Julie Goetz vydává debut, který zní jako zaklínadlo i záchranná síť
Herečka, hudebnice a performerka Julie Goetz vydává pod vlastním jménem debut Non Te Audio – osobní a žánrově svobodnou desku, na níž se bolest, láska, divadelní zkušenost i práce s hlasem proměňují v hudbu mezi intimní výpovědí, rituálem a záchranným gestem.
Julie Goetz má za sebou výraznou scénickou dráhu, která se s hudbou dlouhodobě přirozeně protíná. Po studiu činoherního herectví na JAMU prošla Divadlem Petra Bezruče, hostovala v Divadle Komedie, Rokoku, HaDivadle, Redutě, Studiu Hrdinů nebo MeetFactory a dnes ji lze potkávat mimo jiné v Divadle ABC, Stavovském divadle, Arše, Venuši ve Švehlovce i v prostředí Cirku La Putyka. Vedle toho hraje na housle, violu a klavír, spolupracuje s kapelou Cermaque a vlastní písně původně skládala v sólové podobě s looperem pod jménem Zhilee. Teď navíc svou hudební dráhu podtrhuje vydáním dlouhohrajícího debutu Non Te Audio.
V poslední době přitom nejde o ojedinělý pohyb z hereckého světa k autorské desce. Vždyť kolegyně Tereza Richtrová jen před pár týdny vydala album Místa/Krajiny, na jehož hudební podobě se podílel Martin Kyšperský z Květů. V případě Julie Goetz je zásadním hudebním partnerem Ivan Acher.
Původní pracovní název First, pod nímž autorka vybírala prostředky v crowdfundingové kampani, nakonec ustoupil přesnějšímu latinskému Non Te Audio (česky „neslyším tě“), které naznačuje zásadní témata desky – slyšení, neslyšení a bolestné dobývání vlastního hlasu. Nejde přitom jen o hlas pěvecký, ale také o schopnost konečně vyslovit to, co se dlouho drželo pod kůží. Julie Goetz v tiskových materiálech říká, že album je „o hledání a nalézání hlasu“ přes strachy, překážky a bolesti; tahle věta nepůsobí jako promo zkratka, spíš jako přesné pojmenování nervového systému celé nahrávky. Jestem, vůbec první autorská skladba alba, vznikla v okamžiku krajní vnitřní tísně a sama autorka ji označuje za svou „záchrannou síť“.
Důležité přitom je, že polština na desce nefunguje jako efektní cizojazyčný ornament. Je jazykem, který si Goetz osvojila během hereckého studia v Krakově, a zároveň bezpečným prostorem, v němž lze říct věci, na které čeština v daný moment ještě nemusela stačit. Vedle ní se na albu objevují čeština, angličtina, francouzština i vlastní vymyšlený jazyk; dohromady vytvářejí mapu úniků, návratů, zaříkávání a postupného odkrývání. Julie Goetz se především v češtině hned několikrát dostane k surreálně obrazotvorným popisům (Pro Kaiu nebo Kráter), a tím připomene svou hereckou stránku osobnosti.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Bylo by snadné album Non Te Audio zařadit k herecky exponovanému písničkářství, jenže deska se tomuhle zjednodušení rychle vzpírá. Původní skladby vznikaly v intimní sólové podobě s looperem, ale producent Ivan Acher je pomohl vysvobodit a rozšířil je do tvaru, který se pohybuje mezi šansonem, artfolkem, lidovou písní, elektroakustickou hudbou a divadelní zvukovou imaginací. Jeho role je přitom výraznější než jen technická. Vedle produkce a mixu se spolu s Julií Goetz podílel také na hudbě hned ke čtyřem písním.
Kontinenty ukazují, jak neobvykle tu lze zacházet se základním materiálem. Všechny hudební party kromě bicích tvoří vrstvené violy, místy prohnané přes basový efekt, takže znějí jako elektrická kytara nebo baskytara. Jahoda (Volání milého) propojuje českou lidovou píseň, čínskou poezii a vymyšlený jazyk; navrstvený vícehlas autorky doplňuje klavír, bicí a viola, která nese melodickou, ale také rytmickou funkci. Juliette, vycházející z francouzských překladů Shakespearových monologů, je jazzem načichlá položka s postupně vrstvenou atmosférou, zatímco Zatopená šachta mění ostravské obrazy černé vody v temný, ale ne beznadějný rituál plný ostrých tahů zboostrované violy a ráznějších bicích. Barevnost a nezařaditelnost nahrávky nejlépe charakterizuje písnička Oh Dear Boy, která přechází od šansonově mandolínové něžnosti s výraznou mandolínou a zvonkohrou přes hlučně rockové výpady až ke smyčcově barokním momentům.
Dlouho jsem neslyšel desku, která by se tak přirozeně vzpírala žánrovým škatulkám. Jednou díky výrazné kombinaci ženského vokálu a violy připomene Ivu Bittovou, jindy díky recitativům a lehce avantgardnímu podání Laurie Anderson. Přitom se nejedná o hudbu, která by posluchače táhla do minulých dekád. Produkční rukopis Ivana Achera a písničkářský vklad Julie Goetz se tu svobodně pohybují mezi scénickým malováním, písničkářskou přímočarostí a melancholickým volnomyšlenkářstvím, které v závěru ještě podtrhuje zvukově-scénický bonus Astronaut.
Non Te Audio je deska, která se nedá snadno ochočit. Není to čisté písničkářství, divadelní projekt ani experiment pro experiment, ale osobní výpověď, která si pro každou emoci hledá vlastní jazyk, nástroj i tvar. Julie Goetz na debutu ukazuje, že síla nemusí znít triumfálně; někdy se ozývá právě v křehkosti, v nejistém hlase, v napětí mezi intimitou a scénickou imaginací. Díky Ivanu Acherovi navíc album nepůsobí jako syrový deník přenesený do studia, ale jako propracovaný zvukový svět, ve kterém bolest, fantazie i naděje dostaly přesný hudební obrys. Non Te Audio je náročné, zranitelné a krásně svobodné album.

Julie Goetz – Non Te Audio
Tiny Silver Echoes, 2026, 00:42:52
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.