Jak vybrat správné struny na akustickou kytaru: materiál, síla a údržba

Kovové struny na akustickou kytaru

Kovové struny se na akustických kytarách začaly používat kolem roku 1900. Od té doby zůstaly jejich základní vlastnosti víceméně stejné, změnila se pouze technologie výroby. Nejčastěji se skládají z ocelového jádra a vinutí. To bývá z měkčího materiálu, obvykle z bronzu nebo fosforbronzu, a může mít kruhový či šestihranný profil.

Někteří výrobci tvrdí, že šestihranné jádro déle vydrží, případně že kulaté jádro dodává strunám „vintage“ zvuk. Ve skutečnosti bývá životnost obou typů srovnatelná a mnohem víc záleží na péči o struny a na stylu hry, tedy jak moc do toho „řežeme“. Rozdíly zde ale samozřejmě jsou.

Struny s kulatým jádrem se často vinou ručně, tradičním způsobem, což zvyšuje jejich cenu a evokuje autentický zvuk starších nahrávek. Naopak šestihranné jádro je typické pro moderní výrobu – vinutí na něm lépe drží, protože ostré hrany jádra se „zakusují“ do měkčího materiálu. Výsledkem je stabilnější struna, která lépe drží ladění i intonaci. Struny e a h, které nejsou vinuté, mají vždy kulatý profil.

Typy vinutí

Vinutí strun se dělí na tři základní kategorie – a to vinutí kulaté (Round Wound), které je nejčastější, dále se můžeme setkat s vinutím půlkulatým (Half Round Wound) a s vinutím plochým (Flat Wound). Round Wound vinutí disponuje čistým a průrazným zvukem, Half Rond Wound mívá teplejší zvuk a omezuje někdy nežádoucí pazvuky, vznikající při přecházení z polohy do polohy na strunách. Flat Wound vinutí je velmi oblíbené na akustických kytarách hráčů věnujících se blues či jazzu. Jejich zvuk je temnější a evokuje vintage zvuk z 50. a 60. let.

Specifickou skupinou kovových strun na akustickou kytaru jsou struny potahované (coated). Jedná se o struny, které jsou opatřené ochranným povlakem, který má zamezovat jejich znečišťování a tím i zkracování jejich životnosti. Typickým představitelem takovéto ochrany je technologie PolyWeb či NanoWeb používaná firmou Elixir. Podobný systém ochrany strun ale používá i několik dalších výrobců (např. Martin či DR Strings).

Povlak těchto strun lze přirovnat k jakési „bužírce“ – ovšem silné jen několik málo mikronů. Tato vrstva nijak neomezuje rozkmit struny a nemá ani výrazný vliv na její zvukové vlastnosti. Navíc snižuje výskyt pazvuků při změně polohy ruky a struna si přitom víceméně zachovává svou přirozenou kluzkost. Takovéto struny mají sice vyšší pořizovací cenu, jejich životnost je však oproti běžným strunám až několikanásobná.

Výběr typu strun

V první řadě je třeba vybírat podle typu kytary. Obecně platí, že kytary typu dreadnought a jumbo mají silnější rezonanční desku, která snese větší tah a zároveň potřebuje o něco více energie ke svému rozezvučení. Proto je na místě používat struny alespoň o síle .011 až .013. Kytary s menším tělem, například typy GC, GO, GS, folk či parlor, mívají naopak tenčí rezonanční desku, slabší vnitřní žebrování a často i kratší menzuru. Nejvhodnější struny pro tyto typy kytar jsou o síle .010 až .011, případně je vhodné ověřit na stránkách výrobce nebo přímým dotazem, zda je pro váš konkrétní model bezpečné použití silnějších strun. Při nasazení strun s vyšším tahem je také vždy dobré myslet na správné předpětí krku – a to i v případě použití tzv. alternativního ladění.

Dále platí, že čím silnější struny zvolíme, tím hutnější a hlasitější zvuk získáme. Struny budou lépe držet ladění, ovšem za cenu obtížnější hry. Silné struny rovněž nejsou zcela vhodné pro prstovou techniku či technicky náročnější hru. Slabší struny (.009 či .010) jsou naopak vhodné zejména pro začátečníky, ovšem pouze na omezenou dobu, než si prsty přivyknou. Tenké struny totiž nemají dostatečnou hmotu a energii k rozezvučení vrchní desky, a výsledný zvuk bývá nevýrazný, zavřený, s převahou výšek a tlumenými basy.

Někteří výrobci používají při označování síly strun namísto tradičního značení .009, .010, .011 atd. slovní označení. Super Light odpovídá síle .009, Extra Light .010, Custom Light .011, Light .012 a Medium .013.

Při výběru strun není vhodné řídit se pouze označením nejtenčí struny v sadě, neboť každý výrobce může používat různě silné ostatní struny. Snadno se tak může stát, že dvě sady začínající shodně na .012 budou končit rozdílně – například .053, .054 nebo i .056.

Údržba

Stejně jako u nylonových strun platí i u kovových zásada čistých a osušených rukou před každým hraním. Po dohrání je vhodné struny otřít – ideálně hadříkem z mikrovlákna, nebo pomocí specializovaného přípravku, jako je GHS Fast Fret, Dunlop Formula nebo Ernie Ball. Každou strunu je dobré očistit zvlášť po celé délce. Při použití čističe je však třeba dbát opatrnosti, aby se přípravek nedostal na hmatník, zejména pokud není lakovaný – chemické složky totiž mohou poškodit povrch dřeva nebo ovlivnit jeho přirozenou vlhkost.

Struny, o které se pravidelně staráte, vám vrátí nejen delší životností, ale i lepší intonací, čistším zvukem a příjemnějším pocitem při hře. A pokud chcete opravdu maximum – dbejte nejen na čištění, ale i na správné skladování nástroje a výměnu strun včas. Včas poznat, kdy už mají struny své nejlepší dny za sebou, je totiž další muzikantské umění.

Tento text vyšel u příležitosti letos už 12. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl text zveřejněn 15. března 2016.