Vztek ve zkratce: Foo Fighters říkají méně, hrají víc

A opravdu: 35 minut, žádná vata, žádné okázalé aranže. Produkce (Oliver Roman) je špinavá, garážová, místy až „plug and play“. Tenhle návrat ke kořenům okamžitě připomene éru Wasting Light (2011) – groove, tlak na pilu, punková přímočarost. A taky pocit, že kapela stojí v jedné místnosti a hraje, ne že skládá monument.

Velkou roli hraje nový bubeník Ilan Rubin. Jeho hra je přesná, nekompromisní, motorická. Nehraje si na Hawkinse – tlačí kapelu dopředu jinak, techničtěji, přímočařeji. A funguje to.

Jenže hned na začátku je fér říct i druhou stranu: tahle deska nemá „ten“ moment. Chybí hit, nápad, moment překvapení. Všechno jsme už někdy slyšeli – jen tentokrát v kompaktnější, syrovější podobě. U kapely, která existuje třicet let, je to vlastně logické. Ale taky trochu škoda.

Otevírák Caught In The Echo je přesně to, co chcete od Foos slyšet: dunivé tempo, gradace, Grohlův melodický zpěv tlačený až do finále. Bez experimentů, bez zbytečností – čistá energie. Zkrátka rychlost, špína a starý dobrý vzorec.

Of All People je punkrocková jízda. Krátká, rychlá, smrtonosná. Tady se ozývá Grohlova hardcore minulost naplno – žádná nostalgie, spíš instinkt.

Zklidnění přichází s Window, která dýchá starším vypravěčským Grohlem z dob One by One. Jednoduchý riff, groove, a pak refrén, který vás nenápadně vtáhne. Jedna z mála skladeb, kde kapela trochu povolí otěže.

Titulní Your Favorite Toy stojí na jasné kytarové souhře, zastřeném vokálu a efektním glisandovém sólu. Je to „klíč k albu“, jak říká Grohl – a vlastně shrnutí celé desky: špína, jednoduchost, tlak.

If You Only Knew koketuje s hardrockem 70. let – střídání agresivních riffů a uvolněnějších pasáží je starý dobrý rukopis, který Foos umí poslepu.

Pak přijde Spit Shine – nejdravější věc na albu. Řezaný zvuk, tempo, které žene skladbu kupředu, a refrén, který to celé změkčí do typické „foosovské“ podoby. Chaos zkrocený řádem.

Z řady vybočuje Child Actor – baladičtější, temnější, textově zaměřená na toxickou potřebu uznání. Tady se Grohl přece jen vrací k introspekci, ale bez tíhy předchozí desky. 

Finále Asking for a Friend je jedna z nejsilnějších věcí. Velké, stadionové, ale pořád syrové. Staccatové riffy, melodický refrén a gradace, která si říká o živé hraní. Tady kapela připomene, proč pořád patří mezi koncertní jistoty.

Kontext: život, smrt a návrat na zem

Geneze desky je čitelná mezi řádky. Smrt Hawkinse kapelu změnila – But Here We Are byla reakce. Your Favorite Toy je spíš návrat k normálu. Nebo pokus o něj.

Do toho osobní život Grohla, který se v poslední době řešil i bulvárně (nevěra, rozpad iluzí), se promítá do textů – ale nepřímo. Místo konkrétních výpovědí dostáváme náznaky, obrazy, věty na půl cesty. Někdy to funguje, jindy to působí vágně.

A právě tady je slabina: v době, kdy se svět rozpadá na několik paralelních krizí, Foos zůstávají překvapivě „u sebe“. Osobní témata převažují, společenský přesah chybí. Možná záměr. Možná promarněná šance. Your Favorite Toy není revoluce. Není to ani nejlepší deska Foo Fighters. Ale je to deska, která přesně ví, co chce být: rychlá, špinavá, přímočará. A někdy to stačí.

Jen by člověk od kapely tohohle formátu čekal ještě něco navíc – moment, který vás zarazí, překvapí, zůstane. Tady místo toho dostanete solidní návrat ke kořenům.

Co oceníte na nahrávce jako hudebníci

Jako hudebníci na téhle desce oceníte především návrat k naprosté esenci kapelového hraní – kytary znějí syrově, bez přehnaných efektů, stojí na pevných riffech a přirozené souhře dvou nástrojů, které se navzájem podpírají spíš než soupeří. Je tu slyšet důraz na rytmus a groove, kdy jednoduchost není slabinou, ale záměrem: skladby drží pohromadě díky přesnému, až „motorickému“ citu pro tempo. Velký podíl na tom má Ilan Rubin, jehož bicí jsou technicky čisté, přímočaré a zároveň dostatečně dynamické, aby skladby nepůsobily mechanicky. Produkce pak nechává vyniknout samotnou kapelu v prostoru – máte pocit, že stojíte s Foo Fighters ve zkušebně, slyšíte vzduch mezi nástroji, drobné nedokonalosti i tlak zesilovačů. Právě tahle „živost“ a neuhlazenost dělá z alba zajímavý materiál pro muzikanty, protože ukazuje, že i po třiceti letech může kapela stát na úplných základech a pořád znít pevně, sehraně a uvěřitelně.

Foo Fighters – Your Favorite Toy
RCA Records 35:00
70 %