Foo Fighters na nové desce přetavili smutek do hluboké hardrockové epopeje
Když nečekaně zemřel bubeník Taylor Hawkins, jeden z pilířů Foo Fighters, byla to rána pro celý hudební svět. Lídr kapely Dave Grohl rozpad kapely naštěstí neohlásil, a to je jen dobře. Album But Here We Are je smutnou, ale hudebně a textově nejlepší nahrávkou FF za posledních deset let.
Mezi poslední deskou a debutem z roku 1995 je jistá paralela. Ačkoliv se Grohl zaklínal, že písně nereflektují smrt Kurta Cobaina a rozpad Nirvany, ba že vznikly ještě dříve, než k události došlo, přece jen každý podvědomě cítil hmatatelný smutek a splín, který z písní zněl. Album But Here We Now je určitě poctou bývalému parťákovi, do textů se promítl i smutek z odchodu Grohlovy matky Virginie. Vzpomínky a nostalgie ukolébávají jak v rychlých, tak v klidných skladbách.
Křehká The Glass zní zlomeně i triumfálně zároveň, zatímco skladba Rescued svým úvodním výkřikem a dynamikou značně připomíná dnes již legendární Best Of You z dvojalba In Your Honor. Následující hitovka Under You určitě potěší stadionové davy, jede na podobných melodických konjukturách jako Everlong, zároveň je asi nejsilnějším Hawkinsovým epitafem („Někdo řekl, že už nikdy neuvidím tvou tvář/Část mě prostě nemůže uvěřit, že je to pravda“).
Smutek je patrný i v podmanivém a znepokojivém zářezu Hearing Voices, který se bouřlivě vlní ve své hravosti a nepředvídatelnosti. Emoce proudí v Show Me How, nebo i v šeptavé baladě Beyond Me, aby nakonec vytryskly v desetiminutovém eposu The Teacher, který postupně nabírá na síle pod nánosy cválajících bubnů, jemných vybrnkávaných akordů i špinavých riffů nebo přiškrceného vokálu. Závěrečná Rest je nádherná elegie, založená na uklidňující kakafonii, dávající sbohem a poslední tečku za jednou etapou Foo Fighters.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Se ztrátou kamaráda či bližního svého se každý vyrovnává po svém. Foo Fighters dokázali na albu But Here We Are Now nabídnout přehršle emocí, jež dokázali přetavit do hluboké hardrockové epopeje. Masivní zvuk, chytré vrstvení kytarových powerchordů, arpeggií – souhra tu je dokonalá, každý nástroj umí zacílit přesně tak, aby vytvořil to pravé napětí a harmonickou kulisu.
Dave Grohl stejně jako na debutu nahrál bicí party, které patří k těm nejlepším, co stvořil – uvidíme, jak je Josh Freese, nová posila na bicí stoličce, pojme naživo. Foo Fighters natočili desku, na níž se sentimentální smutek pere s euforickou agresí, přitom písně zní neskonale nadčasově.
Foo Fighters – But Here We Are
Roswell Records, 00:48:14
rock
85 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
