Fenomén Yungblud: Kam až může růst a co ho to bude stát?

O Yungbludovi jsem poprvé slyšela už během covidu, kdy si střihl velmi povedený feat Obey s Bring Me The Horizon. O několik let později se mu díky už zmíněnému hitu The Funeral dalo těžko vyhnout, nicméně i tak jsem ho považovala za pop-punk-mainstreamového interpreta pro mladší ročníky. Pak ovšem následovala sekvence, která mě přesvědčila, abych mu věnovala větší pozornost.

• květen 2024: Yungblud coveruje megahit od KISS I Was Made For Lovin' You pro soundtrack k filmu The Fall Guy. Vyprodukoval bezkonkurečně nejlepší verzi, jakou jsem kdy slyšela; v zásadních aspektech věrnou originálu, přesto s aranžmá i provedením osobitým natolik, že se nejednalo o obyčejnou kopírku. 
   
• červen 2024: Yungblud koncertuje na tuzemském Rock for People, který mu jako první velký evropský festival udělil pozici headlinera. Jeho set byl strhující, s energií a pokorou, kterou by mu jeho bývalý kámoš Machine Gun Kelly mohl závidět. Virální moment během tohoto koncertu, kdy si Yungblud na pódium vytáhl fanouška Šimona, aby si s ním zahrál píseň fleabag, odstartoval kariéru brněnské formace RUWORR!ED, kterou si Šimon následně založil.
   
• červenec 2025: Yungblud je jedním z hostů rozlučkového koncertu Ozzyho Osbourna, Back to the Beginning. Jeho fantastické provedení balady Changes mu posléze vyneslo Grammy a hlavně respekt a přízeň rockových fanoušků po celém světě; tedy cílové skupiny, která, zdá se, jeho kariéru posunula do hvězdných výšin. 

Raketový vzestup (trvající 10 let)

Yungblud se ale nestal světovým jménem přes noc – svou komunitu budoval poctivě mnoho předchozích let. Svým přístupem k fanouškům, důrazem na témata duševního zdraví a neobvyklou srdečností se stal miláčkem mladých, kteří se díky němu cítí bezpečně a součástí něčeho, co je přesahuje, kde mohou být sami sebou. Každý je vítán, fanoušci na sebe navzájem dávají pozor, respektují se a jejich láska k Yungbludovi je spojuje bez rozdílu věku, pohlaví, původu, vyznání či sexuality. Je evidentní, že i po přílivu „nových“ příznivců si komunita chce své hlavní pilíře zachovat, a zatím se zdá, že se nováčci rádi přizpůsobí – velmi rychle ucítí, že pro bezohlednost a přílišné siláctví tu není místo.

Zpěvák své komunitě tuto oddanost a přízeň vrací často a způsobem, který je vzhledem k jeho stále rostoucímu jménu až překvapivý: dosažitelností. Nevídaná vstřícnost vůči fanouškům během osobních setkání, hodiny s nimi strávené po koncertech, nebo až intimní přístup do svého hudebního života. Videa s konceptem „Another day, another plane“, kde Yungblud nechává fanoušky nahlédnout do reality svých turné, se nejen pro svůj humor staly nesmírně oblíbenými a virálními; dokument Are You Ready, Boy? zase přiblížil cestu, která lemovala Yungbludovo zatím poslední album Idols. 

A přestože je charismatický, britsky vtipný, cíleně atraktivní a talentovaný (čímž splňuje všechny atributy hvězdy), zároveň nepředstírá, že je macho superman, který všechno zvládá, nemá problémy a jeho psychické i fyzické zdraví je bez chybičky. O svých pocitech, emocích, ADHD, insomnii a problémech s hlasem mluví otevřeně – také proto se s ním současná generace tak snadno identifikuje a nedá na něj dopustit. Starší generaci zase přesvědčilo požehnání od Ozzyho a spolupráce s dalšími legendami, ať už jsou to Aerosmith nebo Smashing Pumpkins. 

Tito léty ošlehaní interpreti (a jejich management a PR týmy) samozřejmě nejsou hloupí a je jim jasné, jak si s Yungbludem můžou navzájem pomoci. On je představí své komunitě a mladší cílovce, která by jinak třeba vůbec neměla ponětí, kdo sakra Aerosmith jsou, a oni jemu dodají štempl kvality a validaci tolik potřebnou pro uznalé pokývnutí a následně přízeň své vlastní, o celé generace starší fanouškovské základny. Touto spoluprací se vyprodukují skvělá čísla, přelijí se noví fanoušci a zejména vznikne nějaká ta kvalitní muzika, čili jsou všichni spokojení. 

Jsem totiž přesvědčená, že Yungblud sám i lidé kolem něj moc dobře věděli, že dlouhodobě úspěšnou kariéru zaručí pouze multigenerační publikum a globální existence, respektive přítomnost na všech platformách. Řečeno ještě jinak – je záhodno mít vajíčka ve všech možných košíčcích. Mladší generace žije online, kde hltá Yungbludův skvěle připravený a virální obsah a následně streamuje jeho hudbu; nově získaní fanoušci 30 až 60+ zase (stále ještě) chodí na koncerty.

Není proto žádným překvapením, že vystoupení s Changes na Ozzyho rozlučkové show bylo takovým milníkem a že právě bezprostředně po něm začal Yungblud rekordní rychlostí vyprodávat turné po celém světě. V Austrálii a doma ve Velké Británii naplnil arény, v Evropě velké haly, ve Spojených sálech začal v komfortních divadlech a sálech, kde byly lístky pryč v rámci minut, a následně se koncerty přesouvaly do větších prostor. To vše v době, o které se říká, že koncertům nepřeje.

Možná se jedná o tak potřebné nakopnutí pro muzikanty, fanoušky i promotéry, a dobrou zprávu, že to prostě jde.

Hlasy kritiky

Asi žádný umělec se nevyhne kritice: čím víc roste, tím hlasitěji se ozývají hlasy okolí, ne vždy pozitivní. Názory, že Yungblud je jen figurka hudebního průmyslu a falešná Disney rockstar, se objevily například od The Darkness nebo kdysi spřízněné duše, již zmíněného Machine Gun Kellyho.

Což bylo mimochodem velmi vtipné číst vzhledem k možnosti osobního a velmi vypovídajícího srovnání těchto dvou interpretů: zatímco MGK na Rock for People 2023 svůj set téměř prozíval, zkrátil a zdálo se, že jej obtěžuje na pódiu stát, Yungblud o rok později vypadal, že pódium Fat Lady zboří a raději by umřel, než aby během svého headline slotu neodevzdal absolutní maximum.

Hudební kritici a média zase zmiňují, že přestože má Yungblud v mošničce pár dobrých písní, dosud se mu nepodařilo vyprodukovat něco opravdu zlomového a jeho současná image rockového bad boye nekoresponduje se žánrem, kterým se prezentuje. To je možná jediné tvrzení, se kterým bych souhlasila: potenciál pro větší hitovost a údernost Yungbludovy hudební složky ještě je. Ale věřím, že v první řadě on sám jej bude chtít naplnit.

Bludfest v Česku = promotérský majstrštyk a síla komunity

Měla jsem obrovskou radost, když bylo oznámeno, že první zahraniční Bludfest se bude konat právě u nás, v domovském areálu festivalu Rock for People. Toto rozhodnutí indikovalo hned několik pozitivních informací zároveň:

• že zdejší úroveň pořadatelů je světová a oceňovaná i interpretem Yungbludovy současné velikosti,
• že i Yungblud sám si uvědomuje důvěru tuzemských promotérů a chce ji odměnit,
• že tato důvěra vložená v kdysi začínajícího interpreta se může promotérům velmi vyplatit.

Připomeňme, že první Yungbludovo vystoupení v České republice se odehrálo v roce 2019 v pražském Futuru, tedy klubu o kapacitě cca 600 lidí. Akci tehdy pořádala agentura D Smack U Promotion, která s umělcem lidově řečeno „hitla jackpot“, stejně tak RFP Concerts, kteří Yungbluda, jak už jsem zmínila, zvolili jedním z headlinerů Rock for People 2024. Právě tyto dvě promotérské entity se pro pořádání Bludfestu spojily a uspořádaly tuto akci nevídaného charakteru společně. A troufám si říct, že neskutečně dobře, o čemž svědčí třeba už jen to, jakým způsobem se postavili k vražednému vedru a pomohli návštěvníkům jej zvládnout.

Když jsem stála pod pódiem a zpívala The Funeral, bylo mi v tu chvíli úplně jedno, co o Yungbludovi někteří říkají. Věřila jsem jeho autenticitě, věřila jsem jeho nezkrotné energii, radosti a pokoře, kterou po celý svůj set vyzařoval. Věřila jsem mu, když se v slzách svěřil dvacetitisícovému publiku a přiznal, jak emocionálně náročný pro něj raketový růst posledních dvou let byl, a že bez fanoušků jakožto své rodiny by neměl šanci to zvládnout. Cynická stránka mého já šla v tu chvíli stranou a podala mi kapesníček.

Věřila jsem skvělým hudebníkům, kteří ho na pódiu doprovázeli. Věřila jsem v budoucnost rockové muziky ve chvíli, kdy tisíce lidí kolem mě (povětšinou mladých holek) vášnivě zpívaly War Pigs od Black Sabbath, která slouží jako Yungbludovo intro. Věřila jsem, že díky Yungbludovi se spousta dětí, puberťáků i dospělých, které by to jinak vůbec nenapadlo, učí hrát na kytaru aspoň základní čtyři akordy Emi, G, D, A – jen proto, aby zkusili štěstí a zahráli si s Yungbludem na pódiu fleabag. Věřila jsem, že díky tomu u kytary nebo jiných nástrojů zůstanou.

Uprostřed kotle na Bludfestu jsem zase jednou věřila, že svět je skvělé místo, kde se lidi navzájem respektují, hlídají se, berou na sebe ohledy, nekradou si z kapsy telefony, i když by mohli, a nenechají se rozdělit válkami nebo politikou. A věřila jsem, že všechno bude dobré a tak, jak má být. 

Co bude dál?

Sama jsem zvědavá, kam se Yungbludova kariéra bude ubírat. Kam až poroste a co ho to může stát? Ustojí obří tlak, který se s každou další zdolanou laťkou zvyšuje? A bude vůbec možné zůstat fanouškům blízko, když se jejich řady rozšiřují až kosmickou rychlostí? 

Zatím to vypadá, že Yungblud zvládá balancovat na hraně dosažitelnosti a hvězdnosti, je ovšem otázkou, jak dlouho to půjde. V určitém bodě umělcovy kariéry už asi nejde jen tak přijít do baru, čepovat fanouškům piva a zaplatit celou útratu bez toho, aby byl láskou umačkán k smrti; masovost si zákonitě vybírá svou daň v podobě nutnosti odstupu, a blízkost se stává (v rámci bezpečnosti a zachování umělcova mentálního zdraví) pečlivě regulovanou a kontrolovanou. Pokud by se tak však stalo v Yungbludově případě, ztratil by jeden z dlouho budovaných pilířů, na kterém láska jeho komunity stojí. 

Mimochodem, podle mě není v lidských/muzikantských silách udržet aktuálně nastavené tempo bez negativního vlivu na psychické i fyzické zdraví, a zdá se, že mi interpret sám dává za pravdu. Den před vydáním tohoto článku Yungblud oznámil, že má v plánu volno, jednak aby vyřešil své problémy s mandlemi, jednak aby trochu zprocesoval blázinec posledních let a nabral nové síly. Díkybohu za to, že si chce a může říct, a že ho management netlačí přes závit. Možná i proto, že doufají, že v tomhle bodě pauzou nic moc neztratí a naopak získají, protože se zdá, že kariérní momentum zvládli úspěšně a nemá-li být pře-Yungbludováno, nějaký čas v pozadí může jedině pomoci. 

Dominic Harrison má každopádně obrovskou vzpruhu v jistotě, že až se následně vydá jakoukoliv cestou, svoje fanoušky, svou komunitu a svou rodinu bude mít vždycky v zádech.