Přejít k hlavnímu obsahu
Lucidvox | Foto: Evgeniya Martsynovich
Lucidvox | Foto: Evgeniya Martsynovich
Pavel Zelinka - Po, 23.11.2020 - 14:00

Lucidvox větrají i na nové desce garážový rock ruskou stepí

O ruské dívčí čtveřici Lucidvox se začalo více mluvit před pár roky, kdy si vlastním nákladem vydala album Моя Твоя Земля. Už na něm dámy spojovaly zajímavým způsobem psychedelický rock, ruské folklórní ohlasy s krautrockovými a postpunkovými výpady. Letošní album We Are, poprvé vydané v mezinárodní distribuci, prolíná vlivy do ještě výbušnějšího a originálnějšího výsledného tvaru.

Působí jako zjevení. Alespoň pro fanouška, který se s hudbou Aliny Jevsejevové (zpěv/flétna), Naděždy Samodurovové (bicí), Gally Žintovtové (kytara) a Anny Moskvitinové (basa) setkává teprve v souvislosti s novou deskou We Are. Kvarteto z Moskvy totiž vzniklo před sedmi roky bez jakýchkoliv ambicí. „V kapele před založením Lucidvox hrála jen Anna. Já a Nadežda jsme se předtím nikdy nedotkly nástrojů, na které teď hrajeme,“ tvrdí Galla. „Ale měly jsme okolo spoustu přátel, kteří kapely měli, a tak jsme to zkusily také,“ dodává kytaristka. První zkušenosti získávaly přehráváním skladeb svých oblíbenců, mezi nimiž najdeme například Sonic Youth, Pixies, White Stripes a Warpaint. Základ vlastního autorského repertoáru začal vznikat po více než roce fungování na zkouškách v kruhu všech členek.

I texty v rodné ruštině, které nosí všechny členky, prochází diskuzí a demokratickou kapelní úpravou. Většinou se točí okolo intenzivních osobních zážitků. Například v klipovce Runaway zpěvačka Alina referuje o svém problémovém bratrovi, který nakonec skončil ve vězení: „Tam, kam utíkáš / je jen tma a teplo / To, co tě žene, je strach a bolest / Věř mi“, promlouvá sestra k sourozenci skrze písňový text. Řada skladeb osobní příběhy prolíná s přírodní lyrikou, která se dobře snoubí s táhlými melodiemi jasně vycházející ze slovanského folklóru. Ty jsou ale zasazeny do poměrně divokého rockového doprovodu. Jen tak podtrhuje vyhrocenost řady obrazů v textech mezi zoufalstvím a nadějí.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Čím přitáhly Lucidvox na sebe pozornost není odpor vůči režimu nebo šokující osobní postoje, i když fokus na emancipační témata v kontextu ruského společenského prostředí je poměrně odvážný. Výjimečností čtveřice je především ve zcela přirozeném prolínání rockových západních vzorů s domácím melodickým fundamentem, který ve výsledku přináší strhující zážitek obdobný pouštnímu blues Tuaregů nebo výjimečnému postrocku Jambinai s výraznou příměsí korejských hudebních reálií. I Lucidvox ve skladbách mentálně stojí uprostřed přírody (na rozdíl od pouště v ruské stepi), nasávají z ní energii, kterou vypouští nazpět v podobě skladeb, které se melodicky pomalu vznáší v prostoru, do zběsilé jízdy je ale uchvacuje nervní rockový základ všech skladeb (více sevřených než pouštní blues), často rozlámaných řadou brejků, odkazující do sedmdesátých, ale i devadesátých nebo nultých rockových let zároveň.

Už vstupní My Little Star, uvedená temnou elektronikou, zní jako čelní srážka bulharského slavného sboru Le Mystère Des Voix Bulgares s krautrockovými Amon Düül II a postpunkovými Bauhaus. Temnota motorického rocku je vždy vyvažována čistotou dívčích vokálů a častým zařazením trubky, kláves, elektroniky a dalších nástrojů, které vždy vhodně naruší temný, hutný základ všech skladeb Lucidvox. Kvartet posluchače nešetří. Pokud bychom měli přirovnávat, zkuste v duchu prolnout dívčí energii a rockové cítění Zubů nehtů s nekompromisním tahem Už jsme doma. Účelnost hry všech nástrojů, která se vyhýbá jakémukoliv exhibicionismu, přispívá ke struhujícímu výsledku výrazně tvrdší, ale zároveň suverénnější podobě We Are, na rozdíl od předchozího materiálu kapely. Lucidvox prozatím nejblíže hrály před dvěma roky v Trenčíně na Pohoda festivalu. Je na čase představit kvarteto v živé podobě, až to bude možné, i domácímu publiku. Letošní novinka naznačuje, že by se mělo jednat o strhující zážitek.

Lucidvox - We Are

Lucidvox – We Are

Glitterbeat, 2020, 42:34

trance rock, world music

90 %

Tagy Recenze alb Lucidvox
Pavel Zelinka
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY