I třetí album Nylon Jail nabízí nadprůměrné množství neředěných emocí

Před pěti roky Nylon Jail na stránkách našeho portálu mudrovali o tom, že fyzické nosiče jsou mrtvé a že jejich novou hudbu budeme přijímat skrze singlové videoklipy. Ne že by na jistém odklonu od fyzických nosičů něco nebylo, přesto však kapela v loňském roce, u příležitosti desíti let fungování, znovu zapadla do studia, aby připravila třetí dlouhohrající album. Asi nakonec, přes všechnu tu starobu, něco praktického na tomto formátu stále bude.

Cesta do studia nebyla, alespoň pohledem zvnějšku, úplně samozřejmá. Roman se přestěhoval do Prahy, kde založil svou vlastní kapelu Synové smrti. Jiřin se naopak výrazně věnoval svému projektu Indican. Každopádně už před necelými dvěma roky základní dvojice hlásila nástup do studia, aby po lapidárním časovém skluzu nakonec v těchto dnech dotáhla k vydání kolekci nazvanou Kings of the Weaklings.

Právě doba vzniku materiálu, tedy kovidové temno let 2020 a 2021, poměrně výrazně promluvilo do podoby nových písniček. Zatímco debut se zalykal prvopočáteční bolestínskou lítostivostí, nový materiál už překážky v životě kouše přeci jen více smířeně. Tento pocit nasadil už na podzim první singl Man Like You postavený pouze na dialogu hlasu a akustické kytary. „Hlavním tématem je pro mě nejistota doby, ve které vznikala. Nemožnost ovládnout situaci, protože hybatelem jsou síly mocnější než vůle. A naší reakcí na všechny ty události kolem, které nás přesahují a které existovaly donedávna jen ve světě fantazie, je hořkosladká a opulentní oslava narozenin,“ hlásí kapela v promo materiálech a na CD nosiči přihazuje bonusovou skladbu Happy Birthday. „Je to hořkosladká oslava, ale do plnejch!,“ dodává dvojice s gustem. Na jednu hromadu tak hází kecálky z místního baru i svalnaté diskutéry z internetových fór. A to nejen v druhém singlu Disconnection. Už z videoklipu k úvodní skladbě se zastává těch, které společnost z různých důvodů staví na okraj a obrací se k nim zády. A slova dokládá i činy, viz jejich loňské štědrovečerní rozdávání jídla potřebným ve spolupráci s KD Šumvald. V tomto tkví silná stránka kapely. Že jim můžeme do písmene věřit to, co hlásají.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Stejně jako u druhé desky, tak i letošní novinku nahrávala ústřední dvojice, až na výjimky, se zcela novými spoluhráči a spolupracovníky. Mezi nimi najdeme například Romana Víchu (Muff, Ewa Farna), Jakuba Vejnara (Hudba Praha), Adrianu Asseff Rodriguez (Duende) nebo dřívější členy Antonína Dlapu (Prago Union) a Michaelu Štaffovou. I přes změnu „pracovního kolektivu“ jsou Nylon Jail snadno identifikovatelní. A to nejen díky jedinečnému vokálu Jiřina Jiráka. Jejich mix rockových, country, ale i jazzových ingrediencí známe z předchozích desek. Nebyl by to ale kapelní producent Ondřej Ježek, aby neposunul sound kapely do nových končin. Dusavá 52 Anos je nenápadnou taneční peckou s funkovým feelingem, balada Into Oblivion je opentlena kytarovými vyhrávkami s výrazným použitím kvákadla a volným vedením basové linky. Zatěžkanou Happy Birthday odlehčuje honky tonk klavír v pozadí. Všechny tyto elementy a změny jsou tentokrát sofistikovanější povahy. Snad pouze jisté zvolnění a zjemnění soundu je znak, který se projeví už při prvním poslechu.

Nylon Jail na albu Kings of the Weaklings prohnětli svůj rukopis z debutu do tvaru, který bude posluchačům povědomý, ale troufám si tvrdit, že se za to nikdo na protagonisty zlobit nebude. Tihle rockoví králové mají do „slabošství“ naznačené v názvu desky pořádně daleko.

Nylon Jail – Kings of the Weaklings

Indies Scope rec., 2023, 42:51

75 %