Bloome našli na svém debutu něco většího než synthpop

Cesta pražského dua Bloome k debutovému dlouhohrajícímu albu nebyla zrovna zkratkou. Kristine a Martin Fejfarovi za sebou mají několik let postupného hledání vlastního rukopisu, během nichž se od prvního EP Crossroads propracovali přes výrazně sebevědomější EP gone, gone až k situaci, kdy stále větší část nahrávacího procesu berou do vlastních rukou. Už v rozhovoru pro Frontman.cz z roku 2022 Martin mluvil o snaze najít „vlastní, konkurenceschopný zvuk“, která jej přivedla ke studiu produkce a mixu, zatímco Kristine se více ponořila do songwritingu. Tehdejší fascinace možnostmi domácího nahrávání, analogovými syntezátory a hledáním způsobu, jak elektroniku přirozeně propojit s kytarami, dnes působí skoro jako předem načrtnutý plán cesty k Something, bigger. Debutové album totiž není radikálním restartem Bloome, ale logickým vyústěním dlouhodobého procesu, během něhož se dvojice učila spoléhat především sama na sebe.

Za osobnější zvukovou cestou se skrývá stejně osobní obsah. Ústředním motivem Something, bigger je hledání domova – nejen v blízkosti druhého člověka, ale také v sobě samém. Bloome přitom neskládají jeden souvislý příběh, spíš se k tomuto pocitu vracejí z různých stran: přes vztahy, samotu, pochybnosti, nostalgii i potřebu na chvíli uniknout z reality. Do textů vstupují lesy, letní noci, dětská představivost nebo filmové obrazy, které vytvářejí vlastní prostor někde mezi vzpomínkou a snem. Právě filmový únik dostal konkrétní podobu už v singlu Movies, jehož hrdinka by se nejraději schovala do světa hollywoodských klišé, kde za ni problémy vyřeší předem napsaný scénář. Ani v melancholičtějších chvílích ale deska nepůsobí rezignovaně – strach a nejistotu průběžně vyvažují naděje, krása všedních okamžiků a přesvědčení, že temnější období nemusí být konečným stavem.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Po hudební stránce Something, bigger potvrzuje, že synthpop je pro Bloome spíš výchozím bodem než pevně vymezeným teritoriem. Analogové syntezátory zůstávají základním stavebním materiálem, dvojice je ale nechává přirozeně prorůstat s kytarami, výraznou basovou složkou a popovou rytmikou. Výsledkem není nostalgická stylizace do osmdesátých let, ale současně znějící indie pop, který si z minulosti bere především barvu analogového zvuku. Vedle vzdušných, téměř komorních pasáží dokážou Bloome otevřít skladbu do širokého refrénu nebo ji naopak přitvrdit kytarami a syrovější rytmikou. Nad tím vším stojí jemný, lehce zastřený hlas Kristine Fejfarové, který se nesnaží jednotlivé emoce dramatizovat silou, ale spíš je nechává pomalu vystupovat z hustšího produkčního okolí. Právě kontrast křehkosti a energie patří k nejsilnějším zbraním celé nahrávky. Už SOS s hostující Annou Vaverkovou naznačilo její přímočařejší a energičtější pól, zatímco další singly Sleepless Nights, What If I nebo až postpunkově znějící Bows & Daisies ukazují, jak pružně se Bloome dokážou v rámci svého rukopisu pohybovat.

Something, bigger proto nepůsobí jako kolekce variací na jeden povedený synthpopový recept. Duo mění poměr elektroniky, kytar a popové melodiky podle potřeb jednotlivých skladeb, aniž by se přitom rozpadla společná atmosféra desky. Jejich cesta od jemného synthpopu à la Bert & Friends přes větší nápřah podobný I Love You Honey Bunny až současné podobě tvorby něco něco má na ploše necelé půlhodiny barevné vyznění. Bloome už zkrátka nehledají, jak by jejich hudba měla znít, ale mnohem sebevědoměji rozhodují, jak široký prostor svému zvuku dovolí zabrat.

Something, bigger působí především jako deska kapely, která konečně ví, jak chce znít, a zároveň se nebojí svůj vlastní rámec průběžně rozšiřovat. Bloome na debutu dokázali spojit intimitu s výraznou produkcí, synthpopovou lehkost s kytarovější energií a osobní témata s melodickou přístupností, aniž by výsledek působil vykalkulovaně. Ne náhodou přišli s něčím, co je v jejich kariéře „něco většího“. Nadějně!

Bloome – Something, bigger
Bloome rec., 2026, 00:26:25

75 %