Přejít k hlavnímu obsahu
Lenka Dusilová | Foto: Bet Orten
Lenka Dusilová | Foto: Bet Orten
Pavel Zelinka - Po, 16.11.2020 - 12:00

Hudební dobrodružství jako barevný proud nové desky Lenky Dusilové

Na novou desku Lenky Dusilové jsme si museli počkat dlouhých šest let. Originální zpěvačka a skladatelka se spojila se dvěma spolupracovníky, tradičním Petrem Ostrouchovem a mladě elektronickým Aid Kidem, a spolu s horou dalších muzikantů stvořili album Řeka. Originální, proměnlivé, hudebně vpravdě nezávislé.

Těch věcí za posledních šest let se stalo v životě Lenky Dusilové opravdu hodně. Začala spolupracovat s Ivou Bittovou a Monikou Načevou, dotáhla do konce site specific projekt Monument/um, hostovala v písních řady jiných umělců (od Xaviera Baumaxy až po buddhismem prosáklý projekt Václava Havelky Golden Spine) a vedle toho porodila a začala vychovávat syna Edwarda. Více než 25 let na scéně působící zpěvačka nastřádala hromadu zkušeností, kterou vlila do nového alba Řeka.

Lenka Dusilová nemohla svou šestou sólovou kolekci pojmenovat lépe. Už úvodní Białe konie s polským textem Doroty Barové je pomalým vplouváním do světa, kde se nespěchá. Světa, kde se čeká na inspirace, které pak autorka se svými spolupracovníky pomalu obrábí, podobně jako brusič trpělivě tvaruje surový kámen do podoby uhrančivého šperku. Schválně jsem nepoužil slovo dokonalého, protože Lenka se ve své hudbě nebrání nedokonalostem a disonancím. Pokaždé jde totiž za základním impulzem, „který vládne všemu“. Atmosféře, aranžím, textům (častým spolupracovníkem byl v mnoha skladbách Martin Kyšperský z Květů) a především svému pěveckému vkladu.

Více než hodinová kolekce zrcadlí, pokolikáté už v její kariéře, hledání sebe sama. Stejně tak jako Dusilová mluví o postupném nalézání sebe sama, tak i nové skladby na Řece jsou mnohem suverénnějšími hudebními útvary (některým instrumentálním freskám se písně opravdu říct nedá). Desítka kompozic je rozesetá na poměrně širokém území od ambientně-hlukových tišin, přes baladické popové momenty s tribálními či jazzovými prvky, až po hybnější rockové nebo dokonce primárně elektronické kousky. Velkou zásluhu má samozřejmě čas, kdy během let autorka nashromáždila hromadu nového materiálu pro různorodé příležitosti. Zásadní roli ale hráli i dva „říční“ průvodci. Tím jsou producent alba a vydavatel Petr Ostrouchov a výrazně mladší elektronik a producent Aid Kid. Ti navíc přizvali do studia celou kohortu dalších muzikantů, například jazzmany Martina Brunnera, Oskara Töröka nebo Romana Víchu. Epizodicky se ve studiu zjeví Beata Hlavenková, Iva Bittová nebo Monika Načeva. Když je potřeba, ozve se ve finále početný Concept Art Orchestra, jako například v titulní skladbě, kde se pomalu střádaná energie, právě díky zapojení orchestru, nekontrolovaně rozlévá do prostoru.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

V rozhovoru k desce Lenka Dusilová přiznává, že do studia měla namířeno už před dvěma roky, ale tento pokus nevyšel. To znamená, že autorka už tehdy měla poměrně silně naditý zpěvník novými nápady, které mohla v klidu následujících 48 měsíců testovat doma i na pódiu. I přes tyto znalosti překvapí suverenita výpovědi Řeky. Neagresivní, nechlubivá, přesto jasně ukotvená, se uhrančivým hlasem zpěvačky ve svém středu. Jednou mapující nevinnost dětského světa (DNA), podruhé popisující atmosféru stále zraněných Sudet, kam napřímila svou energii s projektem Monument/um (Panenka Maria: Sádrové lepidlo).

Ač na albu zazní řada materiálu, který fanoušci mohou znát už ze sólových vystoupení autorky, zde, v bohaté orchestraci éterické skladby, často získávají robustní nadstavbu, která původní skladby nesvazuje, ale naopak podtrhuje jejich hlavní rysy. Přes opulentnost řady momentů má kolekce i protiváhu tichých pasáží, kde dojde na Lenčiny field recordings z plenéru a smyčkování, které je například základním stavebním kamenem nenápadné instrumentálky Hlubina. Na desce nenajdeme typický singl. Není divu, že kolekce, na kterou autorka vybírala peníze skrz crowdfundingovou kampaň, prozatím nevyplodila jediný videoklip a v digitální podobě se nestandardně prodává i v podobě jednolitého 68minutového kusu.  

Osobně se musím přidat k unisonu chval na nové album. Nejenže potvrzuje výjimečnost cesty, jakou se zpěvačka vydala už před dlouhou dobou, navíc díky spolupráci s hromadou různorodých osobností má deska schopnost být mostem, na kterém se mohou v poklidu sejít stálí Lenčiny fanoušci, zvukový progresivisté a i písničkoví tradicionalisté a všichni uznale kývat hlavami. Dusilová pro všechny vytvořila rozmanitý, melancholický svět, do kterého je radost se opakovaně propadnout. Výrazně tak s Řekou promluvila do boje o nejlepší letošní domácí album.

Lenka Dusilová - Řeka

Lenka Dusilová – Řeka

Animal Music, 2020, 68:24

Opravdu nezávislý, svobodomyslný pop

90 %

Tagy Recenze alb Lenka Dusilová
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY