Přejít k hlavnímu obsahu
A jelikož jsi bluesman, holt budeš dřít rukama taky | Foto: archiv Matěje Ptaszka
Matěj Ptaszek - Út, 26.01.2021 - 09:00

Přišla bída na kozáky!

Tuto větu říkával můj otec vždy, když zrovna, coby umělecký řebář na volné noze, neměl zakázky a tak na nedělním obědě se místo pečené drůbeže objevily pečené posolené brambory s rozdrceným česnekem. Přicházelo to pravidelně po novém roce a stav, kdy můj otec dělal věci tak říkajíc do šuplíku a třel s pokorou tichého dříče bídu s nouzí, skončil až s příchodem Velikonoc. Do té doby pokaždé při společném bezmasém obědě se na nás děti snivě usmíval, hořkosladce tu větu pronesl, maminka ho jemně uchopila za ruku, krásně se na něj podívala a s úlevným smíchem se oba zasmáli – řka, že česnek je zdravý a není nic lepšího než pečená brambora. Jako dítě jsem tomu příliš nerozuměl, ale ten humor mne už tenkrát naplnil vírou, že časy nouze zmizí a opět budou vystřídány blahobytem.

A nyní tu větu často pronáším i já coby terapeutickou pomůcku, abych se nezbláznil ze stavu, jaký nyní panuje. Když jsem se jednou zeptal jednoho známého, jak se má, tak mi odvětil: „Mám se dobře, neb jsem si zakázal míti se špatně.“ Připomnělo mi to příběh polského dělníka z ocelárny, který žil ve velmi nuzných poměrech, ale přesto na každé směně o pracovní pauze vytáhl dva krajíce chleba a mezi nima se skvěl obrovský dozlatova osmažený voňavoučký řízek. Jeho kolegové se nad tím podivovali, protože to bylo v polovině osmdesátých let, kdy v lidovém Polsku nebylo maso k sehnání. Pořád si lámali hlavu, kde k tomu každodenímu hodokvasu ten „koleš“ přišel. Až jednou to nevydrželi a zatímco si dotyčný odskočil na záchod, tak mu prozkoumali jeho stokrát promaštěný a stokrát použitý baculatý papírový sáček – a chvíle napětí byla vystřídána chvílí údivu. Mezi dvěma krajíci chleby se skvěl bramborový placek. Ten chlap byl sám sobě skvělým psychologem. Netrápil se nouzí, protože se jí vysmál!

Když jsem před lety se svým tehdejším spoluhráčem Lubošem natáčel desku ve věznici na Mírově, tak kromě vězňů byl přítomen i fotograf Ivan Prokop, jenž na bluesový koncert v „Bluesové konzervatoři“ dotáhl Petra Jarchovského s tím, že když posílá ve svých scénářích některé postavy do kriminálu, tak by měl vědět, do čeho je posílá a pocítit vše na vlastní kůži. Jsou věty, které mne míjí bez toho, aniž bych jim věnoval jakoukoliv pozornost. A potom jsou věty, které si v pudu sebezáchovy zapamatuji – a tak, když přišel nouzový stav, řekl jsem si: No co, neposeru se. Když Arthur Crudup zrovna neměl koncerty, tak šel makat do lesa. Když se bluesovým hráčům zrovna nedařilo, tvrdě dřeli. A jelikož jsi bluesman, holt budeš dřít rukama taky.

Ocitl jsem se na česnekové farmě u sedláka, poctivého chlapa ze staré školy, kterému v žilách místo krve koluje ranní rosa. Mým kolegou byl nájemný dříč z Ukrajiny, bývalý voják, který Rusům na frontě zničil dva tanky. Čtyřicátník, co zabíjel ve válce, spal pode mnou na vojenském kavalci jako nemluvně, potom co do sebe, po celodenní dřině v úmorném vedru, hodil čtyři krát za sebou sto gramů vodky a hrnec boršče. Ovšem předtím jsem musel na harmoniku zahrát parní vlak. U toho si balil cigarety a slzy mu po obrovských tvářích tekly velké jako kamínky z řeky Uh. Lamželezo s duší básníka každé ráno byl probuzen o půl páté ráno řvoucím mobilem, ve kterém na něj manželka hubovala, že určitě včera zase chlastal, načež on v dlaních velkých jako lopaty na uhlí uzkostlivě svíral telefon a něžným hlasem několikrát opakoval mantru: „Zajočku ne zlysja na mene.“ Když se svou ženou probral novinky a zavěsil, uvařil kávu a během srkání pronášel směsicí ukrajinštiny a češtiny věty jako: „Moje žona včora byla na mejdanu u kamarádky a porádně se zkvasila!“ Nebo: „V rádiu prý ríkali, že dnes budou preháňky a četné sračky!“

Během sklizně Karla, Ivana a Dukátu jsem se naučil řadu užitečných věcí, jako třeba nadávat na vedro ukrajinsky, padat z traktoru tak, abych si nepolámal haksny a za šichtu naběhat po oraništi v honbě za knoblauchem dvacet kilometrů. Už týden po dřině jsme s Honzou Stehlíkem hráli první koncert po rozvlnění situace, a to v Mydlárně na Mělníku. Hrálo se mi tak krásně a bytostně, že se na česnek, farmu a Olega opět moc těším!

Mějte se, smějte se!

Tagy glosa Matěj Ptaszek
Bluesový zpěvák a profesionální hráč na foukací diatonické harmoniky. Vystudovaný fotograf a spisovatel. V současnosti je mým hlavním hudebním projekt Screamin The Blues s uznávaným bluesovým kytaristou Janem Stehlíkem. Na svém hudebním kontě mám pět oficiálních CD a dvě uč...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY