Foo Fighters zní i po šestadvaceti letech stále svěže

Zdá se to neuvěřitelné, ale Foo Fighters jsou na scéně už více než čtvrtstoletí, za tu dobu stihli natočit desítku alb a nejedna z jejich písní se stala klasikou. Otázkou zůstává, jestli jsou ještě schopni přijít s něčím novým a překvapivým. 

Po takové době se totiž mnohé kapely usadí, ze svého pole působnosti už moc nevybočují, tedy zbytečně neexperimentují a hrají takříkajíc na jistotu. To ale není případ Foo Fighters. Ti i na své desáté studiovce Medicine at Midnight znějí stále svěže a zajímavě. Ano, jsou zde i tentokrát charakteristické rysy jejich tvorby, ale Grohl a spol. svůj zvuk dále rozšířili. Jejich rock se zde potkává s popovými či až tanečními prvky a chytlavými melodiemi. 

Už od začátku je jasné, že na to Grohl a spol. půjdou zase trochu jinak. Making a Fire nás rozhýbe a zní to jakoby se Aerosmith zkřížili s Lennym Kravitzem. V Cloudspotter se střídají parádní funky sloky s rockovými refrény a při skládání Shame Shame a také titulní Medicine at Midnight se musel hodně poslouchat David Bowie, resp. jeho osmdesátková tvorba okolo alb Scary Monsters  a Let´s Dance. Jeho vliv je zejména u druhé zmiňované skladby více než zřejmý. Z úplně jiného soudku je pak následující punkově nabroušená No Son Of Mine, pocta Lemmymu Kilmistrovi.

Ke skladbě Waiting On A War inspirovala Grohla jeho jedenáctiletá dcera Harper, které je píseň také věnována. Při jedné z cest do školy se Harper údajně zeptala svého tatínka, zda-li je čeká válka. Grohla otázka zaskočila, přičemž si vzpomněl na své dětství, kdy vrcholilo jaderné napětí mezi mocnostmi, a on se obával válečného konfliktu. „Zaslouží si budoucnost, jako každé díte,“ nechal se slyšet Grohl. Z celé desky zní asi nejvíce právě tato skladba jako klasičtí Foo Fighters, i když i v takové Holding Poison ukážou, že pořád umí udělat písničku ve stylu skladeb, které zdobily jejich raná alba.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Album je hlavně ukázkou toho, jak zajímavou a všestrannou kapelou Foo Fighters vlastně jsou. Tvoří skvělý tým, kterému nedělá problém napsat píseň, jež bude mít taneční šmrnc anebo v sobě ponese výtažek garáže, ale vždy bude znít jako Foo Fighters. A hlavně, nepůsobit po tolika letech vyčpěle, to umí málo kdo. 

Foo Fighters – Medicine at Midnight

RCA, 2021, 36:32

75 %