Přejít k hlavnímu obsahu
Stejně jako na klaviatuře piána můžete i na kytaře tentýž akord zahrát mnoha různými způsoby a každá pozice má trochu jiný zvuk. I Foto: Kelly Sikkema on Unsplash
Stejně jako na klaviatuře piána můžete i na kytaře tentýž akord zahrát mnoha různými způsoby a každá pozice má trochu jiný zvuk. I Foto: Kelly Sikkema on Unsplash
Tereza Karásková -

O krok dál s akustickou kytarou #3: Nejkrásnější akord bude Amaj

„...prstíky se při něm nepolámaj,“ zpívá Karel Plíhal. A my se ve třetím díle seriálu o akustické kytaře konečně podíváme také trochu na levou ruku. Zaměříme se na akordy a na možnosti, které se nám nabízí, pokud chceme ozvláštnit třeba i úplně banální tříakordovou písničku. Ukážeme si, co všechno můžete zahrát ve chvíli, kdy podle zpěvníku v písni má být obyčejný akord A dur, a nahlédneme pod záhadné zkratky u akordových značek a do způsobů jejich zápisu.

1. Od Já, písničky k Ultimate Guitar Pro

Na poslední zmiňovaný bod se podíváme hned na začátku. Pokud jste se začínali učit na kytaru před deseti, dvaceti lety a více, velmi pravděpodobně jste se učili akordy podle zpěvníků typu Já, písnička. Akordy v nich bývají zapsány zpsobem, který se v zásadě udržel dodnes a vidíte ho na prvním obrázku zleva. Jedná se o schéma kytarového krku na výšku, svislé čáry jsou struny zleva od basového E, vodorovné čáry jsou pražce. Puntíky s číslem pak označují, kterým prstem mačkáte strunu v daném místě. Tlustá čára značí nultý pražec v případe E7, barré na 4. pražci v případě akordu Gis dur.

Tohle všechno samozřejmě asi víte. Je ale dobré si uvědomit rozdíl mezi tímto klasickým způsobem znázornění akordů a mezi zápisem akordů pomocí tabulatur, jak ukazuje prostřední obrázek. Tady totiž máte struny znázorněné vodorovnými čárami s basovou strunou E nahoře, jako byste drželi kytaru. Čísla pak znamenají nikoli to, kterým prstem máte hrát (v případě tabulatur vám toto nikdo neříká), ale na kterém pražci mačkáte strunu!

S tabulaturami se setkáte zejména, pokud se budete chtít naučit hrát nějaké sólo či vyhrávku do konkrétní skladby. Zmiňuji je tady ale proto, že z nich vychází poslední, poměrně rozšířený a velmi úsporný způsob zápisu akordů – a to do jednoho řádku, jako v obrázku vpravo. Výhodný je, pokud nechcete či nemůžete do souboru s textem písně vkládat obrázky, často ho proto najdete na různých webech, kam lidé nahrávají svoje verze akordů známých písniček.

Jak je patrné z obrázku, jedná se vlastně o tabulaturu zapsanou do řádku počínaje basovou strunou E. Prázdné struny jsou označené 0. Pokud nějaká struna nemá zaznít, označuje se x. Například zmiňovaný Amaj bychom tedy mohli zapsat jako 002120, Fmaj zase jako xx3210.

Od Já, Písničky k Ultimate Guitar... I Foto: autorka

2. Není áčko jako áčko...

Mnoho webů typu Ultimate Guitar dnes funguje interaktivně a pokud najedete myší na daný akord, zobrazí se vám v té či oné podobě, jak máte daný akord zahrát. Je to vlastně takový upgrade starých zpěvníků. Je to velmi praktické, pokud se snažíte zahrát nějakou komplikovanější skladbu – nemusíte si už lámat hlavu s tím, jak vypadá třeba Cmaj7/G, okamžitě víte. Co když ale hrajete nějakou „obyčejnou“ písničku, kde donekonečna točíte třeba A, D a Em – jaké máte možnosti tyto akordy v rámci písně nějak ozvláštnit?

První, co můžete s jistotou vyzkoušet, je využít jiné pozice téhož akordu na hmatníku. Stejně jako na klaviatuře piána můžete i na kytaře tentýž akord zahrát mnoha různými způsoby a každá pozice má trochu jiný zvuk. To se velmi hodí například pokud se sejdete u táboráku s dalšími kytaristy. Když každý zahrajete stejný akord v jiné poloze, získáte společně mnohem plnější a barevnější zvuk. To samé platí, pokud máte v kapele více kytaristů a aranžujete společně novou skladbu.

Je přitom celkem jedno, jestli na to půjdete důkladně, jako v následujícím videu, nebo si od každého akordu najdete jen dva tři hmaty a ty budete používat. V každém případě se vyplatí kromě základní podoby akordu znát ještě jednu až dvě varianty s barré výš na hmatníku – ty vám totiž nabídnou kovovější, výškový zvuk, který dobře proleze zpěvem kolem ohně či zvukem kapely. Barré vám také nabídne možnost perkusivnějšího hraní, o kterém jsme mluvili v minulém díle seriálu.

3. Kila, open chords a jazz

Další specifické podoby akordů se pak hodí pouze do některých songů, pojďme se podívat na ty nejpoužívanější.

Takzvaná „kila“ neboli powerchords jsou základním nástrojem rockerů. Využijete je ale velmi dobře i při hře na akustickou kytaru. Tyto akordy jsou specifické tím, že jsou složené pouze ze základního tónu a kvinty, případně se zdvojuje základní tón o oktávu výš. Nenajdeme zde tedy „prostřední tón“ – tercii, která nám u akordu určuje, zda je durový nebo mollový. Základní hmat například pro powerchord A je 577xxx a můžete jím v písničce nahradit jak A dur, tak A moll, tedy Ami.

Kila ale nezapřou svojí rockovou podstatu, proto se hodí zejména do průraznějších, rytmičtějších songů. Pro powerchord D se přemístěte na vyšší struny – x577xx. Posunem od dva pražce výš pak dostanete powerchord E x799xx, naopak pokud půjdete o dva pražce níž, jste na powerchordu C x355xx. Takto si můžete poměrně snadno odvodit kila od všech základních akordů. Pokud už umíte hrát akordy barré v různých polohách, máte vyhráno, neboť kila vychází ze stejného základního tónu. Dejte si pozor na zatlumení strun označených x, které v tomto případě nemají zaznít – tlumíme ideálně ukazováčkem položeným přes všechny struny a malíkovou hranou pravé ruky. 

Jinou, zvukově velmi vděčnou možností jsou takzvané open chords, neboli otevřené akordy. Jedná se o akordy obsahující prázdné struny, které tak zní ve svém původním ladění. Akord se pak opět dá posouvat po hmatníku – čím výš jdete, tím je kombinace hlubokého plného zvuku prázdných strun s vysokým zvukem strun, které mačkáte, zajímavější. Typickým otevřeným akordem je například E dur – v základní pozici 022100. Dále tento hmat můžete posouvat po políčkách hmatníku označených tečkami, přičemž na rozdíl od powerchordů zbývající struny netlumíte. Můžete tedy zkusit například otevřené G 055400, A 077600 nebo H 099800 (mimochodem sled otevřených akordů E – G – Fis – F – E najdete třeba v úvodu písně God Put A Smile On Your Face od Coldplay). Podobně můžete experimentovat s dalšími akordovými hmaty – co se stane, když na třetí, pátý nebo sedmý pražec posunete akord D, Ami nebo třeba powerchordy z předchozího odstavce a necháte znít prázdné struny? Některé polohy budou samozřejmě zvukomalebnější než jiné, každopádně se vám ale otvírá velmi zábavná paleta nových souzvuků.

Samostatnou kapitolou, kterou zmíním jen v rychlosti, jsou jazzové akordy. Pokud vás baví experimentovat s různými variantami téhož akordu, určitě doporučuji najít si nějaký soupis nebo video, které se jimi zabývá, a vyhmátnout si jich třeba jen několik, které zařadíte do svého „repertoáru". Vaše doprodná kytara tak bude zase o něco pestřejší a zajímavější. Jazzové akordy se většinou také dají posouvat po hmatníku a některé struny proto bývají zatlumené. Mými favority z této kategorie – uvedu na příkladu akordu A, ale můžete je posouvat kamkoli – jsou Ami7 5x555x a Amaj7 5x665x.

4. Tančit kolem A dur

Poslední kapitolou, kterou zmíním v dnešním článku, jsou obměny samotného základního hmatu akordu. Další způsob, kterým můžete svoji doprovodnou hru ozvláštnit, si můžete představit jako kapelu skrytou do jednoho nástroje. Dobrá hra na akustickou kytaru totiž opravdu dokáže do jisté míry obsáhnout jak perkuse a rytmiku, tak basovou linku nebo sólové vyhrávky.

Basu můžete zastoupit tak, že v některých momentech změníte nebo přidáte k akordům jiné basy. Ve zpěvnících jste už určitě někdy narazili na akordy jako D/Fis nebo A/G. Akord za lomítkem znamená právě bas, jiný než základní tón. D/Fis je tedy akord D, ke kterému přidáte bas Fis, vypadá to takto: 200232. Nemusíte ale čekat pouze na chvíle, kdy vám roli baskytaristy nadiktuje zpěvník. Bez obav můžete zahrát basy třeba u klasických přechodů mezi akordy C a Ami, nebo G a Emi. Pokud bychom si představili každý akord na dvě doby, v prvním případě můžete místo C – C – Ami – Ami zahrát C – C/H – Ami – Ami, ve druhém místo G – G – Emi – Emi zahrajte G – G/Fis – Emi – Emi. Možná vás překvapí, jak tato drobná změna pozvedne i velmi obyčejné písničky. 

Sólovou kytaru z kapely naopak můžete přibrat do hry, když trochu zaimprovizujete na horních třech strunách. V případě akordu A se nabízí občas ubrat prsteníček (Asus2 002200) nebo ho naopak posunout na třetí políčko hmatníku (Asus4 002230), případně přidat i malíček (A7 002223 nebo A6 002222 už se ale nehodí úplně všude). Podobně můžete „tančit" kolem akordu Ami a samozřejmě i kolem dalších. Nebojte se experimentovat a zkoušet, které varianty se do dané písně hodí. Zkrátka to, že je v daném místě písně uvedena značka akordu A, neznamená, že nemůžete být kreativní. Naopak, zejména u jednoduchých písniček k táboráku si můžete dovolit udělat si doprovod mnohem zábavnější. A tak neplánovaně končím stejně jako v minulém díle – i akordy můžou být docela zábava.

A jaký je podle vás nejkrásnější akord? Nechte nám vzkaz na facebooku!

Tagy O krok dál s akustickou kytarou akordy

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Tereza Karásková
Zpěvačka kapely Taste The Lemon, sólová kytaristka, autorka písní, architektka... Hudba je pro mě prostor absolutní svobody a radosti, který jen velmi nerada opouštím.             …
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY