Přejít k hlavnímu obsahu
I Like Trains | Foto: Atlantic Curve
I Like Trains | Foto: Atlantic Curve
Pavel Zelinka - Po, 31.08.2020 - 12:00

I Like Trains se vrátili na scénu po první indie rockové koleji

Po osmileté autorské pauze se na scénu vrací Britové I Like Trains. Doba se změnila a s ní i postpunkové kvinteto z Leedsu. Už není tak melancholicky zasněné, zahleděné samo do sebe, ale vystupuje ze studia s poměrně ostrým, společensky angažovaným albem KOMPROMAT. To se navíc rozlévá do nových žánrových teritorií.

Málokdo tušil, že kapela vedená zpěvákem Davidem Martinem se na vrcholu popularity odmlčí na tak dlouhou dobu. Autoři tří ceněných alb, na kterých kombinovali postpunkový švih a melodickou eleganci s intelektuálně vedenými texty, se ještě vypjali k mohutné oslavě desátého výročí fungování a vyprodukování dokumentu A Divorce Before Marriage, ale tím se nad pěticí na pár let uzavřely hluboké vody. Ticho okolo I Like Trains pouze přerušovaly epizodické koncerty. Jeden z nich například na britském festivalu Meltdown, na který pětici pozval kurátor ročníku, Robert Smith z The Cure.  

Doba přiostřila a vybudila I Like Trains k nové činnosti. Osm let starý předchůdce The Shallows referoval o tom, jak internet přepisuje svět. Letošní následovník KOMPROMAT na téma volně navazuje. „Nehodlali jsme být kronikáři aktuálního dění ve světě, ale témata nových skladeb až děsivě konvergovala s každodenním společenským diskursem,“ přiznal před vydáním desky David Martin. „Album tak nechtěně popisuje populistickou politiku po celém světě. Ve středu toho všeho pak jsou témata jako Brexit, Trump, Cambridge Analytica a skrytý ruský vliv,“ dodává vousatý frontman. Není divu, že svou sžíravou kritiku skladby Truth dlouholetý spolupracovník kapely, kreativec a designér Michael Connolly, vložil deep-fake karaoke způsobem do úst amerického prezidenta Donalda Trumpa. Kapela v něm suše konstatuje: „Pravda se už netýká faktů.“

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Už na The Shallows kvintet z Leedsu přijal do svých skladeb elektroniku. Její pojetí na nové desce je ale jiné. Úzce souvisí s úzkostí, která se začíná blížit nervozitě, kterou ve společnosti dříve vyvolávalo napětí Studené války. Není divu, že na KOMPROMAT najdeme hned několik skladeb (např. rámující A Steady Hand nebo závěrečná Eyes To The Left) s až synthwave analogově temným vyzněním. Naproti tomu střed alba úžeji navazuje na předchozí tvorbu I Like Trains, postavenou na výrazné postpunkové base a odsekávaných kytarových riffech (od rytmicky proměnlivé Desire Is A Mess, přes v refrénu vypjatou New Geography až k tanečně rozpustilé, Bloc Party připomínající Dig In). Zajímavostí je poměrně výrazné využití čistého recitativu, ke kterému se zpěvák David Martin uchyluje k docílení co nejsilnějšího efektu svých textů.

Shodou okolností jsem se minulý týden věnoval jiné žánrově příbuzné kapele – The Psychedelic Furs. Jejich jinak silná návratová deska jen nečekaně na konci stopáže vyšuměla do ztracena díky zařazení několika průměrných balad. Novinka generačně mladších kolegů z Leedsu je pravým opakem kolekce Made Of Rain. Právě na závěr si pětice připravila na rovném rytmu s výraznou basou a elektronikou postavený singl Truth, a také postupně do sonické katarze ústící Eyes To The Left s hostující vokálem podobně společensky aktivní kolegyně Anniky Henderson z Exploded View.

Návrat I Like Trains se vydařil. Je hudebně silný, navíc textově maximálně aktuální, vyhýbající se plakátové zkratce. Snad se po uvolnění karanténních okovů po letech dočkáme koncertní premiéry kapely v České republice. I našemu publiku má totiž hudba kvinteta co říci.

I Like Trains - KOMPROMAT

I Like Trains – KOMPROMAT

Atlantic Curve, 2020, 44:13

Post punk, rock

87 %

Tagy Recenze alb I Like Trains
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze do 8 let vedl (od roku 2004...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY