Přejít k hlavnímu obsahu
Elliot Easton popisuje, že sólo v Just What I Needed postupně brousil při klubovém hraní. | Foto: Wikipedie, CC BY 3.0
Elliot Easton popisuje, že sólo v Just What I Needed postupně brousil při klubovém hraní. | Foto: Wikipedie, CC BY 3.0
redakce -

Elliot Easton: Dobré sólo si nemusíte každý večer vymýšlet znovu

Kytarová sóla debutu The Cars nevznikala až před studiovým mikrofonem. Elliot Easton je brousil v klubech a na koncertech se jich potom držel jako zpěvové melodie. V nově zveřejněném rozhovoru popisuje také chorus bez zapnutého pedálu a drobný nápad spoluhráče, který v písničce zůstal.

Nahrávací studio nemusí být místo, kde se teprve rozhodne, co bude kytarista hrát. U debutu The Cars to podle Elliota Eastona fungovalo skoro obráceně: hlavní rozhodnutí už měla kapela za sebou. Písničky znala z klubů a kytarové party prošly večery před publikem. Ve studiu je bylo potřeba hlavně dobře zachytit.

V rozhovoru zveřejněném na webu Guitar World Easton vzpomíná, že kapela první album natočila za dvanáct dní a dalších devět zabrala míchačka. Jeho vlastní kytarové party vznikly podle něj za den a půl, přestože mu práci zkomplikovala úplavice. Zajímavější než rychlost nebo přemáhání nemoci je ale to, co jí předcházelo: do studia nepřinesl jen kytary, ale také hotové nápady.

Sólo, které patří k písničce

Easton popisuje, že sólo v Just What I Needed postupně brousil při klubovém hraní. Přesouval jednotlivé tóny, dokud se nedostal k podobě, kterou chtěl. Nahrávka tak nebyla záznamem první šťastné improvizace, ale výsledkem opakovaného rozhodování.

„Jakmile sólo napíšu, takhle ho hraju, protože je součástí písničky,“ vysvětluje v rozhovoru. Stejný přístup si nechal i na koncerty. Neviděl důvod pokaždé hledat lepší variantu něčeho, co už jednou dotáhl. Publikum podle něj přichází také za tím, co zná z desky, a těší je, když známý part opravdu uslyší.

Není to zákaz improvizace pro všechny ostatní. Je to jiná představa o úloze sóla: nemusí pokaždé dokazovat momentální pohotovost hráče. Může fungovat podobně jako zpěvová melodie, kterou by také nebylo nutné při každém refrénu přepsat. Eastonův příběh nabízí užitečnou otázku i před vlastní studiovou frekvencí: co má zůstat otevřené a co už v písni našlo své místo?

Chorus bez zapnuté krabičky

Připravené party přitom neznamenaly, že na místě nezbyl prostor pro zvuk. Easton si přivezl Boss Chorus Ensemble a Morley Echo Volume, jenže podle svých vzpomínek nepoužil ani jeden. Producent Roy Thomas Baker navrhl získat chorus jinak: zahrát part podruhé a při druhém záznamu nepatrně změnit rychlost pásu. Dvě podobné, ale ne úplně totožné vrstvy vytvořily požadovaný efekt.

Také krátká ozvěna kytary v My Best Friend’s Girl podle Eastona vznikla na pásku v režii. Základ tedy nebyl v dlouhém řetězci jeho vlastních pedálů. Hráč měl připravené noty a fráze, producent pomáhal hledat způsob, jak je zaznamenat a zasadit do výsledného zvuku.

Nápad může přijít i od klávesisty

Jedna drobná změna přesto vznikla až při práci na My Best Friend’s Girl. Klávesista Greg Hawkes navrhl, aby Easton zopakoval figuru na konci sóla. A kytarista ji zopakoval. Příprava tu nebyla nedotknutelným plánem, ale základem, na který mohl spoluhráč navázat konkrétním nápadem.

Stejnojmenný debut vyšel podle archivu vydavatelství Rhino v červnu 1978. Eastonova vzpomínka z něj nedělá recept na zaručený hit. Připomíná ale praktickou věc: když kapela zná své party, nemusí ve studiu všechnu energii utratit za jejich hledání. Zbude jí pozornost i na malou změnu, která písničce opravdu pomůže.

Tagy Elliot Easton The Cars kytara nahrávání junior

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Redakce
Týmová práce.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY