Mighty Sounds slavil dvacetiny v úmorném vedru, moshpitech a festivalové pohodě
Mighty Sounds slaví 20. narozeniny a z mého pohledu fotografa to byl intenzivní zážitek. Celý víkend panovalo úmorné vedro, které ale všichni zvládli na výbornou. Samotný areál byl opět na jedničku s hvězdičkou, ostatně jako každý rok. Letos totiž nabídl ještě více stínu, prostoru k odpočinku i vynikající výběr gastro stánků, v čemž by festival mohl jít ostatním tuzemským akcím příkladem.
Páteční program pro mě zahájila punková smršť Breakout a následně britští The Exploited. Bylo skvělé vidět tuto legendu s nezaměnitelným zpěvákem Wattiem naživo, i když pokročilý věk se na pódiovém projevu už podepisuje. Absolutním vrcholem dne a dost možná i celého festivalu se pro mě však stali House of Protection. Tohle duo předčilo veškerá má očekávání. Energie, kterou dokázalo vyprodukovat pouze ve dvou lidech, byla neuvěřitelná. V první půlce už hrál Stephen uprostřed moshpitu a v některých pasážích setu si od bicích odskočil i Aric. Tenhle chaos přímo mezi fanoušky budu mít ještě dlouho v hlavě.
Oproti nim hardcoreová ikona Agnostic Front předvedla spíše průměrný set, který místy hudebně plaval a v porovnání s jinými jejich koncerty působil poněkud odfláknutě. Asian Dub Foundation sice zaznamenali vlažnější rozjezd, ale nakonec doručili skvělé vystoupení, během něhož si leckdo uvědomil, že jejich tvorbu vlastně dobře zná. Velmi sympaticky na mě zapůsobil i slovenský rapper Dušan Vlk, který od začátku vystupoval velmi skromně a pokorně. Jeho texty i hudba mě bavily a ukázalo se, že tenhle žánr dokáže prodat i publiku, které jinak rapu neholduje.
Sobotní rozjezd obstarali Bad Nerves. Pro nezasvěcené, mezi které jsem patřil i já, šlo o velmi příjemné překvapení v podobě chytlavého britského pop-rocku, který se výborně poslouchal. Následovala skatepunková legenda Pennywise. Přestože už nevystupují v původní sestavě, jejich set měl dobrý drajv a skvělý zvuk. Určitý žánrový odskok pak nabídli domácí Prago Union. Spojení Kata s živou kapelou fungovalo podstatně lépe než klasická rapová show.
Obřím překvapením dne byli pro mnohé Death Lens, kteří dokázali i v pozdních hodinách kompletně zaplnit Monster Stage. Interakce s lidmi sice občas pokulhávala, což ale možná šlo na vrub unaveného publika. Nakonec se však jednalo o jedno z nejlepších vystoupení letošního ročníku. Výborná kytarová atmosféra si podmanila všechny přítomné a závěr setu byl takový úlet, že na pódiu stálo více lidí než pod ním.
Nevím sice, kdo volil amerického prezidenta, ale podle věty „F*ck Trump“, která zaznívala z úst mnoha interpretů, bych hádal, že nikdo z přítomných.
Nedělní program otevřela formace 50m Znak v čele s Banánem, osobností české straight edge scény. Tohle byla nálož silných textů ze života a chytlavých melodií. Naopak katalánští CRIM mi přinesli lehké hudební zklamání, jelikož jejich projev splýval spíše do monotónního hluku. Domácí Ravebombs se museli popasovat s úmorným vedrem a už znatelnou únavou návštěvníků. I když ze sebe vydali nejspíš maximum a já si vystoupení užil, za plného denního světla postrádalo patřičnou atmosféru. Téhle show by zkrátka víc slušel pozdější večerní čas v harmonogramu. Tak snad příště.
Londýnskou partičku Wargasm jsem viděl už poněkolikáté a zarazilo mě, jak moc je na Mighty znát rozdíl. Sam i Milkie Way tady měli celkově mnohem lepší energii a víc interakce s publikem. Naplno se totiž projevilo, jak moc jim menší pódia sluší. O definitivní tečku za celým festivalem se postarali Skindred. Jejich charakteristická kombinace žánrů byla rozpoznatelná už na dálku a nutila publikum v rychlém sledu střídat reggae pohupování s moshpitem.
