Iggy Mayerov: O smrti nedokážeme vést citlivý dialog, když je to nejvíc potřeba

Pracujete na novém albu s producentem Lazer Vikingem, jak se tohle spojení vlastně zrodilo?

Terka: Potkali jsme se v rámci soutěže Startér na Radiu Wave, což byl rok 2018/2019. Už v rámci natáčení prvního alba jsme začali uvažovat o tom, že bychom na dalších věcech zkusili pracovat s ním. Líbila se nám jak jeho tvorba, tak i věci, na kterých dělal jako producent, získal si nás hlavně svým přístupem. Cítili jsme, že bychom se díky tomu mohli posunout dál a nasbírat nové zkušenosti.

V čem je jeho přístup jako producenta jiný než vaše předchozí zkušenosti?

Michal: Nechodí kolem horké kaše a konstruktivní kritiku říká na rovinu, což pro nás, hlavně ze začátku, nebylo vždycky jednoduché, protože dokáže přesně vystihnout a poukázat na ty palčivé věci, kterých jsme si sami vědomi, ale neradi o nich mluvíme, natož je slyšíme od někoho jiného (smích).

Martin: No ale zároveň nám umí nabídnout řešení a hodně cenné rady, které nás posouvají dál. Dalo by se říct, že ve spoustě případů nám dělá spíš takového kouče nebo mentora a v lecčem nás naviguje směrem, kterým bychom se třeba ani nepustili. Ale hodně nás dokáže podpořit i v tom, co mu přijde dobrý a ocení naše nápady. Hlavně jsme naladění na stejnou vlnu, což je hodně důležité.

Dokážete popsat konkrétní moment, kdy vám ve studiu zásadně pomohl posunout song dál?

Kuba: Nejvíc to bylo poznat u Givin’ You Up. Tahle písnička dost zásadně ovlivnila naši další tvorbu i přístup, protože vznikla velmi spontánně ve studiu během 24 hodin a Kuba nás tím celým procesem od raw dema k finální podobě provedl.

Terka: Mně osobně pomohl s přístupem k textům. Není to zrovna disciplína, která by mi nějak přirozeně šla, a vnímám, že jsem se v tom zlepšila a dokážu lépe zformulovat nejenom myšlenky, ale text i lépe zafrázovat a celkově ho lépe napasovat na písničku.

Martin: Myslím, že nás obecně naučil minimalizovat. Přemýšlet nad každým zvukem, melodií a jejich účelem – proč tam jsou, co v tom celkovém kontextu dělají a jestli to všechno funguje dohromady. V tomhle ale pořád máme nějaké mezery (smích).

Zasahuje spíš do aranží, zvuku, nebo i do samotného songwritingu?

Terka: Do všeho (se smíchem). Prostě někde narazíme na svoje limity a jsme rádi, když nám dokáže pomoct posunout tu písničku tam, kam bychom ji třeba sami posunout nedokázali… zatím (smích).

Co byla jeho nejlepší rada?

Jirka: Rozhodně „Just have fun.“

Proč byste dnes doporučili umělcům pracovat s producentem?

Michal: Myslím, že producent dokáže tvorbu hodně posunout, takže pokud má někdo pocit, že v jeho tvorbě „něco“ chybí, cítí, že by to mohlo být třeba lepší nebo potřebuje nasměrovat, tak spolupráce s producentem určitě stojí za to. Navíc ne všichni dokážou svůj nápad realizovat od začátku do konce tak, aby to opravdu celé fungovalo, je to prostě nějaký skill, který nemá jednoduše každý. Smysl to pak asi nemá, pokud má člověk jasnou vizi a ví, jak toho docílit, a rád si všechno dělá sám.

Jaké bude téma desky?

Terka: Texty na desce budou o smrti, odcházení a pocitech, které tyhle těžkosti provázejí. Jak taková situace může člověka změnit a jak na ni s citlivostí nahlížet a mluvit s ostatními a přijmout to jako součást života. Z vlastní zkušenosti totiž o smrti nedokážeme vést citlivý dialog, když je to nejvíc potřeba, a deskou bychom tohle téma chtěli víc otevřít. Zároveň tam bude ale spousta veselých melodií a naděje. Celý příběh desky si můžete přečíst třeba na našem Doniu, kde jsme spustili sbírku na realizaci desky a předprodej merche a vinylů.

Do kapely nově přibyli vokalistka Bety a kytarista Jirka, co byl impuls rozšířit sestavu?

Terka: Před dvěma lety, než se k nám přidala Bety, jsme se bavili o tom, že by bylo super mít naživo vokál a dvojhlasy. Bety je kamarádka Martina a na zkoušku do pár písniček zazpívala a s mým hlasem to znělo super. Pak jsme začaly společně zpívat na zkouškách a už si nedovedeme představit, že by v kapele nebyla, ohromně to celou živou show oživilo.

Michal: Jirku jsme teď zase oslovili, protože s novou deskou budeme mít skoro v každé písničce akustickou kytaru nebo spoustu prolínajících se kytarových linek, na které naživo nemáme už volné ruce, a zároveň je pro nás důležité hrát co nejvíc linek živě a mít co nejmíň samplů, až na bicí teda (smích).

Jak se změnila dynamika kapely, hudebně i lidsky?

Terka: S příchodem Bety se rozhodně snížil věkový průměr (smích), ale samozřejmě nejvíc se to přenáší na ta živá hraní. Ve více lidech je to větší zábava, člověk ví, že se má na koho spolehnout a kryjeme si záda. Zároveň je to nějaký svěží vítr, dokážeme si lépe rozdělit úkoly, kterých v kapele není málo, a taky to určitě pomůže kreativitě. Navíc aspoň není převaha Pilařů, kde v původní sestavě zůstal jako jediný nePilař Martin a už jsme si mysleli, že ho budeme muset adoptovat a přejmenovat (smích).

Přinesli s sebou něco, co vám do té doby chybělo? Stále nemáte bicí…

Kuba: Jak už jsme zmiňovali, nejvíc je to znát na tom živém hraní, kdy si můžeme dovolit plnější zvuk a méně samplů. Živé bicí sice zatím nemáme, ale taky nemáme pocit, že by nám nějak chyběly.

Provozujete zkušebny Wildflowers, jaká k nim vedla cesta?

Terka: No, bylo to vlastně celkem spontánní rozhodnutí, které jsme ale v hlavě nezávisle na sobě nosili docela dlouho. Největším impulzem byla nespokojenost s naší starou zkušebnou, náhlé zvýšení nájmu a nakupení frustrace a taky absence jakékoliv lepší alternativy. Věděli jsme, že to bude z bláta do louže. Největší impulz k tomu pak dal Martin, který začal aktivně hledat prostory a rozhodli jsme se, že když už budeme tvořit zkušebny pro sebe, proč se s nimi nepodělit i s dalšími lidmi, kteří mají podobné potřeby i problém najít důstojné místo pro zkoušení. První tak vznikly nesdílené zkušebny v Písnici a pak jsme vybudovali sdílené a dali tomu i nějakou tvář v podobě brandu Wildflowers.

Co vám to dává jako kapele, nejen finančně, ale i lidsky nebo kreativně?

Martin: Ohromně nás to naplňuje a dává nám to prostor se realizovat i jinak než hudebně a zároveň být pořád v té známé bublině. Jako kapela víme, co to všechno obnáší, a že od zkušebny to vlastně všechno začíná a mít prostor, kde můžu bez omezení tvořit není úplná samozřejmost. A rozhodně nám to dalo velké množství zkušeností, těch pozitivních, i těch negativních, dost jsme se otrkali. Snažíme se pořádat i workshopy, radit s aparaturou, půjčovat vybavení. Prostě poskytnout servis, který by nám hodně věcí, třeba na začátku fungování kapely, usnadnil.

Jaká komunita se tam vytvořila?

Michal: Náš systém je hodně otevřený, funguje to tak na nějaké vzájemné důvěře a jsme opravdu vděční, že se tam sešla spousta skvělých lidí, na to máme opravdu štěstí. Navíc je pak super vidět, že se díky zkušebnám lidi propojují a vznikají nové kapely nebo chodí na lekce, které se u nás vyučují

Co jste se díky tomu naučili o hudebním „provozu“, co byste třeba jinak nevěděli?

Michal: Určitě jsme si rozšířili vědomosti ohledně techniky a aparatury. Naučili jsme se třeba docela obstojně ladit bicí (smích). S aparaturou nám mimochodem pomohly Kytary.cz, odkud velká část všeho, co máme ve zkušebnách, pochází. Taky jinak přemýšlíme o akustice v místnosti, jak to udělat tak, aby nástroje zněly co nejlépe. A rozhodně jsme se posunuli v adaptaci na nějaké změny a v řešení problémů, komunikaci s úřady… Všechno nejde vždycky úplně hladce a podle představ, to k tomu ale prostě patří.

Máte za sebou i před sebou hraní v Německu, v březnu jste hráli v New Yorku, jak složité bylo to celé zorganizovat?

Terka: Hraní v Německu bylo v rámci přeshraniční spolupráce, kdy se propojily německé a české kapely. Organizačně bylo asi nejsložitější vychytat data, aby se vždy propojily kapely, které k sobě nějak žánrově ladí. Nově ale máme v týmu i německého agenta Harriho Mullera, tak bude koncertů v Německu víc, třeba už na podzim. Také nás čeká jeden další zahraniční showcase festival, ale o tom zatím nemůžeme prozradit víc.

Kuba: V NYC byla organizace jednoduchá v tom, že se nám z festivalu The New Colossus ozvali sami, koncerty tak byly kompletně v jejich režii. Ostatní věci nám pomohla zařídit naše skvělá manažerka Anna Mašátová, která nás propojila s Českým centrem. Díky nim jsme měli zajištěné ubytování a zázemí. Sami jsme si pak organizovali půjčení nástrojů – cestování do Ameriky s celým gearem moc nepřipadalo v úvahu, protože jsme se i kvůli přestupu na letu snažili naše zavazadla co nejvíce minimalizovat.

Jak probíhalo řešení víz, byl to spíš byrokratický boj, nebo hladký proces?

Martin: Nejnáročnější byl začátek, museli jsme hodně zjišťovat, o jaká víza máme zažádat a co k tomu všechno potřebujeme. Spadali jsme trochu do šedé zóny kvůli tomu, že jsme sice kapela, ale neživíme se tím a ani na ambasádě nám moc nedokázali poradit. Nakonec jsme zažádali o B1/B2 (pracovní/turistické), dávalo nám to největší smysl, festival byl čistě o showcase a networkingu bez honoráře. Pak jsme už jen vyplnili potřebné formuláře, zaplatili poplatek a šli na pohovor na ambasádu, kde si už jen ověřovali, zda máme opravdu vše správně. Za pár dní jsme pak měli víza hotová. Na letišti v NYC se někteří z nás trochu zapotili u pohovorů před vstupem do země, dost záleží, na jakého úředníka zrovna narazíte, ale celkově to proběhlo naštěstí hladce.

Jaká byla spolupráce s Českým centrem v New Yorku?

Bety: V Českém centru se nás hned ujali a starali se o nás. Byli jsme ubytovaní přímo v centru na Manhattanu a rozhodně jsme za to byli rádi, o to víc v takhle nejisté době – jednoduše měl člověk pocit, že je skoro doma. Moc tak děkujeme Tereze Porybné i dalším lidem z centra – snažili se nám se vším pomoct a poradit, nafotili nám dokonce i jeden z koncertů, takže jsme jim opravdu vděční. Určitě se tam zastavte, pokud budete v NYC, protože se tam pořádá i spoustu zajímavých akcí a výstav.

A co komunikace s festivalem The New Colossus, liší se to od Evropy?

Terka: Rozdíl jsme neviděli, organizačně to bylo super, s čímkoliv jsme se na ně mohli obrátit a všechno probíhalo hladce i na místě.

Co vás překvapilo po příjezdu na místo, organizačně nebo kulturně?

Michal: Nejvíc nás překvapilo, kolik je tam klubů i v rezidenční zástavbě a v rámci festivalu nikdo neřešil, v kolik se končí, prostě se jelo skoro až do rána. A kluby jsou narvané i na tu nejalternativnější kapelu. Překvapilo nás i to, jak moc byli Newyorčani milí, několikrát se nám stalo, že nás někdo na ulici oslovil, doporučil nám zajímavá místa nebo se s námi prostě jen dal do řeči. Všechno jsme samozřejmě poctivě točili a pak z toho sestříhali klip v podobě vlogu k poslednímu singlu Going Backwards.

Jak jste řešili nástroje, vezli jste vlastní, nebo půjčovali na místě?

Kuba: Zmenšili jsme náš gear na úplné minimum a nástroje jsme si půjčovali v rentalu SIR přímo na místě.

Měli jste možnost využít místní zkušebny? Jak snadné je se k tomu jako zahraniční kapela dostat?

Terka: Zkušebnu jsme se rozhodli využít, protože jsme si chtěli všechno raději vyzkoušet, přeci jen jsme měli setup, na který nejsme zvyklí. Vybírali jsme podle osobního doporučení a dostupnosti v okolí klubů, kde jsme hráli, abychom to měli kousek. Musíme se ale přiznat, že jsme asi rozmazlení naší zkušebnou. Dost nás zaskočilo, že po nás chtěli 5 dolarů za půjčení kabelu, protože kabely standardně ve zkušebně k dispozici nebyly… a my jich bohužel potřebovali celkem dost (smích). Rezervace zkušebny byla ale jinak jednoduchá přes online systém tak, jak jsme většinou zvyklí i u nás.

Změnila tahle zkušenost nějak vaše ambice nebo pohled na fungování kapely?

Bety: Zjistili jsme, že jsme schopni se adaptovat na podmínky, na které úplně nejsme zvyklí a můžou být i dost mimo naši komfortní zónu a i tak se pokusíme koncert odehrát na maximum a na stage si to společné užít. A co se fungování kapely týče, byla to pro nás trochu rodinná dovolená, takže po 10 dnech společného soužití už nás opravdu asi jen tak něco nepřekvapí.

Jaký bude letošní rok?

Terka: Díky vystoupení v New Yorku nás pozvali, abychom předskakovali Prewn na jejím pražském koncertu 7. 6. v Café V lese. Nejbližší další koncert je pak 20. 6. na festivalu Slunovrat, 26. 6. hrajeme s Tata Bojs v Benátkách nad Jizerou, 28. 8. hrajeme jako support kapely Bloome na jejím křtu a na konci října vyrážíme na tour po Německu.

A kdy vyjde deska?

Terka: Ještě nemáme konkrétní datum, ale rádi bychom ji vydali co nejdřív na podzim.