Frankie & The Deadbeats dávají svému zvuku nové barvy

K novému impulzu při psaní skladeb a větší hudební rozmanitosti možná přispěla i personální změna, kdy dlouholetého člena Millera Harrisona vystřídal v sestavě klávesista Vojtěch Libich. Zbývající jádro kapely pak nadále zůstává ve složení Frankie Knuth (zpěv, akustická kytara), Štefi Kouba (baskytara), Kuba Siňor (elektrická kytara) a Martin OG Slezák (bicí). 

Pro nahrávání novinky kapela opět zvolila pražské studio Golden Hive. Spolupráce s producentem Amákem Goldenem, který stál u zrodu obou předchozích řadovek, i tentokrát pomohla zachovat charakteristický rukopis kapely, ovšem v žánrově rozvolněnější a barevnější podobě. 

Album otevírá skladba A Merciful Lie, která už sama o sobě naznačuje, že nás čeká příjemný zvukový zážitek. Krystalicky čistá akustická kytara se snoubí s decentním elektrickým doprovodem a ukázkovými hammondkami. Ve druhé sloce se k mikrofonu přidává hostující Matt Charette a společně se Simonou Katzer pak skladbu obohacují také v následném refrénu, který díky tomu dostává další rozměr. Silnější otvírák si snad ani nešlo přát a kapela tak hned na úvod nasazuje laťku hodně vysoko. 

Laťka přitom rozhodně neklesá. Následující, téměř až caveovská Run Run Run má výborný spád a přirozeně připravuje půdu pro další chuťovku v podobě Dance With Me. Její jemnější polohu nijak nenarušuje citlivě zakomponované banjo, o které se postaral Holy Fanda. Zasněný refrén a jeho působivé rozvinutí v závěru skladby jsou opět balzámem pro uši. 

A není to poslední majstrštyk, který na desce uslyšíme. Soulově načichlá River se opět pyšní výborně vystavěnými doprovodnými vokály a wurlitzerovské piano zvukem připomene třeba Iana McLagana z Faces. Safe and Sound je country záležitostí s houpavou basovou linkou a svižným, typicky valivým country rytmem. Song ukazuje, že country v našich končinách nemusí sklouzávat k laciné podobě a může mít velmi osobitou a přesvědčivou tvář. 

Následuje temnější Bittersweet, jejíž refrény podbarvuje jemně zkreslená elektrická kytara. Opět dostává prostor také banjo a stejně jako v závěrečné Things To Forget se o pedal steel kytaru postará hostující Miller Harrison. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Frankie & The Deadbeats natočili mimořádně vydařenou desku, která zaujme poctivým muzikantským přístupem. Zvuk je do posledního detailu vypiplaný, jednotlivé nástroje mají dostatek prostoru a aranže působí promyšleně, aniž by ztrácely lehkost. 

Skladby jsou navíc dobře seřazené, album má příjemnou dynamiku a díky pestrému materiálu ani na chvíli nenudí. Jako celek funguje velmi přirozeně a poslouchá se s lehkostí. Je jen možná trochu škoda, že podobně poctivé a muzikantsky zajímavé desky u nás stále nedostávají větší pozornost. 

Frankie & The Deadbeats – Sometimes Drunk, Always Fucked Up

Pushteek, 00:32:00

85 %