Kouzlo rozmanitosti albového debutu Terezy Richtrové

S Lucií Dlabolovou spojuje Terezu nejen to, že se k vydání svých písní odhodlaly až ve zralém věku: Lucie na prahu padesátky, Tereza pár let po čtyřicítce. Obě pocházejí z Brna, obě se pohybovaly kolem divadla, Lucie v roli dramaturgyně, Tereza jako herečka, a obě se také vedle svých hlavních profesí věnovaly či věnují nelehkým řemeslům, která jim přinesla spoustu zkušeností a jistě i inspiračních podnětů – Lucie působí jako zdravotní klaun, Tereza byla zase řadu let moderátorkou České televize. Na písničkářskou scénu tak vstupují vybaveny něčím, co jejich kolegyně sotva odrostlé teenagerskému věku logicky nabídnout nemohou: osud už jim mnohokrát zamíchal karty, k lepšímu i k horšímu, tím pádem mají o čem psát a s čím své posluchače konfrontovat.

Tereza Richtrová měla k hudbě blízko odmala. Studovala klasický i lidový zpěv, hrála na violoncello, se školním orchestrem staré hudby se podívala do Ameriky, doma v Brně zase zakládala folk-punkovou kapelu Terrariot. I když ji nakonec uchvátilo divadlo, průběžně si psala vlastní písně a texty, které se staly základem jejího prvního alba, jehož kořeny lze nalézt v poetice a autentičnosti lidové písně – desku ostatně Tereza v rozhovoru pro Frontman.cz nazvala „moravskou“, byť už několik let žije v Praze. Jeden z možných návodů, jak její tvorbu vnímat, se tak nabízí: písně Terezy Richtrové mohou být lehce posmutnělým rozvzpomínáním na „krajiny“ a „místa“ formující její osobnost a nesmazatelně vepsané do jejího života i curricula vitae.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Kdo by od alba Terezy Richtrové čekal jen kdovíkolikátou moderní variantu zhudebněné ohlasové poezie, bude příjemně překvapen. Přes množství lidovkových motivů (třeba i v písni Sedí sokol) je deska především nápaditou přehlídkou stylů a aranžérských přístupů. Svůj podíl na tom má hlavně zpěvaččin klíčový spolupracovník Martin Kyšperský ze skupiny Květy, který se na písních podílel jako instrumentalista a především spoluautor nápaditých hudebních aranží, díky nimž je každá z písní trochu jiná. K pestrému zvukovému tvaru přispěla i celá řada osobností napříč alternativní scénou (Martina Trchová, Ondřej Kyas, Josef Klíč, Radim Hanousek), a tak album na čtyřiceti minutách stopáže ani na moment nenudí a má i kýženou trvanlivost – lze se k němu vracet opakovaně a objevovat stále nové zvukové finesy, neotřelé textařské obraty a aranžérské detaily.

Nejviditelnějším střípkem z pestré mozaiky alba Místa/Krajiny je poměrně výpravným klipem podpořená píseň Z hory, jejíž obrazové ztvárnění s nadhledem vystihuje téma i folklorní zázemí skladby. Obdobně silných momentů je ale na desce víc. Masopustně rozverná Karpatská je píseň, kterou Tereza Richtrová napsala už před dvaceti lety v okouzlení magickým krajem Moravských Kopanic a vsí Žítková, jež se mezitím díky románu Kateřiny Tučkové stala pojmem na literární mapě Česka. Do jeho hlavního města nás přenese židovským šramlem kořeněná Libeň s příznačně dominantním klarinetem, na prosluněný jih Moravy zase osudově znějící Pálava opatřená výmluvným refrénem „tady chci být, až skončí svět, tady nech můj popel rozletět“. A v Kouzlu malých věcí jako by se posluchač pro změnu ocitl v českém folkovém panteonu, kde odpočívá i kapela Nerez, s níž album Terezy Richtrové pojí kouzlo rozmanitosti, schopnost žánrového přesahu a jistěže i příjemný a neobyčejně tvárný hlas interpretky. 

Tereza Richtrová – Místa/Krajiny

Indies Scope, 2026, 13 skladeb, 40 minut

80 %