Scott Weiland ve formě, na kterou stojí za to vzpomenout
První živé album Scotta Weilanda nyní vychází poprvé digitálně a na CD, jedenáct let po úmrtí někdejšího frontmana Stone Temple Pilots a Velvet Revolver. Devítiskladbová kolekce nahrávek pořízených během jeho turné k albu Happy in Galoshes v roce 2009 byla dosud dostupná pouze v limitované edici vydané u příležitosti Record Store Day.
Weiland patřil k nejvýraznějším a nejcharismatičtějším frontmanům své generace. Vedle působení v obou zmíněných kapelách zanechal výraznou stopu také jako sólový interpret.
O to cennější je, že jde o nahrávky z období alba Happy in Galoshes, kdy byl Weiland ve velmi dobré hlasové kondici. Na desce Blaster z roku 2015 sice stále dokazoval, že má co nabídnout, jeho osobní problémy se však znovu projevovaly a bylo znát, že si jeho životní styl začíná vybírat svou daň.
Na živáku najdeme čtyři skladby z alba Happy in Galoshes. Otevírá ho Paralysis, jejíž frázování i celkové pojetí jednoznačně odkazují k Davidu Bowiemu. V Killing Me Sweetly Weiland předvádí, v jak skvělé formě se tehdy nacházel. Neméně přesvědčivý je i hudební doprovod, který citlivě podtrhuje atmosféru skladby.
Ze zmíněné desky pocházejí také dva další povedené kousky, a sice Blind Confusion, v níž je radost poslouchat kytarovou práci Douglase Greana, a závěrečná Missing Cleveland. Greanovy party ostatně patří k ozdobám celého živáku. Ze sólové tvorby tu najdeme také další „bowieovskou“ kompozici, filmově velkolepou Barbarellu z Weilandova debutového alba.
Vedle sólového materiálu dostávají prostor i skladby Stone Temple Pilots a v jednom případě také Velvet Revolver. Interstate Love Song zní v aranži se dvěma kytarami víc než dobře. V Unglued Weilandův hlas správně grungeově řeže a Grean opět trochu popustí uzdu fantazii a přichází s vlastními kytarovými vyhrávkami. Pro milovníky původních verzí to možná bude těžko přijatelné, nelze mu však upřít, že jde o zajímavé pojetí.
Největší proměnou prošla asi Do It For The Kids z repertoáru Velvet Revolver. V jemnějším aranžmá ustupují do pozadí ostré kytary, zatímco výrazný klávesový doprovod dotváří charakter skladby. Weiland navíc sloky zpívá nezvykle hlubokým, téměř barytonovým hlasem.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Scott Weiland je ve skvělé formě a kapela šlape jako hodinky. Nesnaží se pouze kopírovat původní aranže, ale místy jim dává vlastní tvář. Zvukově je nahrávka rovněž velmi slušná a zachycuje Weilanda v kondici, na kterou si posluchači rádi zavzpomínají. Výsledkem je živák, který se nespoléhá jen na nostalgii, ale obstojí i sám o sobě a zároveň představuje důstojnou připomínku zpěváka, který předčasně odešel.
Scott Weiland – Live
Primary Wave Music, 00:38:00
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
