Daniel Kurz: Design a hudba, to jde ruku v ruce

Nabídku zazpívat na oslavě pětiletého výročí Frontman.cz přijal i řvoun Daniel Kurz. Lídr dvou metalových veličin se rozpovídal o tom, že nejde jen zpívat „na jednom tónu“, ale i o svém kytarovém pedálu, který vyrobil speciálně pro Kirka Hammetta.

Frontmanem jsi jak u Atari Terror, tak u Kurtizán z 25. avenue. Jaký je pro tebe největší rozdíl mezi oběma kapelami, kde se naopak spolu scházejí?

Rozdíl je hlavně v tom, že u Kurtizán se zpívá česky a není tam moc řvaní. I když si ho tam občas propašuju, abych byl ve svým. Ale jinak je to hodně podobný, nošení aparátů, sezení v dodávce, bagety na pumpě, zvukovky…. dyť to je všude stejný. Pokud teda nehraješ třeba v Metallice, hehe.

Musel jsi zapracovat na technice zpěvu, když jsi nastoupil ke K25A?

Musel. Ne že bych chodil někam na zpěv, ale postupně během zkoušek jsem musel na pár věcí přijít, protože tam už bych se svým jedním tónem neprošel. Ale pořád cejtím, že si v některých momentech nejsem vůbec jistej. U Atari už je to rutina, tam prostě řvu a řvu a nemusím nad tím moc bednit. U Kurtizán se musím víc soustředit a taky mi to pokaždý nevyjde úplně dobře. Pořídil jsem si in-ear, abych se slyšel. Bez toho to moc nešlo.

S kterou skladbou od Kurtizán jsi měl největší problém, kde jsi naopak cítil, že jsi tzv. na svém písečku?

Velkej problém jsem měl s Den Soud, a to dokonce takovej, že už ho nehrajem. Neudejchal jsem to. Tu věc mám hrozně rád, těšil jsem se na ni, ale pak jsem zjistil, že je pro mě hodně těžká a dost jsem se s ní trápil. Naopak mi hodně sedí Maso, tam to můžu prořvat od začátku do konce. A ještě Naruby, tam se cejtim taky dobře.

Zažil jsi vystoupení před Rammstein. Cítil jsi nervozitu? Vnímal jsi rozdíl mezi klubem a touto obří scénou?

No jéje, jasně že cejtil. Přece jen to není můj denní chleba, hrát před tolika lidma. Rozdíl je to obrovskej, jsi od lidí daleko, což mi třeba úplně nevyhovuje. Vždycky jsem chodil do lidí. Měl jsem to v plánu i na Rammstein, ale nemohl jsem. Byla tam čára, přes kterou jsem nemohl kvůli připravené pyrotechnice. Všechno tam bylo hodně ťip-ťop, na čas a precizní. Nemohli jsme si úplně dělat, co jsme chtěli.

Co se zpěvákovi během vystoupení může stát nejhoršího?

Já mám horký chvilky poměrně dost často. A to v pauzách mezi písničkama. Nesnáším to. Nejsem obdařen výřečností, a když je pauza moc dlouhá, když třeba někdo ladí nebo se stane něco neočekávanýho, jsem úplně zpocenej. Jak se hraje, jsem ve svym živlu, ale jak je ticho, jsem takhle malej.

Pro mě jsi jedním ze „zabijáckých“ vokalistů, kdo byl tvým největším vzorem?

Hehe, zabijáckej, to je pěkný, dík. Vyrostl jsem na Panteře, takže Anselmo je jasnej. I když to asi bude pěknej šulín.

Odkud bereš největší inspiraci?

Sleduju, co se děje kolem mě a dost to všechno vnímám, takže asi tam. Ať už hudebně nebo výtvarně. A taky sci-fi. Miluju sci-fi a divný temný věci, který nejsou úplně normální.

Prý jsi vyrobil originální design kytarového pedálu pro Kirka Hammetta z Metalliky. Je to pravda?

Ano, je to pravda. Začal jsem dělat pro firmu KHDK, kterou vlastní David Karon a Kirk Hammett. Když jsme byli na pivu s Davidem Karonem, se kterým jsem díky Tondovi Salvovi kamarád, tak mi říká: „Heleď, za tejden letím za Kirkem do Kodaně a chtěl bych, abys mu udělal custom pedál.” Tak jsem údivem polknul a pustil se do toho. To byl vlastně první pedál, co jsem pro KHDK dělal a to hned pro Kirka! Měl jsem už za sebou jeden pedál pro Joe Duplantiera z Gojiry, kterej jsem dělal ještě pro Tondovu značku Salvation Audio a díky tomu mě pak seznámil právě s Davidem, kterej už mi svěřil do rukou další pedály třeba pro Jean-Michela z Gojiry, Justina Chancelora z Tool a ještě pár kousků pro kapely, o kterejch ještě nemůžu mluvit. Ale jsou to samý parády.

Jsi grafik. Který cover se ti nejvíc líbí? Má podle tebe design nějaký vliv na hudbu?

Líbí se mi spousta coverů, ale vždycky si vzpomenu na obaly od Tool. Musíš je teda mít fyzicky v ruce. Měli to hrozně vychytaný. Kdo nezná, doporučuju. Design a hudba – myslím, že to jde ruku v ruce a společně skvěle fungujou a dohromady se doplňujou.

Začínal jsi prakticky na ulici. Co bys doporučil začínajícím kapelám jako nejlepší start?

Popravdě vlastně moc nevím, co bych doporučil. Ať už v muzice nebo v něčem jiným se vyplácí píle a vytrvalost. Všechno dělat na 110 %. Ale ani to leckdy neznamená, že se to povede. Zrovna u muziky je těch faktorů tolik, že všechno je hodně nejistý. Někdo má štěstí, někdo ne. Ale asi úplně to nejhlavnější je, dělat, co tě baví. „Úspěch“ se pak dostaví sám. Ať už to znamená cokoliv. Myslím, že definice úspěchu je hodně subjektivní a pro každýho znamená něco jinýho. Já jsem třeba šťastnej, že můžu dělat, co chci. Většinou, hehe.