Malý festival úplně stačí
Tahle úvaha vůbec nemá být hejt namířený proti monstrfestivalům, ať už se jmenují jakkoli. Užil jsem si jich spoustu a na mnohé vzpomínám rád, slyšel jsem na nich spoustu inspirativní hudby a objevil interprety, ke kterým bych se jinak nejspíš vůbec nedostal. Ale jak člověk přichází do let, stále častěji vítá něco trochu jiného.
Například rok od roku víc zjišťuji, kolik zbytečného snobismu se ukrývá uvnitř nás (mě nevyjímaje) a při pohledech na festivalové programy koukáme především na takzvaná velká jména. Ať už z domova nebo ze zahraničí – na ta samozřejmě ještě častěji. Přitom festival, který umožní člověku poslechnout si kapely nebo interprety domácí, o nichž třeba ví, a někdy je má i naposlouchané z nahrávek, je úplně stejně prospěšný a zábavný, jako ten, kde jako na drátku sledujete jednu světovou hvězdu za druhou.
Ať už jsou to třeba právě skončené Boskovice nebo například nadcházející Beseda, ale klidně i – z trochu jiného, možná trochu konzervativnějšího, ale stejně tak cenného a pro mě často objevného ranku – Trutnoff, vždycky mě tam zajímá primárně domácí sestava účinkujících a ty zahraniční beru jako zajímavé koření. Kterým například bylo na Boskovicích letos anglické duo O., které v sestavě barytonsaxofon (s elektronikou) a bicí dokázalo rozehrát skutečně plnocennou, zvukově barevnou, rytmicky údernou a tvarově rozmanitou hudební škálu.
Ale stejně tak jsem se potěšil z koncertů domácích zavedených interpretů a interpretek, jako jsou Dorota Barová, Martina Trchová, Jakub König, Monika Načeva, ale i těch mladších: poprvé jsem například slyšel naživo Kvietah s její kapelou Včely, a úplným posluchačským debutem pro mě byly třeba trochu střelené, ale nesmírně zábavné Hihihahaholky nebo kapela T.G.P. Tyhle, a mnohé další, které jsem slyšel, a které nepochybně ještě uslyším na menších festivalech, které mám letos v létě v plánu, budu dál s radostí sledovat.
A ještě něco, co vypadá jako detail, ale není: malé festivaly vesměs pořádají příjemní lidé a stejná sorta na ně i jezdí; nikdo tam na vás nekouká křivým pohledem; potkáte tam spoustu známých, se kterými se nemusíte překřikovat, když si chcete říct, co se za ten rok, co jste se neviděli, událo nového; nabídka stánků s občerstvením se zpravidla nesoustředí jen na předražené langoše a čínské nudle, ale třeba i lokální speciality nebo prostě něco poživatelnějšího. A v neposlední řadě: nemusíte stát hodinové fronty na nápoje...
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
