Michael Viktořík: Těším se, jak si v Lucerně zahraju s Pražským výběrem

Jak se poslední dobou máš a čím se teď zabýváš?

Zabývám se ledasčím. Hlavně televizí a rozhlasem, protože jsem o koncertování trochu přišel. Vrátil jsem se k tomu, s čím jsem začínal. Diskotéky už nejsou, co bývaly, a hraní v klubech taky nic moc. Občas někomu zahraju na narozeninách, jinak je to hlavně televize a rádio. A koncerty? Uvidíme. Bude to skoro rok od posledního koncertu s J.A.R. Mezi námi je to teď různé, nechci to hrotit, ale zatím to rozhodně nevypadá, že budeme hrát. Chtělo by to nějakou injekci, třeba autorského parťáka, se kterým napíšeme pár textů. Roman Holý i Dan Bárta říkali, že jsou připravení. Zatím to vypadá, že je J.A.R. mrtvej. Ale definitivní to není.

Jak to letos vypadá s vaším pravidelným koncertem 17. listopadu v Lucerně? Ty máš ten termín rezervovaný na několik let dopředu, ne?

Sedmnáctého listopadu 1989 jsme hráli U Holubů. V Lucerně jsme pak v tento den hráli pravidelně od roku 1998. Když jsme získali trochu popularity, chtěli jsme se tam vždycky sedmnáctého ukázat. Chtěli jsme tím potvrdit, že jsme takovým symbolem svobody a nové doby, která přišla po roce 1989. Jednou se nehrálo kvůli covidu a po roce 2000 byly asi dva koncerty o něco slabší, kdy tam bylo asi patnáct set až dva tisíce lidí. Ale jinak jsme za těch osmadvacet let Lucernu až na ty výjimky pokaždé vyprodali. Někde jsem říkal, že to tak budeme dělat až do smrti. Možná ne. Je otázka, co bude dál.

Letos tam J.A.R. nevystoupí…

I tak chci do Lucerny pozvat fanoušky J.A.R. Ti za to nemůžou. Přišli o kapelu, kterou měli rádi, i o koncerty 17. listopadu. Spousta lidí se třeba celý rok ani nezajímala, co děláme nebo jestli máme novou desku. Prostě to brali tak, že je dobré sedmnáctého v Lucerně být.

Letos ses tedy místo toho domluvil s Pražským výběrem.

Ještě i letos jsem se pokoušel s J.A.R. domluvit, že bychom to udělali. Už loni jsme si říkali, že to možná bude poslední koncert 17. listopadu, protože jsme věděli, co bude. A teď to tak pomalu vypadá. Je to i politickou situací a tím, co se děje kolem ministra kultury. Těžko se za to bojuje, ale zkusil jsem to, protože jsem o ten termín nechtěl přijít. Pak jsme si s Michalem povídali o politice a slovo dalo slovo.

S Michalem Kocábem.

Ano. Říkal mi, že se mu vždycky líbilo, že jsme tam hrávali. Povídám mu, že jsem za to letos znovu bojoval, ale kluci se už nechtějí spojovat s texty, které psal Klempíř. Tak jsem Kocábovi říkal: „Hele, nemáte náhodou volno?“ A on na to: „No, máme.“ Říkali jsme si, kdo jiný by měl hrát v Lucerně 17. listopadu než Pražský výběr. Kromě Plastic People, kdo jiný? Kapela, kterou už za komunistů utlačovali a která pak byla symbolem svobody. A k tomu Michael Kocáb, který se svého času politicky angažoval. My z toho ale politickou událost dělat nechceme. Já jsem bavič, dělám to celý život. Ať už to byly diskotéky, koncerty, rádio nebo televize, vždycky šlo o zábavu, humor a muziku. Sedmnáctého listopadu tam nebudu hlásat žádné pravdy. Mě na náměstí neuvidíš, to ani náhodou. Mně jde o muziku. Kolem Výběru jsme chtěli udělat malý fesťáček, a tak jsme pozvali další lidi, kteří se k němu hodí. Janu Kratochvílovou, mimochodem partnerku Jirky Hrubeše, bubeníka Pražského výběru. Pak Báru Basikovou, která byla s Michalem Pavlíčkem ve Stromboli. Náš funkový klan budou reprezentovat Matěj Ruppert a Ondra Ruml. Oba nám loni 17. listopadu pomohli s J.A.R. Uvádět to budu s Ozákem, tedy s Martinem Dejdarem. Je to můj dlouholetý kamarád a kolega z Rádia Golem ze začátku devadesátek. Zavolal jsem mu, jestli to se mnou udělá. Vidí to podobně jako já, i politicky. Myslím, že je to na jeden večer docela velká nabídka.

Jak to bude vypadat s repertoárem? Je to pestrá sestava. Bude každý hrát svoje věci, nebo někdo převezme i písničku od J.A.R.?

J.A.R. tam možná zastoupím jen já. Před Výběrem budou dvě hodiny programu. Nechci tomu říkat diskotéka, aby se lidi nebáli, že jdou na prachobyčejnou diskošku. Hlavní hvězdou večera je Pražský výběr, ten začne kolem půl jedenácté. Lidi přijdou už v půl deváté, usadí se nebo zůstanou stát. Ty dvě hodiny předtím budou jeden velký pelmel. Pustíme klipy interpretů, které jsem jmenoval, a uvádět to budu s kluky z rádia Slow Down, kde teď vysílám. Bude to takové medley. Vždycky třeba čtvrt hodiny diskotéka, pak patnáct dvacet minut vystoupení Kratochvílové, Basikové, Rumla nebo Rupperta. Takhle pojedeme až do půl jedenácté. Já tam třeba zazpívám nebo zarepuju něco od nás.

„Babičku“ třeba. Tam není Klempířův text.

„Babičku“ a hlavně skladbu „Fjůča“, moji sólovou věc z poslední desky. Na koncertech měla velký ohlas, což mě moc potěšilo. Měl jsem konečně zase sólovou pecku vedle té staré „Babky“ nebo skladby „J.A.R.R.A.P.“ z jednadevadesátého. Je v ní i něco z mojí práce speakera. Rapuju, trochu zpívám a trochu mluvím jako v rádiu. „Čau, jak se máš,“ a tak dál. Tahle věc tam určitě zazní. Jinak tam J.A.R. nechci cpát za každou cenu, i když je s námi ten večer spojený. Tentokrát je to takový nultý ročník festivalu za svobodu a demokracii. Těm politickým nálepkám se ale bráním.

Umíš si představit, že to takhle bude fungovat i v dalších letech? Nechceš ten sedmnáctý listopad pustit?

To se uvidí. Upekli jsme to na poslední chvíli. Rozhodnutí padlo někdy v srpnu a předprodej se spustil koncem září. Peněz moc není. Nejsem milionář, abych do reklamy vrazil spoustu peněz a čekal, že se mi to vrátí. Proto bych rád pozval i fanoušky J.A.R., kteří si ten večer spojují ještě s něčím jiným než s muzikou. Ta bude trochu jiná. Ptal jsem se na repertoár Výběru a budou to klasické pecky jako „Na Václavským Václaváku“, „Pražákům je hej“, „Zubatá“ nebo „Tatrman“. To všechno tam zazní. Myšlenka, kvůli které to děláme a kvůli které jsme se tam scházeli zrovna v tenhle den, je ale pořád stejná. O styl muziky tady tolik nejde.

A další členové J.A.R. se tam aspoň nezastaví? Nezamáváte aspoň společně lidem?

Nic není nemožné, klidně se to může stát. Všichni jsou pozvaní, takže uvidíme.

Říkal jsi, že jste otevření spolupráci, pokud najdete nového autora. Uvažujete v J.A.R. o tom, že byste místo Oty našli jiného rapera, který by i psal texty?

Loni jsme bez Klempy od léta odehráli tak pět šest koncertů. Nebylo toho moc. Už předtím jsme hráli bez Bárty a Dana nahrazovali zpěváci jako Ondra Ruml, Matěj Ruppert a Tereza Černochová. A šlo to. Pořád jsme tam byli my dva, co jsme to s Romanem ve třech založili. Pořád to byl J.A.R. Jenže teď už tam není ani Ota. Rozhodl se pro jinou kariéru a posral to, co si budeme nalhávat. Trochu se mě dotkla představa, že bych to sám neutáhl. V loňské Lucerně se podle mě ukázalo, že bych to zvládl. Celý život stojím uprostřed pódia s J.A.R. A loni jsem tam ty dvě hodiny stál a přidávali se ke mně zpěváci. Takhle bych to klidně dal. Jenže kapela stojí na rapovém dialogu dvou raperů. Takže je to trochu složitější. Ať už je to teď jakkoli, Ota byl léta můj nejbližší člověk. Těžko ze dne na den seženu někoho podobného, stejně dobrého. Ať už je to magor a politicky teď úplný šílenec, nedá se mu upřít, že měl literární střevo a psal skvělé texty. Já ho doplňoval svým odlehčeným projevem a Dan Bárta zase svými éterickými věcmi. Ta trojice textařů se nedá nahradit ze dne na den.

Co dál? Nechystáš nějaký sólový projekt?

Díky tomu všemu jsem začal víc psát. Píšu scénáře a fóry, ale teď jsem napsal asi čtyři regulérní rapové texty do písniček. Tak uvidíme. Nikdy jsem neměl ambici dělat sólový projekt, který by byl jenom o mně. Baví mě showmanství na jevišti a evidentně tam patřím. Klidně si stoupnu na pódium s Top Dream Company nebo s jinou kapelou. Nebo si s někým nahraju písničku, jako když jsem dělal s Leonou Machálkovou „Lásko má, já stůňu“. Takové hostování nebo featuring, to klidně jo. Ale že by Michael V. vydával desku? Nic není nemožné. Klidně mě to může napadnout. Možná to udělám tak, jak se to dnes běžně dělá. Natočím EPčko nebo jednu dvě písničky, k tomu klip a pak se uvidí, jak na to lidi zareagují.

Ať se ještě vrátíme k Lucerně. Na co se tam nejvíc těšíš?

Na atmosféru, kterou jsme tam zažívali pokaždé. Je to navíc takový sváteční předvánoční čas. Tím svátečním myslím připomínku sametové revoluce, tu myšlenku svobody před Vánocemi, před oslavami klidu a míru. Měli jsme to vždycky vychytané tak, že jsme od konce září nebo od první půlky října až do 17. listopadu jezdili šňůru po celé republice. V tom sychravém počasí, kdy jsme kolikrát už mrzli nebo bylo náledí. Tak jsme si to vybojovali a vždycky si to sedmnáctého užili. Věděli jsme, že Lucerna bude plná, venku už bude zima a za měsíc Vánoce. Těším se, že lidi přijdou a že se pobavíme. To je hlavní.

Budeš s Výběrem taky rapovat?

Ano, s Výběrem si zahraju. Ještě nevím, která písnička to bude. Kocáb mi nabídl: „Vyber si pecku, kterou by sis s náma chtěl dát.“ Bude to pro mě hřeb večera. Pražský výběr je prostě Pražský výběr. Možná si někdo vzpomene na to víno. Bylo nejhorší, jaké existovalo. (směje se) Bílé víno ve dvoulitrovce, opravdu laciné. Ale hudebně je Pražský výběr naprostá klasika.