Zemřel Glen Hansard. Ještě v červnu rozzářil Slunovrat a Valašský špalíček

O Hansardově úmrtí dnes informovala irská a další zahraniční média, agentura Reuters a následně také ČTK. Zpěvákovu smrt potvrdil jeho management. Hansard časně ráno havaroval na motorce v oblasti Lucan na západním okraji Dublinu. Podle irské policie nebylo do nehody zapojeno žádné další vozidlo. Záchranáři jej ošetřovali na místě, zachránit se ho však nepodařilo.

Ještě před necelými šesti týdny stál Hansard na hlavní scéně Festivalu Slunovrat v Opavě. Téměř dvouhodinové vystoupení patřilo k vrcholům letošního ročníku a nabídlo vedle písní The Frames, The Swell Season a jeho sólové tvorby také několik spontánních setkání. Na pódium si například pozval estonské duo Puuluup, s nímž zahrál Venus in Furs od The Velvet Underground.

Hned následující večer, 20. června, vystoupil také na Valašském špalíčku ve Valašském Meziříčí. Dva bezprostředně navazující festivalové koncerty se tak nečekaně staly posledními zastávkami jeho mimořádně blízkého vztahu k českému publiku.

Hansard vyrostl z dublinské pouliční kultury. Školu opustil ve třinácti letech a dlouho si vydělával hraním v ulicích. Právě schopnost postavit se s kytarou před cizí lidi, okamžitě navázat kontakt a bez ochranných vrstev předat píseň se později stala základem jeho koncertního projevu. Dokázal začít téměř šeptem a během několika minut strhnout celý sál, aniž by jeho hudba přestala působit důvěrně.

Na začátku devadesátých let založil The Frames, jednu z nejvýraznějších irských rockových kapel své generace. Do širšího povědomí vstoupil také rolí kytaristy Outspana Fostera ve filmu Alana Parkera The Commitments. Celosvětový průlom ale přišel až se snímkem Once, v němž si po boku Markéty Irglové zahrál dublinského pouličního muzikanta. Za společnou píseň Falling Slowly převzali v roce 2008 Oscara. Hansard následně vydával také sólová alba a deska Didn’t He Ramble mu vynesla nominaci na Grammy.

Česká stopa začala dávno před Oscarem

Příběh Hansarda a Irglové bývá zjednodušován na pohádkovou cestu dvou nenápadných muzikantů až na pódium hollywoodských Oscarů. Jejich spojení ale vznikalo pomalu, během společného hraní a Hansardových opakovaných návratů mezi Irskem a Českem.

Důležitou roli sehrálo studio Sono nedaleko Prahy, kam Hansard s Irglovou v prosinci 2005 přijeli nahrát několik písní pro film Jana Hřebejka Kráska v nesnázích. V Sonu tehdy natočili také Falling Slowly a původně omezené nahrávání postupně rozšířili na celé společné album.

Název The Swell Season odkazuje k anglickému názvu Škvoreckého románu Prima sezona. Irglová podle knihy nejprve pojmenovala svou instrumentální skladbu, stejný název pak dostalo album i jejich společný projekt.

The Swell Season přitom nebyli jen Hansardovým projektem s českou doprovodnou hudebnicí. Irglová do něj vstoupila jako spoluautorka, zpěvačka a pianistka s vlastním tvůrčím rukopisem. Právě tak se s Hansardem dostala na největší světová pódia.

Pro českou scénu to byl mimořádný okamžik: důkaz, že tichá, intimní píseň vzniklá bez velkých kalkulací může překročit hranice a obstát i uprostřed globálního filmového průmyslu. Falling Slowly se nestala hitem navzdory své skromnosti, ale právě díky ní.

Hudební pouto Hansarda a Irglové nezmizelo ani poté, co se uzavřel jejich partnerský vztah a oba se vydali vlastními cestami. V červenci 2025 vydali album Forward, první desku The Swell Season po šestnácti letech. Nahrávka nevznikla jako nostalgický návrat k filmu Once, ale jako setkání dvou zkušenějších autorů, kteří zjistili, že jejich společná hudební řeč stále funguje.

Do Opavy jej přivedl Škvorecký

Také Hansardův červnový návrat na Slunovrat ukázal, že jeho vztah k Česku dávno přesáhl spolupráci s Markétou Irglovou. Do Opavy jej přivedla i neobvyklá dohoda s pořadateli. Jeden z organizátorů mu při předchozí návštěvě slíbil samizdatové vydání Škvoreckého Legendy Emöke pod podmínkou, že se na festival vrátí zahrát.

Hansard byl velkým obdivovatelem českého spisovatele. Společně s Irglovou jej kdysi navštívil v Torontu a odvezli si od něj kufr podepsaných knih. Samizdatový svazek si Hansard v Opavě převzal před vystoupením a během večera se k němu několikrát vrátil.

Opavský koncert připomíná, čím byl Hansard naživo výjimečný. Dokázal během jediného večera působit jako světová hvězda i jako pouliční muzikant, který hraje přímo pro několik lidí stojících před ním. Do Česka nepřijížděl jen odehrát další zastávku turné. Znal zdejší literaturu, zajímal se o českou kulturu a opakovaně dával najevo, že zdejší publikum považuje za výjimečné.

Hansard byl hudebníkem, který věřil v sílu společenství. Zůstaly po něm písně, které dokázaly spojovat lidi napříč zeměmi i generacemi. Díky dlouholetému propojení s českým prostředím navíc oslovil a inspiroval mnoho zdejších muzikantů i posluchačů. Bude nám chybět.