Marjari na suverénní druhé desce pálí mosty ke své minulosti

Skoro čtyři roky po debutu Hey Girl, který jí vynesl vítězství ve Startéru Radia Wave a pevné místo mezi nejvýraznějšími domácími písničkářkami mladší generace, přichází Martina Činátlová alias Marjari s druhým albem Setting This Place on Fire. Deskou, která nevznikala z jednoho tvůrčího impulzu, ale spíš postupným skládáním dlouhodobě odleželých motivů, textových fragmentů a pocitů. Některé nápady v sobě autorka nosila i několik let. Definitivní tvar jim ale dala až spolupráce s producentem Michaelem Schnaubertem ze spřátelené kapely prazdniny. S ním ve studiu The Midnight Room začala nejprve nezávazně rozpracovávat jednotlivé písně, až se z procesu přirozeně vykrystalizovalo celé album. Na nahrávce se podíleli také její koncertní spoluhráči – bubeník Petr Heřman a baskytarista a hráč na syntezátory Martin Urianek. Výsledkem je kolekce devíti skladeb, která navazuje na její dosavadní polohu, ale současně působí jako koncentrovanější a dramaturgicky sevřenější výpověď než dlouhohrající debut.

Ústředním tématem Setting This Place on Fire je proces opouštění – lidí, míst, vzorců chování i vlastních představ o sobě samé. Texty se pohybují na hraně mezi intimní zpovědí a univerzálně srozumitelnými situacemi, v nichž se odráží zkušenost s křehkostí, nejistotou i postupným hledáním vnitřní autonomie. Opakující se motivy domu, těla, vody a ohně fungují jako symboly vnitřních stavů: dům, který je navenek přívětivý, ale uvnitř trouchniví (Spine) nebo představa požáru jako očišťujícího aktu (Your Room). Sama autorka v rozhovoru pro server Budějcká Drbna popisuje, že její obraznost často vychází z velmi konkrétních, téměř fyzických představ: „Měla jsem v hlavě obraz, že bych si chtěla lehnout do řeky a nechat se odnést na krásné místo.“ Z tohoto niterného snění vzešla písnička The River. Celek tak působí jako osobní, ale překvapivě čitelný záznam pomalého, někdy bolestivého, ale nutného přerodu.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Samotný zvuk alba vznikal převážně ve studiu The Midnight Room pod vedením Michaela Schnauberta, zatímco rytmika se nahrávala ve studiu Andel Sound u Václava Švestky, s následným mixem Martina Fejfara a masteringem Tomáše „Gaexe“ Karáska ve studiu gargle & expel. Oproti dřívější tvorbě, která často stavěla na vrstvení kytar přes looper a úzké autorské symbióze zpěvačky s producentem, působí Setting This Place on Fire jako kolektivnější a otevřenější projekt. Klade větší důraz na kapelní dynamiku, která dodává skladbám plnější tvar a přirozenější gradaci. Hudebně se Marjari nadále pohybuje na pomezí písničkářství, indie a alternativního popu, nová deska je však méně zasněná a introspektivně uzavřená než její debut a častěji pracuje s kontrastem mezi křehkým vokálem a výraznější rytmikou či elektronikou. Právě tahle kombinace civilnosti a vnitřního napětí dodává albu temperament a větší přesvědčivost.

Setting This Place on Fire tak působí především jako výsledek postupného sehrání zpěvačky s kapelou a důkaz, že písně dostaly dostatek času dozrát do finální podoby. Materiál zní uvolněněji, jistěji a vnitřně soudržněji než na debutu, který byl navzdory své kvalitě ještě poznamenaný určitou opatrností a hledáním vlastní tváře. Nová deska naopak stojí na suverénním písničkářství, které nepotřebuje efektní nánosy ani přehnané produkční vrstvy, aby fungovalo. Marjari na novince potvrzuje, že její tvorba přestává být příslibem do budoucna a začíná se stávat stabilní autorskou výpovědí s jasným rukopisem, který už po právu pokukuje po mnohem širší posluchačské základně.

Marjari – Setting This Place on Fire

Vlastní náklad, 2025, 00:22:40

85 %