Stereolab se vrátili na scénu s retrofuturismem, který nikdy nezestárnul

Stereolab vznikli na začátku 90. let v Londýně, když se spojili kytarista a skladatel Tim Gane a zpěvačka Lætitia Sadier. Jejich originální fúze krautrockového motorik beatu, analogových syntezátorů, francouzského šansonu, jazzu a levicově laděných textů inspirovaných situacionismem jim rychle zajistila status jedné z nejvlivnějších alternativních kapel své generace. Do roku 2009 vydali jedenáct studiových alb, z nichž několik dnes platí za klasiku. Největší mezinárodní průlom přinesla nahrávka Emperor Tomato Ketchup z roku 1996, která se stala jejich nejprodávanějším titulem v USA a dodnes bývá označována za definici jejich retrofuturistického zvuku. Každopádně Stereolab nikdy nebyli miláčky davů, ale užšího, zato oddanějšího publika zaměřeného na neobvyklou, přesto přístupnou hudbu. Po vydání kompilace Not Music v roce 2010 se kapela odmlčela a až v roce 2019 jsme o ní znovu začali slyšet. Nejprve se vrátila na koncertní pódia, poté v reedicích vydala řadu svých starších nahrávek, a v letošním roce návrat definitivně stvrzuje vydáním desky Instant Holograms on Metal Film. První po dlouhých patnácti letech.

Texty Lætitie Sadier i na nové desce zůstávají věrné tradici Stereolab – spojují politické a filozofické úvahy s poetickými obrazy. Už název desky Instant Holograms on Metal Film pracuje s metaforou světa, který se jeví jako lesklý a oslnivý, ve skutečnosti však často zůstává prázdným hologramem – iluzí odrážející realitu jen na povrchu. V písni Aerial Troubles například zazní syrové konstatování o konzumním otupění, které už nefunguje, jinde se kapela vrací k filozofickým inspiracím. Například skladba If You Remember I Forgot How to Dream Part 2 přímo odkazuje na koncept „rhizomického bludiště“ Deleuze a Guattariho, tedy na svět propojených sítí, který uniká binárnímu myšlení. Celá deska osciluje mezi utopickou vizí a přiznáním, že svět se posouvá k dystopii. Skladby mluví o otupělosti, egoismu i válce, ale jejich tón je spíše melancholický než agresivně protestní. Sadier jako by namísto křiku nabízela pozvání k introspekci a hledání cesty ven – ne jen z politického, ale i z osobního labyrintu.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Hudebně působí Instant Holograms on Metal Film jako destilát samotné esence Stereolab – spojení motorik rytmů, repetitivních motivů a analogových syntezátorů s chladně jemným, ale naléhavým vokálem Lætitie Sadier. Produkce je tentokrát čistší než u nahrávek z 90. let, ale přitom si zachovává laboratorní hravost, díky níž kapela kdysi získala kultovní status. Důležitou roli na novince sehráli hosté. Cooper Crain z Bitchin Bajas přinesl vrstvené syntezátorové plochy, Ben LaMar Gay rozšířil zvuk o jazzový kornet, zatímco Xavi Muñoz a Joe Watson doplnili vokální harmonii, která po tragické smrti Mary Hansen dlouho chyběla. Tyto nové hlasy a nástroje nenarušují charakteristickou tvář skupiny, spíše ji jemně posouvají k větší barevnosti.

Instant Holograms on Metal Film není pokus o revoluci ani archivní nostalgii. Spíš než aby se Stereolab snažili předběhnout vlastní mýtus, přijali jej a ukázali, že jejich hudba stále umí fungovat v přítomném čase. Deska potvrzuje, že retrofuturismus Stereolabu nezestárl – jejich kombinace intelektuální hry a melodické přístupnosti působí i po patnácti letech přirozeně a nenuceně. Tahle kapela ještě zdaleka neřekla poslední slovo!

Stereolab – Instant Holograms On Metal Film

WARP; 2025; 00:59:40

80 %