Debutový Proud kapely Otázka času přidává pop do introvertních zamyšlení
Kapela Otázka času přinesla na albu Proud osobitý a zvukově vyzrálý žánrový mix. Prvky jazzu a folku se citlivě mísí s popovou melodičností. Trio zpívajících muzikantek si na albu postupně předává autorské žezlo a v odvážně houpavých aranžích předkládá až překvapivě citlivé texty.
Pražské těleso Otázka času vzniklo na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde se dalo dohromady pěvecko-autorské jádro, tvořené Markétou Mužátkovou (zpěv, bicí, kytara), Denisou Gyürkeovou (zpěv, klávesy) a Klárou Bielińskou (zpěv, violoncello). Když se přidal Matúš Levčík na basu, posunul se zvuk kapely od akustického tria k plnějšímu pojetí s kompletní rytmikou. Tak je slyšet i na albu Proud, které kapela nahrávala během dvou let ve studiu Damiána Kučery (Skywalker) a ve studiu Sono Records pod dozorem producenta Miroslava Šmilauera (Lanugo).
Markéta Mužátková, kterou můžete znát z působení v kapele Vesna, autorsky dominuje. Téměř půlka alba je z jejího pera, jak po stránce hudební, tak textové. Přesto je právě tvůrčí rozmanitost velkou devizou alba a kapely. Možnost se „opřít” o tři jedinečné autorské hlasy rozhodně pomáhá Proudu zůstat při síle. Kapela se zároveň zbytečně neštítí poddat popovému cítění, které často ve folkových i jazzových kruzích zůstává tabu.
Textově se album nestaví do boje se systémem, ale ani nevyvolává klišé o nešťastné lásce na jedenáct (tolik je na něm písní) způsobů. Rozhodně však stojí za pozornost, protože se originálně dívá na maličkosti, skládající mozaiku života. Něco tak intimního, zdánlivě banálního, samozřejmého a obyčejného, jako je vyznání lásky babičce, dokáže ve stejnojmenné písni vyrůst v hymnus oslavující základní hodnoty bytí (a to bez patosu).
Píseň Šifra jako by se plaše dotýkala tématu mateřství: „Až rozluštím tu dávnou šifru, mám, klíč k sobě mám. Až naplníš mou náruč v jitru, mám v sobě svítání...“ I tu naději dovede Otázka času dávkovat tak nějak uvěřitelněji: „Koukej, jak je prapodivná noc, to hvězdy lítaj’ nám na pomoc, tak neváhej a přej si...“
Co na desce jako muzikanti oceníte?
V první řadě je to veliká ukázněnost. Ne zcela tradiční instrumentaci vévodí silná souhra rytmické sekce, která na sebe ale nechává čekat a do písmene slouží písni. Žádné ukázky, žádné ego, citlivá, poctivá práce. Kapela s producentem nechávají každou píseň nejdřív nadechnout a v téměř logickém crescendu „přiloží“. A v ten moment se ukáže, že ta ukázněnost není z nouze ctnost, ale prostě cit pro muziku.
V druhé řadě je to skutečnost, že i mladá kapela může přijít s českými texty, které jsou citlivé a inteligentní.
Otázka času – Proud
Vlastní náklad; 00:34:55, 2025
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
