlo, občerstvení v backstage, nějaká pivka, vody na stage, že chci ručníky atd. – nejsou problém. Mám naopak zkušenosti s německými kapelami, které si stěžovaly, že české kluby a promotéři tolik nehledí na požadavky kapel, a pak je to smutná záležitost.

Nicméně důležitá je také technická část – nebát se komunikovat dopředu se zvukaři, že chcete něco půjčit, zařídit, speciálně zapojit. Budou se vám maximálně snažit vyjít vstříc. V Německu hodně frčí kapely, které mají takový ten setup, že se hraje jen přes digitální/kytarové simulace a máte vlastní IEM – za to vám německý zvukař velmi poděkuje. Tady v Čechách vím, že ještě doteď se na to někde kouká trošku skrz prsty a místní zvukař to spíš bere jako voser navíc. V Německu mám pocit, že lidi kolem techniky jsou prostě takoví nadšenci.

Vy právě teď jste na německém klubovém turné. Je něco, co vás tam z hlediska koncertního provozu nebo publika znovu překvapilo?

Co mi přijde naprosto šílené, je to, že určitá část fanoušků si zkrátka vzala dovolenou a objela naprosto všechny akce. Připravili si takové letáčky, vyrobili razítka a nechali nás, ať jim to po našich koncertech razítkujeme. Poté třeba pár Elke a Tim – ti si pořídili přívěs, který předělali do takového tmavého gothic-rockového designu a dali na něj nápis Freak Anthem. V Oberhausenu jsme jim ho byli podepsat. (smích)

Kdyby ses měl ohlédnout za posledními lety: jaká byla nejcennější lekce, kterou jste si z pokusů o zahraniční kariéru odnesli?

Řekl bych, a tak naše i zahraniční cesta začala, nebát se odmítnutí. Naše cesta začala jedním e-mailem. Jediným mailem z mnoha, na který bylo odpovězeno.

Takže nic není nereálné. Je potřeba si rozmyslet, co vlastně chci, co nabízím, a mít kvalitní podklady. A pak na denní bázi oslovovat všechny možné kontakty a držet s lidmi určitý vztah. Toto nelze úplně nalajnovat, ale ona se pak nějaká cesta vždy vykrystalizuje. Přeci jen, my začali v Los Angeles v USA, ale stáhlo nás to pak do Německa.