
Jak vybrat struny na elektrickou kytaru: materiál, síla a praktické tipy
V závěrečném dílu našeho miniseriálu o kytarových strunách se zaměříme na struny pro elektrickou kytaru. Dozvíte se něco o jejich historii, použitých materiálech, ale především o specifikacích, které ovlivňují jejich zvuk, životnost i herní vlastnosti.
Počátky historie a vývoje strun na elektrickou kytaru se přirozeně datují do období vzniku prvních elektrických kytar, tedy zhruba do padesátých let minulého století. Vzhledem k tomu, že u elektrických kytar je kromě dřeva jedním ze základních prvků tvorby zvuku snímač, vytvářející magnetické pole pod strunami, je nasnadě, že tyto struny musí být kovové. Tím, jak se kovová struna po úderu prstem či trsátkem pohybuje (kmitá), se vytváří slabé elektrické napětí, které se indukuje v cívce uvnitř snímače a převádí dále do kytarového zesilovače.
Materiály i technologie výroby se v průběhu let měnily jen nepatrně a výčet těchto materiálů zůstává prakticky totožný. Jedná se především o nikl či poniklovanou ocel, méně často se pak můžeme setkat i s nerezovou ocelí. Jádro strun je nejčastěji ocelové (případně se může jednat o pocínovanou ocel) a struny se liší především materiálem použitým na strunách vinutých.
Struny s čistě niklovým vinutím (pure nickel) poskytují příjemný, teplý a kulatý zvuk. Struny s vinutím z poniklované oceli (nickel) pak vynikají především jasným a čistým tónem a patří mezi nejrozšířenější a nejpoužívanější struny na elektrickou kytaru. Nerezové struny (stainless steel) se osvědčily zejména svou průrazností a dlouhou životností. K jejich vyšší životnosti často přispívá příměs kobaltu či titanu v oceli použité na vinutí těchto strun, která činí struny mnohem pevnější.
Ani strunám na elektrickou kytaru se v průběhu let nevyhnul nástup moderních technologií, sloužících k prodloužení jejich životnosti. Proto dnes také v této kategorii nalezneme struny potažené různými nanovlákny či polymery, chránícími struny před agresivním potem a nečistotami.
Stejně jako u kovových strun na akustickou kytaru, i u strun „elektrických“ se setkáme s jádrem kulatým nebo šestihranným, přičemž šestihranné jádro je zdaleka nejrozšířenější. Co se týče vinutí, také zde je situace podobná jako u strun na akustickou kytaru: nejběžnější vinutí je válcové (round wound). Méně často se můžeme setkat s vinutím polohlazeným (ground wound) a hlazeným (flat wound), které je v řadě případů navíc chromováno a vyhledáváno zejména jazzovými hráči. Poskytuje totiž velmi hladký povrch strun a lehce zastřený zvuk, typický a vyhledávaný právě pro tento druh hudby.
V případě strun na elektrickou kytaru se také běžně setkáte se dvěma druhy zakončení strun – buď s klasickým kroužkem (ball end), nebo válečkem (bullets). Zakončení nemá zásadní vliv na zvuk či trvanlivost strun a jde spíše o praktické hledisko. Struny zakončené válečkem se používají nejčastěji u kytar osazených tremolem, neboť právě onen váleček lépe sedí v bloku tremola.
Co se týče výběru síly strun na elektrickou kytaru, je zde k dispozici opravdu široká škála. Nejslabší sady strun bývají nejčastěji síly .008, nejsilnější mohou dosahovat až k .015 – i když se s nimi v praxi setkáte opravdu jen výjimečně, protože hraní na takové struny už je fyzicky velmi náročné. Nejběžněji používané sady jsou o síle .009, .010 nebo .011, případně sady hybridní.
Výběr strun na elektrickou kytaru je tedy velmi široký, nejen co se týče značek a materiálů, ale především jednotlivých sad. Běžně tak můžete najít například „devítkové“ sady končící strunami o síle .040, ale i .046. Vybrat si tak může opravdu každý podle toho, co jeho prsty zvládnou a co mu zní nejlépe. Hrát sóla na „jedenáctky“ nebo „dvanáctky“ už chce slušnou prstovou kondici. Pokud vám ale zvuk silnějších strun učaroval, řešením může být jejich podladění. Běžně se dnes vyrábějí i sady strun určené přímo pro podladěné ladění.
Samotné slovní značení sad typu Extra Light, Light, Regular, Medium atd. je kvůli množství výrobců nejednotné a často v závislosti na různé síle strun i značně nepřehledné. Přesto si alespoň rámcově můžeme uvést ta nejčastější:
Extra Light / Extra Super Light – odpovídá sadám o síle .008
Super Light / Light / Light Regular – odpovídá sadám o síle .009
Regular /Regular Light /Regular Heavy – odpovídá sadám o síle .010
Medium – odpovídá sadám o síle .011
Heavy – odpovídá sadám o síle .012
Jak už zaznělo, každý výrobce používá trochu jiné značení, proto je nezbytné se při výběru řídit především číselným značením jednotlivých strun. To vám dá jistotu, že zvolené struny budou přesně v požadované síle.
Samostatnou kapitolou pak zastávají struny na sedmi či osmistrunné kytary nebo na kytary barytonové. O těch ale třeba zase někdy příště.
Tento text vyšel u příležitosti letos už 12. narozenin Frontmana, kdy se ohlížíme za inspirativními články magazínu. Poprvé byl text zveřejněn 26. dubna 2016.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.