O krok dál s akustickou kytarou #2: Zapomeňte na mámu-tátu-dědu

Tento doprovod, uváděný ve zpěvnících také jako takzvaný Pionýrák, je geniálním univerzálním „strumming patternem” pro většinu klasických táborákových písní v čtyřčtvrťovém rytmu. Zaznamenala jsem i další názvy téhož, například táta-koupil-slona nebo máma-táta-děti. Myšlenka je jednoduchá a funkční – na dlouhé slabiky je dlouhé brnknutí (čtvrtka), na krátké slabiky krátké (osmina). Na první slovo brnkáte dvakrát shora dolů, na druhé dvakrát zespoda nahoru a na poslední slovo se střídá úder shora a zdola. To bychom tedy měli, a teď jak dál?

Nahoru a dolů...

Pro kytarové začátky je tento doprovod skvělý a funkční. Po nějaké době ale zjistíte, že jaksi všechny čtyřdobé písničky znějí dost podobně a monotónně. Někteří kytaristé pak hledají další „strumming patterns”, které se učí a pak je více či méně nahodile používají do písniček. Klasické zpěvníky typu Já, písnička mají dokonce u každé písně uvedený vhodný typ doprovodu. Lepší než se učit doprovody jako hotové věci, je ale pochopit, jak vlastně strumming funguje.

V minulém díle jsem psala o plynulém pohybu zápěstí, když brnkáte. Když si představíte (nebo zahrajete) právě třeba rytmus máma-táta-děda a budete pozorně vnímat svou ruku, uvědomíte si, že bez ohledu na to, zda zrovna drnká trsátkem či ne, se pohybuje střídavě nahoru a dolů, přičemž pohyb dolů vychází na každou čtvrťovou dobu. Je to logické, pokud například na obě slabiky slova máma chceme brnkout shora, musí se ruka někde mezitím vrátit opačným pohybem odspoda nahoru. Nyní se zkuste soustředit, aby i onen návrat probíhal v rytmu písně, tj. aby se vaše pravá ruka pohybovala pravidelně a plynule.

Ruka se tedy rytmicky pohybuje nahoru a dolů, přičemž pohyb shora dolů vychází na tučně vyznačené doby: prv-ní dru-há tře-tí čtvr-tá. Nyní to podstatné – je tedy téměř jedno, které z těch úderů (tedy slabik) zahrajete, pokud zůstanete v rytmu. Tím, že zahrajete různé kombinace během těchto osmi úderů, můžete vytvářet svoje vlastní „strumming patterns”, případně modifikovat ty stávající. Zní to poněkud kostrbatě, ale výborně to ilustruje následující video. 

Osvobození pravačky

Ve chvíli, kdy již udržíme v pravé ruce pravidelný rytmus střídání úderů shora a zdola, můžeme se na chvilku podívat na levačku. Jednu možnost, jak z rovného brnkání vytvořit strumming pattern, jsme si už ukázali. Druhá, perkusnější varitanta je obdobou téhož. Zkuste si levou rukou chytit libovolný barré akord, nebo alespoň takový akord, u kterého mačkáte co nejvíce strun, a nedomáčkout ho – pouze položit ruku na struny tak, abyste je utlumili. Nyní pravou hrajte všechny doby na zatlumené struny – vyjde vám z toho perkusní chřestivý zvuk, ve kterém by neměly zaznít žádné tóny.

Další krok je zkusit zmáčknout onen akord, který zrovna držíte, a to tak, abyste se trefili například vždycky jen na první dobu. Chce to samozřejmě mít zvládnutou základní kontrolu nad levou rukou a mačkáním akordů – pokud se vám to nedaří, můžete podobné „cvičení” vyzkoušet třeba i s mačkáním pouze jedné struny. Až si toto trochu osaháte, zkuste rytmicky složitější vzorce. Zmáčknout akord třeba na každou druhou osminu (vyjde vám v podstatě ska rytmus). Začněte samozřejmě pomalu, později se dostanete k většímu tempu, kde vám toto cvičení umožní hrát i různé funky rytmy nebo rockové riffy.

Pojďme si to tedy shrnout – pravá ruka jede pravidelný rytmus osmin střídavě nahoru a dolů, levá drží akord. Pravá si vybírá, které doby zazní (brnkne) a které pouze pojede ve vzduchu. Levá buď mačká akord, nebo tlumí struny. Tyto dvě techniky je samozřejmě možné i volně kombinovat. Využití tlumených strun vám do písničky vždycky přinese víc rytmiky, hodí se proto do rychlejších songů, do různých rockových coverů a podobně. Opět názorná ukázka v následujícím videu:

Vybírejte si

Poslední tip, na který se dnes podíváme, nás vrátí zpět k pravé ruce. I když budete hrát různé varianty doprovodu a nepojedete dokola jen mámu-tátu-dědu, může se stát, že onen nevítaný pocit kolovrátku nezmizí. Jak je to možné? A co s tím? Jedním z důvodů může být skutečnost, že stále hrajete přes všechny struny. Doprovodná kytara totiž neznamená, že musíme stále hrát na všech šest strun, je naopak velmi žádoucí si vybírat. Schválně zkuste chvíli hrát přes tři basové struny a potom naopak přes tři nejvyšší. Jako byste najednou měli v ruce dva nástroje. 

Toho můžete s velkým efektem využít, když i při úplně obyčejném doprovodu začnete střídat tyto dvě polohy nástroje. Na první dobu je dobré zahrát na basové struny, které mají plnější a průraznější zvuk. Doby, na které nechcete dát důraz (typicky druhou a čtvrtou) můžete zahrát jemněji na vyšší struny. Budete překvapení, jak moc velký je to rozdíl oproti hraní přes všechny struny. I u téhle techniky vám pomůže trsátko, kterým dokážete lépe vybrat struny, které zrovna mají zaznít.

Dále můžete tento efekt podpořit přidáním dynamiky v rámci vašeho „strumming patternu” – některé údery (opět pokud nehrajete reggae a podobné styly, doporučuji mezi ně zařadit první dobu) můžete v rámci doprovodu zdůraznit, jiné zahrát jen velmi jemně. Pro začátek klidně vezměte na milost titulní pionýrák a zkuste, co z něho dokážete vytáhnout právě s pomocí dynamiky a hraní na různé struny, případně s přidáním perkusních „prázdných dob” z předchozího odstavce. 

A pokud budete chtít experimentovat ještě dále, vyzkoušejte, co se zvukem a barvou doprovodu udělá, pokud některou dobu zahrajete těsně u kobylky anebo naopak téměř nad hmatníkem. Elektrická kytara toho využívá různou pozicí snímačů. U akustické kytary si musíme vystačit s tím, že zkrátka jemně posuneme ruku. I toto je další možnost, jak ozvláštnit i poměrně banální doprovod.

Nezapomeňte se podívat i na poslední video, které je krásnou ukázkou toho, že i doprovodná kytara může být zajímavá a také zábavná. Tak ať vám to hraje!