Kato znovu udeřil naplno. Nekorektum od Prago Union je slovní palba bez křiku a bez póz
Nové album Prago Union Nekorektum působí jako návrat člověka, který už dávno nemusí nikomu nic dokazovat – a právě proto zní nejpřesvědčivěji za poslední roky. Kato na nové desce nepůsobí jako unavený veterán, který jen recykluje vlastní legendu. Naopak. Z jeho textů je cítit zvláštní kombinace nadhledu, životní zkušenosti, ironie i energie člověka, který se po letech znovu nadechl a našel důvod psát ostřeji než kdy dřív.
Nekorektum není albem prvního dojmu. Je to deska, která se postupně zavrtává pod kůži. Už úvodní Jedna nula (Intro) otevírá téma osamělosti úspěchu a lidské potřeby být pořád první. Minimalistický podklad nechává vyniknout každé slovo a Kato od prvních minut ukazuje, že tentokrát nechce být jen glosátorem hospodských nálad. Následující Zvláštní defekty i Aby bylo trapno… pak rozšiřují typickou Katovu poetiku o větší důraz na současný svět, frustraci z veřejného prostoru i zvláštní pocit společenského vyhoření.
První opravdu velký moment přichází s Nehmotnou nouzí. Je to track, ve kterém se Kato ohlíží za vlastním věkem, zkušenostmi i proměnou mezilidských vztahů. Přitom nikdy nesklouzává k moralizování. Refrén „u zoufalců se už servíruje podzimní menu, ženy se budou dělit na tresty a na odměny“ funguje právě proto, že v sobě spojuje humor, melancholii i zvláštní generační bolest. Je to skladba, která dokáže rezonovat napříč věkem posluchačů.
Titulní Nekorektum pak představuje jádro celé desky. Kato se trefuje do okolního světa s mnohem větší přímočarostí než dřív, ale nikdy neztrácí eleganci. Hravé rýmy typu „Líbej nekorektum, nekorektum utrum zmetkům“ nebo absurdně znějící „metelesku blesku“ dokazují, že si pořád umí hrát s jazykem způsobem, který v českém rapu prakticky nemá konkurenci. Právě „metelesku blesku“ přitom není jen náhodná slovní exhibice. Jde o nenápadné pomrknutí směrem k poetice dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jejichž absurdní jazykové hříčky dávno zlidověly. Výraz navíc připomíná legendární spor kolem politického zneužití cimrmanovských hlášek, kdy se autoři ostře vymezovali proti tomu, aby jejich poetika sloužila jako nástroj laciných politických sloganů. Kato si tuhle českou kulturní stopu bere po svém – ne jako citaci, ale jako pokračování tradice absurdního humoru, který dokáže být zároveň směšný i překvapivě trefný. Ostré postoje tu nejsou prvoplánovým křikem, ale promyšlenou slovní palbou.
Obrovskou sílu má i Slovopast. Psychedelický beat vrací atmosféru starého boom bapu, ale nepůsobí jako nostalgické retro. Naopak – skladba zní živě, současně a neuvěřitelně hladově. Kato tu rapuje s lehkostí člověka, který má absolutní kontrolu nad rytmem i významem slov. Verše o studiové produkci, rapových pózách i vlastním přístupu k hudbě fungují jako demonstrace řemeslné jistoty i sebevědomí člověka, který ví, že jeho styl už dávno nejde napodobit.
Překvapivě silně funguje i skladba 3 sestry. Zvláštní intro s harfou se postupně přelije do působivého beatu a Kato zde přepíná do téměř vypravěčské polohy. Track působí mladistvě, lehce a místy až nečekaně hravě. Syntezátorový refrén dodává skladbě zvláštní nostalgii a ukazuje, jak dobře umí Prago Union pracovat s náladou jednotlivých skladeb.
Velmi chytrým tahem je i spolupráce s Pauliem Garandem ve skladbě Hledá se rým. Starý svět českého hip hopu se zde střetává s novější generací, aniž by jeden druhého přehlušoval. Kato zůstává technický, ironický a přesný, zatímco Paulie přináší uvolněnější flow a emotivnější polohu. Výsledkem je skladba, která ukazuje, že hip hop nemusí stát na generačním konfliktu, ale na vzájemném doplňování.
Podobně dobře funguje i Pracujem na tom s Pio Squad, kde místo nostalgického vzpomínání přichází zkušenost a sebejistota lidí, kteří si své místo na scéně vybojovali dávno před algoritmy sociálních sítí.
Závěrečná Ve stínu bonsajů pak působí jako klidné doznívání celé desky. „Uprostřed vesmíru, ve stínu bonsajů, hrajeme tu naši hru“ není jen poetický obraz, ale vlastně shrnutí celé nahrávky. Kato tu nepůsobí jako kazatel ani jako člověk, který chce zachraňovat scénu. Jen připomíná, že rap může být pořád inteligentní, vtipný a lidský zároveň.
Co oceníte na nahrávce jako hudebníci?
A právě v rapování samotném zůstává Kato naprosto výjimečný. Jeho flow není postavené na agresivním tlačení slabik ani na moderních efektech. Rapuje s naprostou přirozeností, jako by jednotlivé rýmy vznikaly mimochodem, přestože jsou technicky extrémně promyšlené. Umí pracovat s rytmem češtiny způsobem, který připomíná jazzovou improvizaci – neustále posouvá důrazy, mění tempo frázování a skládá slova do sebe tak samozřejmě, až člověk zapomíná, jak komplikované vlastně jsou. Kato nikdy nepotřeboval křičet, aby působil dominantně. Jeho síla vždy spočívala v klidu, přesnosti a schopnosti trefit pointu jednou větou. I po dekádách na scéně dokáže znít hladověji než mnozí mladší rapeři a zároveň si zachovává rukopis, který je jedním z nejvýraznějších poznávacích znamení celé české hiphopové historie.
Nekorektum není deskou, která chce následovat trendy. Je to album člověka, který si po letech uvědomil, že nejsilnější je ve chvíli, kdy zůstává absolutně sám sebou.
Celou nahrávku si budete moct pustit už 29. května. Doporučuji k okamžité konzumaci – ideálně od začátku do konce, nahlas a s vědomím, že některé rýmy vám naplno dojdou až napodruhé.
Prago Union – Nekorektum
Warner Music 00:70:00
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
