Marie Kieslowski našla klid v pochybnostech. Nová deska zraje s každým poslechem
Čtyři roky po sólovém debutu přichází Marie Kieslowski s albem Nikdy předtím mi nebylo líp. Za sebevědomým názvem se ovšem skrývají melancholické úvahy o vztazích, stárnutí i přijetí sebe sama. Ve spolupráci s producentem Martinem Přikrylem navíc své intimní písničkářství oblékla do barevnějšího, žánrově otevřenějšího zvuku. Výsledkem je nenápadná, ale podmanivá nahrávka, jejíž kouzlo se naplno odhaluje až při opakovaném poslechu.
Na svém sólovém debutu Je všechno dobrý? z roku 2022 si Marie Kieslowski položila otázku, na kterou tehdy ještě neměla jednoznačnou odpověď. O čtyři roky později přichází s mnohem sebevědomějším prohlášením Nikdy předtím mi nebylo líp. Tázací znaménko vystřídala oznamovací věta. Jenže mezi oběma názvy neleží přímočará cesta od pochybností ke štěstí. Spíše poznání, že životní spokojenost a nejistota se navzájem nevylučují.
Někdejší členka dua Kieslowski a kolektivu Zvíře jménem Podzim mezitím vydala EP Je to složitější, knihu Je všechno dobrý? s rozhovory se sedmi českými hudebnicemi a zapojila se do divadelních projektů souborů LETÍ a Ufftenživot. Není divu, že druhou sólovou desku dokončila až po čtyřech letech. Album vzniklo ve spolupráci s producentem Martinem Přikrylem a zachycuje autorku, která už nemusí nikomu dokazovat své schopnosti a s větší svobodou rozvíjí vlastní hudební identitu.
Navzdory optimistickému názvu je Nikdy předtím mi nebylo líp překvapivě melancholickou nahrávkou. Marie Kieslowski se vrací do prostředí svého dospívání (Rodný města), ohledává partnerské krize (Srdeční), ztrátu přátelství (Zmizela ulice) i osamělost uprostřed společenského ruchu (Pár lidí tu znám). Právě ve Zmizelé ulici se po letech znovu potkává s Davidem Pomahačem, někdejším spoluhráčem z dua Kieslowski, což písni dodává zvláštní symbolický rozměr.
Pomyslným klíčem k celé desce je závěrečná Věk není číslo, která otevírá téma stárnutí, vztahu k vlastnímu tělu i tlaku na veřejnou sebeprezentaci. Její poselství přitom není bezstarostnou oslavou životní pohody. Jde spíše o noční přemítání po hektických dnech, které připomíná, že přijmout sebe sama neznamená zbavit se všech pochybností. Právě v této schopnosti přiznat vlastní slabosti, aniž by přehlušily radost ze života, lze hledat nejdůležitější myšlenkový posun oproti debutu.
Co na desce jako muzikanti oceníte?
Výraznou proměnou prošla také hudební stránka tvorby Marie Kieslowski. Zatímco debut Je všechno dobrý? vznikal pod producentským dohledem Aid Kida, tentokrát se autorka spojila s Martinem Přikrylem, jinak členem temně rockových The Prostitutes. Ten její civilní, klavírně orientované písničkářství posunul do členitějšího zvukového prostředí. Do aranží výrazněji vstupují syntezátory, samply a elektronické smyčky, ale také živá rytmika Romana Víchy a kytary či baskytara Marka Novotného. Výsledkem je kolekce, v níž se potkávají triphopové a downtempové nálady, soulová rytmika i syrovější kytarové polohy.
Změna přitom nezačala až ve studiu. Marie Kieslowski tentokrát dvě skladby poprvé komponovala na kytaru namísto klavíru, což podle jejích slov ovlivnilo jejich stavbu i vokální frázování. Větší volnost si dovolila také v samotném zpěvu, kde se přestala vyhýbat výraznějším emocím nebo různým hlasovým polohám. Právě vztah mezi přirozenou civilností jejího projevu a nově objevenou expresivitou představuje jednu z nejzajímavějších rovin, na kterých lze proměnu autorky sledovat.
Důležitou otázkou zůstává, nakolik se rozmanité hudební prostředky podařilo podřídit samotným písním. Intimní témata desky totiž nutně nepotřebují velkolepý zvukový doprovod. Jejich síla může spočívat právě ve schopnosti zachytit důvěrně známé situace několika přesnými slovy, nenápadnou melodií nebo pěveckým gestem. Přikrylova produkce tak stála před zajímavým úkolem: rozšířit hudební svět Marie Kieslowski, aniž by se z něj vytratila osobitost, která její tvorbu provází od časů stejnojmenného dua. A jak se to ve výsledku podařilo? Řekl bych, že více než obstojně. Možná proto, že nová deska i díky svým tématům nemá potřebu přinášet hudební revoluci, ale spíše prohlubovat silné stránky autorčina rukopisu. Intimního, přitom po hudební stránce popového. Vedle mnou vychvalované desky Terezy Hrabini působí jako její umírněnější starší sourozenec. Ten možná nezaujme posluchače napoprvé, ale o to víc si ho dokáže připoutat při opakovaném poslechu. A také nalákat na koncertní zážitek, který autorka chystá na přelom února a března příštího roku právě s Terezou Hrabini. Další důvod, proč vyrazit za živými událostmi do klubu!

Marie Kieslowski – Nikdy předtím mi nebylo líp
Indies Scope rec., 2026, 00:43:25
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.