Klenoty pedalboardů #16: Dumble

Ale co je vlastně ten mýtický dumble sound? Už tady se nám příběh začíná lehce komplikovat, protože žádný zesilovač Dumble není úplně stejný – každý je originálně přizpůsobený konkrétním potřebám zákazníka. Navíc se tento „D-mýtus“ dále větví na vyznavače clean soundu produkovaného zesilovačem Steel String Singer (SSS) a přívržence zkresleného Overdrive Special (ODS). Přestože je definice takto nejasná, celá plejáda kytarových hvězd jako Carlos Santana, Eric Clapton, Stevie Ray Vaughan, Eric Johnson, John Mayer nebo Larry Carlton naznačuje, že jestli jste milionáři, těžko můžete sáhnout vedle.

Například moje osobní představa D-soundu je hladce krémové zkreslení s prominentními středy vzdáleně připomínajícími zaparkovaný wah pedál, na okrajích spektra navíc s lehkou příchutí fuzzu a zpívajícím sustainem, který – ač velmi plnotučný až tlustý – je přitom pořád konkrétní, čitelný a výjimečně reagující na styl hraní. Robben Ford, zřejmě nejcitovanější dumble představitel, ho charakterizuje jako dokonalou zvukovou křivku, kdy jednotlivé frekvence jsou hluboké, výrazné nebo jasné, ale nepřehnané, stále konkrétní a lidskému uchu příjemné. Aneb jak praví jeden bonmot: „Dumble je přesně takový zvuk, jaký kytarista chce!“

Samozřejmě tyhle popisy ve stylu legendárního Zappova výroku, že mluvit o hudbě je jako tančit o architektuře, mohou být považovány za pouhé reklamní žvásty. Ale i cynický pragmatik jako já byl tváří v tvář drahému špičkovému dumble aparátu nenávratně polapen. Ten pocit, že jste skvělý kytarista vyjadřující se skrze fantastický zvuk, je totiž velice opojný... a nepříliš přenosný. Tohle je pro mě totiž ono vzývané tajemné MOJO, neboli interakce mezi vámi a gearem, kdy naplno cítíte, jak vám zvuk doslova ožívá pod rukama a reaguje na všechny vaše podněty... ale pro ostatní to bohužel zas tolik slyšet není. Posluchači totiž chybí ono přímé emocionálně multismyslové propojení. Ale to samozřejmě neznamená, že bychom si neměli dělat radost.

Kvůli tomuto osobnímu štěstí-naštěstí nemusíte utrácet stovky tisíc korun za téměř nedostupné originály a dokonce ani desítky tisíc za kvalitní klony. Robben Ford totiž nechtěl své dva velevzácné Dumble ODS zesilovače převážet na koncerty mimo USA. Řešení mu nabídl Alfonso Hermida svou krabičkou Zendrive zapojenou do všude dostupného komba Fender. A Robben Ford používá Zendrive jako základ zvuku ve svém „travel pedalboardu“ dodnes. Bezděčně tak odstartovali nový segment trhu, kdy se jednotliví výrobci začali předhánět, kdo nabídne věrnější dumble sound in a box. 

Ethos Ovedrive

A náš průlet světem luxusního kytarového zvuku začneme hned nejtěžší váhovou kategorií – rozměrným, plně analogovým podlahovým preampem, přeplněným přepínači a funkcemi. Ethos je dlouholetým dumble grálem a snem mnoha kytaristů. V rámci seriálu se mi poštěstilo pořádně si zapreludovat na jeho verzi „v plné palbě“, a zcela potvrzuji, že je to výjimečný kus kytarového vybavení, jak můžete slyšet v následujícím průletu jeho funkcemi.

Zcela zásadní pro mě byla nadstandardně přidaná funkce HRM (obvod Hot Rubber Monkey z některých originálních zesilovačů), která je vlastně post EQ. Ve spolupráci s další funkcí GAC (guitar amp compensation) můžete zvuk přizpůsobit jakékoli aplikaci při současném zachování mohutné, ale zároveň výborně kontrolovatelné basové složky, jakou jsem u kytarového pedálu asi ještě neslyšel.

Ethos už je ale poněkud staršího data (což je jasně vidět na zastaralé webové prezentaci), takže například interní speaker simulátor, kterým oslňoval před lety, už dnes příliš neobstojí, podobně jako na už tak objemný pedál jacky umístěné z boku, což ještě navyšuje potřebný prostor. Taky mě v této cenové relaci trochu rozčilovala nesystematická orientace miniswitchů nebo kolize některých ovládacích prvků se zapojenými kabely.

Ovšem zvuk na úrovni ligy mistrů tyhle drobnosti samozřejmě s přehledem vyvažuje. Kdo touží po velkém zvuku v menším balení, dvou kanálech s boostem a při až neuvěřitelných možnostech nastavení, tomu rozhodně Ethos doporučuji. Vtipná perlička také je, že tahle strojovna jede v pohodě i na jednu 9V baterii.

Jako další zástupce této zcela VIP kategorie bych jmenoval ještě Van Weelden Royal Overdrive, celolampový preampový modul Humble od Salvation Audio z našich luhů a hájů, nebo Shin's Music Dumbloid od dlouholetého japonského oficiálního Dumble servismana Shina Suzukiho. Všechno jsou to skvělé, rozměrné a drahé krabice :)

Demon Pedals Kondo Shifuku D-style

Japonská symbolika v D-světě hodně rezonuje, jak už jsme poznali u Zendrivu nebo dalších oblíbených variací jako Zenkudo, Dumkudo a Sumkudo od tanabe.tv. Jako zástupce high-endové kategorie jsem vybral svůj nejčerstvější německý dumble přírůstek v limitované vánoční edici. Pedály sice pořád nejsou úplně levné a někdy ani jednoduše dostupné, protože jsou často ručně vyráběny boutique mini firmičkami na objednávku. Ekonomicky se už ale pohybují přibližně zhruba polovině cen přechozí top skupiny, a také jsou obvykle ve standardní velikosti takzvaně pedalboard friendly.

S Kondem se zatím postupně sžívám, protože jak je slyšet z videa, nabízí až neuvěřitelný zvukový rozsah. V kombinaci s ovladači, které se navzájem velmi ovlivňují, to činí nastavování ne úplně triviálním. Ale to jsem přesně chtěl, protože u jednodušších d-pedálů mi často chyběla možnost zvuk jemněji doladit a musel jsem si pomáhat nastavením preampu nebo čistého kanálu zesilovače.

Dalšími zástupci této prestižní kategorie jsou například italští Cornerstone Gladio, lampové pedálové kreace od kanadských Kingsley Amplifiers anebo celá řada amerických výrobků jako Wampler Euphoria, Mojo Hand FX Extra Special nebo DMBL, Vertex s celou d-řadou a počítá se k nim třeba i JHS Moonshine. U nás jsou vlivem dovozu o něco dražší než obligátních amerických $199, což by je zařadilo mezi relativně dostupné kousky.

Do této „japonské“ skupiny bych přiřadil i spolupráci výše zmiňovaného Shina Suzukiho s firmou Jim Dunlop v podobě limitovaného pedálu MXR Custom Shop Shin-juku Drive. Jestli ho seženete, můžete ochutnat tovární dumble recepturu od legendárního znalce dumble soundu.

One Control Golden Acorn Ovedrive Special

Z nejdostupnější kategorie levnějších nebo mini pedálů jsem vybral verzi od švédského designéra Bjorna Juhla (alias Mad Proffesora). Je také autorem většího Simble Overdrivu, který na youtube bodoval testovacím srovnáváním s originálním zesilovačem, nebo Simble Predriver clean boostu. 

Přestože je pedál miniaturní, šílený profesor v něm našel místo i na 9V baterii a docela věrně zachytil dumble dojem. Jak jsem předesílal, trošku mi akorát chyběla možnost jemnějšího doladění, ale z této levnější skupiny mě tento dynamický overdrive bavil nejvíc. Momentálně je nabízen v inovovaném vzhledu.

Dále se můžete podívat po levné variaci na zendrive Joyo Taichi nebo NUX, záhadně pojmenovaný Steel Singer Drive (protože s originálním SSS nebo s Vertex SSS klonem nemá kromě vizuálu nic společného). Samozřejmě existuje také celá řada čínských mini pedálů s názvy jako Dumbler, Dumbleweed nebo Gumble, které mohou někomu také částečně pootevřít dumble vrátka. Jsou to většinou příjemné overdrivy s výraznými středy, ale chybí jim samozřejmě krémová hladkost kvalitnějších d-efektů. Zajímavý je i mikro pedál Hotone Skyline Green Grass, protože asi nenajdete jinou menší a zároveň slušně hrající krabičku. Anebo si můžete postavit repliku/klon. Několik jich mám taky a například Koan Drive se neztratil ani vedle originální Zendrive předlohy.

Jak vidíte, možností je dnes už spousta ve všech cenových i kvalitativních kategoriích, takže se nebojte vstoupit do království legendárního dumble zvuku. Třeba vás osloví a ovlivní stejně jako mě.