Idlewild zúročují třicet let zkušeností působivě a bez nostalgie
Skotští indie-rockeři Idlewild vydali loni na podzim své deváté, eponymní album Idlewild. Název není náhodný – nejde o restart ani nostalgický návrat, ale o emotivní syntézu všeho, co kapela za téměř třicet let existence prožila. Jde o desku, kterou by podle svých slov dříve ještě udělat nemohli – a teď už chtěli.
Idlewild se vědomě vracejí ke svým nejlepším, výrazně kytarovým albům 100 Broken Windows nebo The Remote Part, ale nikoli proto, aby je kopírovali. Spíše přijímají fakt, že jejich minulý zvuk je součástí jejich identity. Dívají se zpátky, aniž by byli sentimentální, na čemž má lví podíl hlavně parádní souhra kytar s klávesami. Úvodní singl Stay Out Of Place působí jako volání dálek – nástroje přímo otevírají prostor a nechávají posluchače bloudit někam za horizont. Jemnou hitovku It’s Not The First Time vede krásný klavírní motiv, který jí dodává jemnou melancholii – jako návrat k pocitu, který už jsme jednou zažili. Na těch správných místech kapela neváhá zostřit kytarový tón, například v řízné Make It Happen nebo dvou kratších sólech písně Permanent Colours.
Díky převaze svižných skladeb jako Like I Had Before nebo Writers Of The Present Time album Idlewild pěkně „odsýpá“ a stopáž 35 minut uběhne jako voda. Jediné výraznější zpomalení přijde uprostřed nahrávky v písni The Mirror Still, jejíž zkreslené náladové plochy nechají aspoň vzdáleně vzpomenout na předchozí, experimentálnější album Interview Music. To je v podstatě jediná výhrada k aktuální kolekci – z té předešlé byla cítit větší touha objevovat. Nicméně deska Idlewild byla skotskou pěticí od začátku prezentována jako návrat k větší přímočarosti, takže v tomto směru je cíl mise splněn. Nabízí se paralela například s albem All That You Can’t Leave Behind od U2, na kterém kapela po letech hledání nového směřování „vydechla“ a spojila dohromady to, co jí šlo nejlépe. Po textové stránce Idlewild pojmenovává nejistoty, proměnlivost identity a pocit, že člověk se s věkem nesjednocuje, ale naopak rozvětvuje.
Co oceníte na nahrávce jako muzikanti?
Idlewild jsou skvělí hudebníci, kteří na minulých deskách dokázali do kytarové muziky dostat nejrůznější vlivy – klidné akustické prvky, kytarová sóla bez obvyklých pravidel i nespoutané art-rockové momenty. Na svém eponymním albu dovedou tyto zkušenosti použít přesně tak, aby sloužily kompaktnímu a soustředěnému celku bez výplně. Album Idlewild je povedený indie-rockový počin s písničkami, které evokují celou škálu pocitů a které je radost si pouštět znovu a znovu.
Idlewild – Idlewild
V2 Records 00:35:22
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
