Přejít k hlavnímu obsahu
Eurostruny ve srovnání se strunami od Martina pohořely | Foto: autor
Eurostruny ve srovnání se strunami od Martina pohořely | Foto: autor
Dr.Hyenik - Út, 04.08.2020 - 08:00

Tritest #4: struny Martin

Četli jste už hodnocení akustických kytar Martin X2, kterým byl věnován minulý tritest? Tentokrát jsem se pustil do strun. Přečůrat systém se mně přitom nepodařilo. Po natáhnutí levných „eurostrun“ jsem totiž splakal nejen nad výdělkem, ale hlavně nad plechovým zvukem a neustálým rozlaďováním. Jak si s náhražkami ve tvaru potahovaných strun poradily nejlepší struny na světě, jak Martin s oblibou tvrdí ve svých promo videích?

Nebudu vás příliš napínat, bylo to opravdu nebe a dudy. Už po první výměně jsem se vrátil do uklidňujících vod pevného a brilantního zvuku a i ladění drželo jak helvétská víra. Navíc při kontrole cenovek jsem si klepal na čelo, protože mírný cenový rozdíl ani náhodou neodpovídal drastickému nárůstu kvality. Z nabídky jsem si vybral phosphor bronzové SP, celosvětově zřejmě nejpoužívanější struny, zajímalo mě srovnání s často vychvalovanými čistě bronzovými a jako promo perličku struny zaštítěné magickým přípodotkem – Tommy´s choice. Všechny tzv. dvanáctky, tedy v tlouštce Light (opravdu, dvanáctky jsou v akustickém světě považovány za struny lehké/měkké).

Ve videu se můžete podívat, jak se tyto struny vyrábějí.

Všechny struny byly zatavené v neprodyšném plastovém pytlíku chránícím před korozí, což někomu může přijít zbytečné, ale když občas sáhnu pro nějakou vykopávku ze své archivní krabice strun, tak se stane, že vytáhnu nějaké rezavé (balené pouze v papíru). Výtku bych měl pouze k marketingovému oddělení Martina, které na jednotlivé papírové sáčky vytisklo pomocný obrázek, která je to zrovna struna. Jenomže tak nesmyslně otočený, že bez naznačení tloušťky struny bych byl opravdu zmatený, jestli je tlustá nebo tenká, nahoře nebo dole, hluboká nebo vysoká. Protože nemám příliš v oblibě zvuk čerstvě natažených strun, tak jsem vždycky sadu chvíli obehrával a samozřejmě jsem si natočil zvukové ukázky, protože po pár dnech bych si rozdíly těžko pamatoval. 

1. MARTIN Authentic SP 92/8 Phosphor Bronze Light

Naprostá klasika a dlouholetá vlajková loď firmy, než se objevily struny Lifespan (pro delší živostnost). 

První dojem – zvoní jak sviňa. Ze začátku pro mě až moc (někdo jiný naopak ocení), po pár hodinách se to srovnalo a je to opravdu takový klasicky moderní hi-fi sound, jaký chci od dobrých akustických strun.

SP znamená Superior performance a označuje speciálním postupem připravené jádro struny. Fosfor se k bronzu začal přidávat kvůli odolnosti proti korozi.

Značka – zvonivé výšky, pevné basy.

2. MARTIN Authentic SP 80/20 Bronze Light

U čistě bronzových strun se často uvádí, že sice nevydrží tolik jako fosfor bronz (záleží na agresivitě hráčova potu), ale jsou zvonivější. Tak v tomto případě to tedy úplně neplatilo.

První dojem – ty bláho, to je basů! Zvlášť v porovnání s levnými strunami to byl obrovský rozdíl, jako bych vzal dvakrát větší kytaru. Hlasité, masité, nerozlaďují se.

Někdy už se trochu ztrácel detail, ale kdo touží po nejhutnějším dreadnoughtu v okrese, tak doporučuju.

Značka – BASY! Sady lišící se vlastně jenom materiálem ovinutí jsou frekvenčně posazené každá trochu jinam, ale toho si všimnete jenom při přímém srovnání, oboje jsou kvalitní a za velmi rozumné peníze.

3. MARTIN SP Flexible Core 92/8 Phosphor Bronze Light

U posledního kousku mě ani tak nezaujala reklamní kampaň (přestože fanouškem Tommyho Emmanuela jsem už od roku 1995) jako spíš popisovaná charakteristika podobná strunám DR Rare, které používám dlouhodobě. Tedy větší tloušťka, ale menší tah (v případě Martin flexibilní jádro). Operuje se s jednodušším vytahováním strun (bending), ale to je spíš záměrné marketingové zjednodušení, protože struny na akustikách se oproti elektrikám vytahují výjimečně. Jde spíš o poddajnost při současném zachování tloušťky struny. Když na akustiku použiju tenčí struny, tak samozřejmě se mi hraje líp, ale ve zvuku může chybět hmota/tělo.

První dojem – překvapení, opravdu příjemné pod prsty a SUSTAIN.

Nic zvláštního jsem nečekal, ale nakonec mě na ně vyloženě bavilo hrát, zvlášť složitější věci, jsou takový vyvážený kompromis mezi hratelností a plností zvuku, frekvenčně vyrovnané. Na zahraničních fórech se objevily komentáře o ztrátě brilantnosti po chvíli hraní, což jsem nezaregistroval. Určitě se na ně ale podívám i z dlouhodobého hlediska, protože mému stylu hraní by vyhovovaly.

Značka – buď jak Tommy!

Závěr

Nebojte se vyzkoušet struny Martin, za slušné peníze dostanete nekompromisní kvalitu založenou na zkušenostech ze 180 let tradice výroby kytar. Jemné detaily dolaďte podle vašeho stylu, kytary i osobních preferencí. U Martina těžko můžete sáhnout vedle.

Použité vybavení: Kytara Cort, trsátko Dunlop, nahrávadlo Zoom.

Všechny ukázky včetně haněných „eurostrun“:

Testování strun Martin se věnovali i další redaktoři Frontmana, Stanley, Jaroslav Sýkora a Honza Sládek, výstup připravujeme.

Tagy Tritest struny Martin C.F. Martin
Multikytarista na experimentální cestě k netradičním zvukovým a stylovým souvislostem za pomoci všemožných nástrojů, technik i obskurních pomůcek... Dle magazínu Whiplash také hudební úchyl, tajuplný intelektuál s vizáží přerostlého Harryho Pottera, akustický Thordendal ze Vsetín...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY