Kouzlo rozmanitosti albového debutu Terezy Richtrové

S Lucií Dlabolovou spojuje Terezu nejen to, že se k vydání svých písní odhodlaly až ve zralém věku: Lucie na prahu padesátky, Tereza pár let po čtyřicítce. Obě pocházejí z Brna, obě se pohybovaly kolem divadla, Lucie v roli dramaturgyně, Tereza jako herečka, a obě se také vedle svých hlavních profesí věnovaly či věnují nelehkým řemeslům, která jim přinesla spoustu zkušeností a jistě i inspiračních podnětů – Lucie působí jako zdravotní klaun, Tereza byla zase řadu let moderátorkou České televize. Na písničkářskou scénu tak vstupují vybaveny něčím, co jejich kolegyně sotva odrostlé teenagerskému věku logicky nabídnout nemohou: osud už jim mnohokrát zamíchal karty, k lepšímu i k horšímu, tím pádem mají o čem psát a s čím své posluchače konfrontovat.

Tereza Richtrová měla k hudbě blízko odmala. Studovala klasický i lidový zpěv, hrála na violoncello, se školním orchestrem staré hudby se podívala do Ameriky, doma v Brně zase zakládala folk-punkovou kapelu Terrariot. I když ji nakonec uchvátilo divadlo, průběžně si psala vlastní písně a texty, které se staly základem jejího prvního alba, jehož kořeny lze nalézt v poetice a autentičnosti lidové písně – desku ostatně Tereza v rozhovoru pro Frontman.cz nazvala „moravskou“, byť už několik let žije v Praze. Jeden z možných návodů, jak její tvorbu vnímat, se tak nabízí: písně Terezy Richtrové mohou být lehce posmutnělým rozvzpomínáním na „krajiny“ a „místa“ formující její osobnost a nesmazatelně vepsané do jejího života i curricula vitae.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Kdo by od alba Terezy Richtrové čekal jen kdovíkolikátou moderní variantu zhudebněné ohlasové poezie, bude příjemně překvapen. Přes množství lidovkových motivů (a třeba i dvojhlasou verzi písně Sedí sokol) je deska především nápaditou přehlídkou stylů a aranžérských přístupů. Svůj podíl na tom má hlavně zpěvaččin klíčový spolupracovník Martin Kyšperský ze skupiny Květy, který se na písních podílel jako instrumentalista a především spoluautor nápaditých hudebních aranží, díky nimž je každá z písní trochu jiná. Album na čtyřiceti minutách stopáže ani na moment nenudí a má i kýženou trvanlivost – lze se k němu vracet opakovaně a objevovat stále nové zvukové finesy, neotřelé textařské obraty a aranžérské detaily.

Nejviditelnějším střípkem z pestré mozaiky alba Místa/Krajiny je poměrně výpravným klipem podpořená píseň Z hory, jejíž obrazové ztvárnění s nadhledem vystihuje téma i folklorní zázemí skladby. Obdobně silných momentů je ale na desce víc. Masopustně rozverná Karpatská je píseň, kterou Tereza Richtrová napsala už před dvaceti lety v okouzlení magickým krajem Moravských Kopanic a vsí Žítková, jež se mezitím díky románu Kateřiny Tučkové stala pojmem na literární mapě Česka. Do jeho hlavního města nás přenese židovským šramlem kořeněná Libeň s příznačně dominantním klarinetem, na prosluněný jih Moravy zase osudově znějící Pálava opatřená výmluvným refrénem „tady chci být, až skončí svět, tady nech můj popel rozletět“. A v Kouzlu malých věcí jako by se posluchač pro změnu ocitl v českém folkovém panteonu, kde odpočívá i kapela Nerez, s níž album Terezy Richtrové pojí kouzlo rozmanitosti, schopnost žánrového přesahu a jistěže i příjemný a neobyčejně tvárný hlas interpretky. 

Tereza Richtrová – Místa/Krajiny

Indies Scope, 2026, 13 skladeb, 40 minut

80 %