Vera Sola přináší druhou kolekci uhrančivých písní zaprášených americkým středozápadem

Vyrůstat jako dítě slavných rodičů není žádný med. Vyprávět by mohla Danielle Aykroyd, jejíž příjmení jí už automaticky řadí k velkým hereckým ikonám 80. let – Danu Aykroydovi a Donně Dixon. Její stydlivost jí dlouhou dobu zabraňovala výrazněji projevit zděděné geny. Na Harvardu vystudovala literaturu, po vysoké škole pracovala v rádiu a její hlas se brzy uplatnil v rozhlasových hrách. Nakonec ji láska k hudbě, kterou sdílí s tatínkem, jazzovým fanouškem, přivedla na prahu třicítky na hudební scénu.

Nejprve nastoupila na místo baskytaristky v kapele přítele Elvise Perkinse, aby se nakonec pokusila postavit na vlastní nohy. Přijala přezdívku Vera Sola a v roce 2018 vydala na debut – vyzrálou intimní kolekci nazvanou Shades. V listopadu 2018 ji časopis Rolling Stone označil za jednoho z „deseti nejlepších country umělců, které potřebujete znát“. Přišlo přirovnání jejího hlasu k Nancy Sinatrové, které se stalo lákadlem i prokletím zároveň.

Na koncertech projevila i výrazné herecké geny. Na americkém turné dělala společnost Sixtu „Sugar Manovi“ Rodriguezvi na jeho posledních koncertech . Bylo jasné, že „vstupní prohlídkou“ hudební scény prošla na výbornou. Rozjetý vlak ale zastavil covid. Díky němu se Vera s druhou deskou hlásí až po téměř šesti letech. Kolekce Peacemaker je sice druhou v pořadí, díky dlouhé časové prodlevě se jedná spíše o „druhý debut“, který po letech dobývá už jednou obsazené pozice.

Silnou stránkou Veřiny osobnosti jsou vícevrstevnaté, poetické texty, díky kterým si už na debutu vysloužila přirovnání k samotnému Leonardu Cohenovi. I na nové desce je radost nořit se do obrazů, které Sola v jedenáctce novinek suverénně načrtává. „Žádná z mých písní nikdy není jen o jedné věci. I když se zdá, že se jedná o hymnus na lesní požáry v Kalifornii, zároveň mám na mysli i smutek za zničení Amazonky, sežehnutou katedrálu Notre Dame, nebo dokonce do veršů vplétám metaforu o nezákonných vztazích. Abych to shrnula, dohromady přemítám o lidské krátkozrakosti a obecně fantastické schopnosti obětovat budoucnost pro neuvážená rychlá rozhodnutí. Zkrátka žít na dluh.“ Takto rozkryla autorka pozadí singlu Bad Idea, který letošní album otevírá.

I díky dlouhé době vzniku se témata skládala přirozeným, dominovým efektem. Ztráty, spravedlivý hněv, klimatické zoufalství, nemoci a nakonec radikální přijetí našly na novince své místo. I název desky má své temnější konotace. The Peace-maker se totiž říkalo nejznámějšímu typu pistole používanému na Divokém Západě. I toto krásné slovo, díky historickým konotacím, obklopuje něco strašného.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Zatímco debutová deska Shades byla výpovědí osamělé písničkářky, letošní následovník Peacemaker má mnohem opulentnější podobu. Místo toho, aby Vera Sola zopakovala scénář debutu, tentokrát přizvala ke vzniku desky koproducenta Kennetha Pattengalea a více než tucet doprovodných hudebníků.

Už otvírák Bad Idea pohání výrazné smyčcové poryvy a my si můžeme vzpomenout nejen na už zmíněnou Nancy Sinatra, ale i současné protagonistky, jakými jsou Lana Del Rey nebo barokně popové Weyes Blood. Vera i v rozmáchlejších skladbách ponechává prach amerických savan a pouští. Můžou za to nejen oba spoluproducenti, ale i další studioví spolupracovníci, mezi kterými najdeme klávesáka Wilco Pata Sansoneho, zkušeného hráče na elektrickou kytaru Anthonyho Da Costu, a ostřílené profíky z Nashvillu – kontrabasovou hvězdu první velikosti Dennise Crouche nebo bubeníka Dominica Billeta.

Žánrově se autorka rozkročila poměrně do široka. Vedle barokního popu s feelingem 60. let (Desire Path nebo Instrument of War) se dotýkáme latinských odlesků (I'm Lying), autorka nám postpunkovým přímočarým vichrem (The Line) nasype písek do očí, aby nás následně uklidnila filmově zabarveným noire popem (Get Wise a Is That You?).

Album Peacemaker je kolekce se silným retro feelingem, přesto z nahrávky necítíte čistý sentiment po „starých dobrých časech“. Jedná se o ryze aktuální výpověď s využitím lokálních žánrových postupů, které se v rockové historii během let osvědčily. Snový svět Very Sola září nadčasovou přitažlivostí, kterou si mohou zamilovat fanoušci mnohem širšího okruhu posluchačů než milovníků hudby Calexico, Timber Timbre nebo Marissy Nadler.

Vera Sola – Peacemaker

City Slang, 2024, 00:44:24

80 %