Přejít k hlavnímu obsahu
Tokhi - Pá, 04.10.2013 - 08:54

Tokhi: Hýčkej si svého technika

Protože by někteří mohli mít pocit, že už mi ke štěstí stačí jen barevné kousky plastů a hromada papírových bubnů (skoro to tak je), rozhodl jsem se, že se v dnešním díle hezky zblízka podíváme na celou tu parádu, kterou vozím momentálně třeba s geniálním houslistou a stejně tak kvalitním člověkem – Pavlem Šporclem. V ČR totiž nikdo není podobnej blázen, aby tahal tolik věcí, které postavené do půlkruhu vytvoří přibližně takový prostor, ve kterém má klasická rodina obývák.

Nástroj je výrazovým prostředkem každého z nás. Je to věc, která přestává být věcí a muzikant s ní je v kontaktu častěji než třeba… No… S jakoukoliv jinou věcí. Evidentně mám pocit, že se mám dost co vyjadřovat. Mám rád barvy a zvuky, a designové předměty a rozhodně si myslím, že si dnes platící divák zaslouží i trochu omáčky a show. Fajn zvuk má i doma, víme? Je přece radost, podívat se na podium plné nástrojů. Ještě větší radost mám já, když si uvědomím, že polovina toho podia je plná "mých" nástrojů. Ne tak nadšeni bývají spoluhráči, někteří dokonce "rejži, pár sudů a legrační chrastící hračky – cos vzal mýmu malýmu z kočárku" nepovažují z nástroje. Ano, i tak jsou drzí.

Je tedy skoro pravda, že role perkusisty je často tak trochu dekorativního charakteru, ale to přece všichni víme, když se čas od času podaří i něco zahrát, je to vlastně fajn bonus. Od malinka jsem miloval desky velikých umělců, například vzpomínám na koncert Paula Simona, který měl na podiu tři hráče na perkuse, tři obrovské sady, a tikalo to jako hodinky. Moc mě to inspirovalo v několika ohledech. Hlavně v tom, že na podiu musí být podobný počet předmětů, i kdybych to měl odehrát sám a ne ve třech lidech.

Jenže. Tohle se samozřejmě ani náhodou vůbec a nikdy nedá postavit. Respektive jako dá, ale víš co, dorazíš na místo v jednu, koncert je v osm, tak akorát to postavíš a hraješ. To nechceš. Díky tomu existují borci, kteří pomůžou. Mám skvělýho. Všechno si nafotil, věděl co a jak, prošel si to několikrát a teď už to dává za rekordní půl hodinu. A bourá ještě rychleji. Myslím do obalů, ne že se rozeběhne a prostě do toho skočí. Bez takových lidí to od určitého levelu prostě nejde. Nepodáš stoprocentní výkon a nevypadáš božsky, když jsi to tak tak s jazykem na vestě a totálně durch stihnul dát dohromady. A ještě se musí přežít zvukovka, která je někdy docela boj. Když třeba většina kapely má monitory do uší, na každou pecku jiné poměry a půlka věcí hraje z padů a samplerů…


Teď k samotné soupravě. Absolutně většinu nástrojů mám od firmy Meinl, což je už víc než zaběhnutá značka na trhu perkusí a činelů. Nemůžu si stěžovat. Oproti konkurenci nabízí obrovskou škálu nástrojů, včetně efektových perkusí, jako jsou birds, tamburíny, waterfalls, chimesy, nejrůznější shakery, zills, atd., a ještě k tomu za slušnou cenu, protože netrpí tím, že by měli například sklady až v USA a člověk tak vlastně platil dopravu Taiwan (nebo tak něco) – USA – Evropa. Mým nejoblíbenějším provedením, jak materiálem, tak vzhledem a samozřejmě zvukem, je serie Woodcraft. V podstatě nejvyšší meta této firmy. Ferrari mezi sudy, jak by řekl basista. Vyrobeno z amerického bílého jasanu, blány jsou podle všecho "true buffalo", no neber to. Hraje to jako víno a dokonce bych řekl, že to je časem lepší a lepší, jak se dřevo rozeznívá. V tomto provedení mám tedy tři conga, v klasických rozměrech (11´, 11 ¾, 12 ½), bongo a djembe. To vše na mechanice a stojanech Meinl. Pak používám darbuku a timbales stejné značky, spoustu drobných perkusí a obrovskou rampu, na které půlka věcí stojí a visí.

Dál nesmí chybět Wavedrumy firmy Korg, pravidelně se mnou jezdí modely Oriental a Mini, které v několika skladbách nahrazují rámové bubny a tabla, a činely Anatolian. Mám rád splashe a mám jich hodně. V současné soupravě je 6x splashů, 3x crash, ride a bell. Všichni víme, jak to s činely je. Každý zní jinak, takže si prostě vyber, podle toho, co to má v soupravě a dané hudbě dělat. Kompletní souprava potěší ucho i oko a to nejen mé, ale ruku na srdce, kdybych to montoval sám, beru asi jen cajon, jako všude jinde. Je to zhruba o 351315184 nástrojů víc, než jsem měl ve velikých sadách např. u pana Mistra Gotta, kde jsem ve inále hrál na tamburínu včelku Máju, nebo s Laurou a tygry. Je toho moc.

Protože jste byli trpěliví a dočetli jste se až sem, přikládám pár fotografií mého hřiště a navrch video jedné skladby. Enjoy a nech se překvapit, co přijde příště…

Tagy tokhi boomwhackers perkuse

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Perkusista, bubeník, facilitátor. www.tokhi.cz
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY