Floexův herní doprovod Shoulders of Giants šilhá tanečně elektronickým směrem

Dnes už můžeme říct, že herní průmysl významným způsobem zasáhl do profesního života původně tanečního projektu Tomáše Dvořáka. Floexovo spojení niterné hudby s podobně výraznou grafickou podobou hry Samorost nabobtnalo postupně do tří dílů. K tomu pak musíme připočíst v podobném, i když mírně industriálnějším duchu vedené Machinarium nebo naopak křehčí, neoklasicky vedený doprovod ke hře Papetura. Není divu, že v poslední době najdeme jméno projektu spojené i s filmem (společná práce s Tomem Hodgem na soundtracku k filmu Je Suis Karl) nebo řadou unikátních interaktivních instalací a performancí prezentovaných mimo jiné na festivalech Ars Electronica (Linz), Nuit Blanche (Brusel) nebo Sonica (Glasgow). Jeho šestá větší práce pro herní průmysl není poprvé spojena s domácím studiem Amanita Design, ale nezávislým newyorským herním studiem Moving Pieces Interactive. Výsledkem je hutná kolekce Shoulders of Giants nezvykle sestavená pouze z šesti delších kompozic.

Co skladba, to jiné herní prostředí. Jiný svět, jiná atmosféra. V tomto se Shoulders of Giants od jiných herních soundtracků neliší. Rozdíl je ve výrazně rytmičtějším, elektroničtějším vyznění kolekce, a také komplexním přístupu k jednotlivým tématům, který tu a tam natáhne skladbu až do téměř devítiminutové stopáže. Z čistě soundtrackové práce tak Floex odbíhá ke své výrazně hybnější koncertní, nebo možná spíš DJské podobě (i s bubnujícím robotem Josefem) a zase se vrací nazpátek. Právě toto přešlapování na hraně mezi filmovou zamyšleností a tanečním raušem dělá Shoulders of Giants výjimečnou kolekcí.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Méně natvrdo přiznaných polních nahrávek a akustických nástrojů. Elektronika, tu a tam až nečekaně přísného, přímočarého charakteru, vládně všem šesti kompozicím digitálního soundtracku Shoulders of Giants. Vstupní Miyazaki Forest asi nejvíce připomíná Floexovu předchozí soundtrackovou tvorbu. Nese se ve středním tempu, staví atmosféru na klenuté melodické lince, do které vplétá útržky zvuků akustických instrumentů. To následující Story Boss už sází na stůl více karet, se kterými Tomáš tentokrát hraje. Temnější elektronika může připomenout tvorbu Orbital. Letíme vesmírem vstříc novým dobrodružstvím. Neohlížíme se přitom moc nalevo ani napravo. Navazující Crystal World nás vrací zpátky na exotickou procházku po Zemi. Gong, zvuky ála gamelan, smyčce, flétny. Ale i etnická podstata skladby jí neubírá zarputilou zaťatost, se kterou se Floex řítí vpřed. To ostatně potvrdí i následující dvě sekvencerově roztočené položky X-Tactics a Torrid Zone, které nás vrací na taneční parket, aniž by autor ztratil zájem i o pasivně konzumující posluchače. „Je to cinematické techno nebo spíš elektroakustická nahrávka nové generace?,“ zamýšlí se v promo materiálech k desce Shoulders of Giants sám Floex. Odpovědět si musí každý posluchač podle vlastního subjektivního pocitu. Každopádně kolekce obstojí i bez znalosti hry, ke které byla primárně stvořena. Pomalu gradující kompozice jasně ukazují, že univerzálnost rukopisu autora je nejen na domácí poměry stále jedinečná. A dokazuje to i tento nový herně hudební doprovod.

Floex – Shoulders of Giants

Minority rec., 41:22

78 %