BOY jsou zpět! Přijíždí severským expresem
Kapela BOY s kořeny v Brně se zformovala kolem roku 2012. Po vydání debutu Darkest Visions byla nějakou dobu koncertně aktivní, pak se ale na delší čas odmlčela. Nyní se vrací ve „vytuněné“ sestavě a s novým albem Enemies Of The Light, které se rodilo převážně v norském Oslu.
Norská stopa je na novince nepřehlédnutelná. Zatímco na debutu Tommy Akerholdt z Turbonegro pouze dohlížel na produkci a celkový zvuk, tentokrát usedl rovnou za bicí. Baskytarové party nahrál Knut Oskar Nymo z Oslo Ess a produkce se ujal Johan Larsson. Natáčení probíhalo ve studiích PhatCat Studios a Kick Ass Studios.
Jako první vás na desce zaujme vynikající, hutný a celistvý zvuk. Ne že by Darkest Visions po této stránce nějak pokulhávala, na novince je ale všechno dotaženo o kus dál a výsledkem je ucelenější a vyspělejší nahrávka.
Vše odstartuje titulní skladba s úvodem ve stylu The Who. BOY se žánrově nijak výrazně neodklánějí od svého dosavadního směřování a způsob psaní skladeb navazuje na debut. Větší důraz je však kladen na melodie a už tak nakažlivý refrén ještě umocňuje temný klávesový podkres, který jako by vypadl z některých devadesátkových skladeb Ozzyho Osbourna. Podmanivý začátek pokračuje dalším jednoduchým a chytlavým kouskem Neon Boys, který nabídne i slušivé sólo a stylové piano v závěru.
Vezměte The Hives, přidejte výrazně temnější odstín a špetku glamu a máte King Of Fools. Čekáte, kdy přijde slabší moment, jenže následující Burning Bodies s dalším nabušeným refrénem jím rozhodně není. Tato punk’n’rollová jízda s ostrými kytarami patří k nejživelnějším momentům celé desky.
Najdou se však i skladby, které tak nějak proplují kolem, aniž by ve vás zanechaly výraznější stopu. Ne že by šlo o špatné písně, ve srovnání s výše zmíněnými hitovkami jim ale chybí něco, čím by vás dokázaly skutečně odzbrojit. Příkladem je Young And Stupid, která sice zaujme kytarami evokujícími New York Dolls, jako celek toho však příliš nenabídne.
Pak ale přijdou skladby jako moderně znějící Still Alive nebo Coded In DNA, kterou žene vpřed kytarový riff připomínající některé momenty z debutu. Závěrečná Time Is Now album důstojně uzavírá a zároveň zachovává temnější nádech, který se prolíná celou nahrávkou.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
BOY od debutu ušli pořádný kus cesty. Na Enemies Of The Light už mají jasně rozpoznatelný rukopis a zároveň vědí, jak s ním pracovat, aby jejich skladby nepůsobily jednotvárně. Výborným tahem bylo také angažování norských muzikantů, jejichž přínos se neomezuje jen na samotné hráčské výkony. Severská atmosféra se výrazně otiskla do výsledného zvuku, který je hutnější, temnější a celkově působí dotaženějším dojmem.
Těžko říct, jak novinku přijme tuzemské publikum, které si z pro mě neznámých a nepochopitelných důvodů od domácích kapel zpívajících anglicky stále drží určitý odstup. Nezbývá než doufat, že si BOY budou stát za svým, nenechají se odradit okolím a nebudou se bát jít proti zavedeným zvyklostem. A že si přitom udrží laťku nastavenou novým albem i na koncertních pódiích.
BOY – Enemies Of The Light
Voltage Records, 00:36:00
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
