Yungblud hledá nové cesty a na desce Idols to zkouší s rockovou operou
Dominic Harrison, vystupující pod uměleckým jménem Yungblud, potvrdil posledním počinem z roku 2022 svůj nepopiratelný talent a zároveň ukázal obrovskou píli a pracovitost. Sedmadvacetiletý umělec na sobě nepřestává makat a je jasné, že jeho fanouškovská základna se s novým albem Idols bude i nadále rozrůstat.
Yungblud se posunul také po fyzické a psychické stránce, dal sbohem alkoholu a čas nyní raději tráví posilováním či boxováním. Aby toho neměl málo, vedle návštěv tělocvičny a skládání hudby se ještě pustil do organizování vlastního festivalu BludFest. Jak sám říká, nejde jen o festival, je to hnutí, rodina a prostor, kde má přednost individualita. Aby byl festival přístupný pro všechny, snaží se ceny vstupného držet na rozumné úrovni.
Pojďme ale k albu. Dvanáct přítomných skladeb tvoří údajně první polovinu projektu, jehož pokračování bychom se měli dočkat někdy v budoucnu. Dřívější pop punkovou rozjuchanost vyměnil Harrison za serióznější přednes a připravil cosi jako rockovou operu.
Nahrávku otevírá devítiminutová kompozice Hello Heaven, Hello. Ta je v podstatě rozdělena do tří částí, kdy po popovém úvodu přijde rocková pasáž s prvky The Who či Led Zeppelin, přidají se smyčce, vše vygraduje výrazným kytarovým sólem, jen aby se závěr pro změnu uklidnil s akustickou kytarou.
Idols Pt. I má zasněnou atmosféru a i zde hrají důležitou roli londýnští filharmonici. Píseň postupně přejde ve svižnější Lovesick Lullaby, která je typicky britská snad po všech stránkách. V The Greatest Parade, u níž se vám vybaví Manic Street Preachers, ukáže Yungblud své hlasové kvality. Slušný vokální výkon podá i v dalším opusu s názvem Ghosts, jehož bouřlivé vyvrcholení ještě naposledy rozčeří poněkud klidnější závěr desky.
Ale i poslední čtvrtina Idols stojí za poslech. Fire má hard rockový odpich se 60's náladou a War je pro změnu příjemný, ale nijak zvlášť objevný pop. Velké finále pak patří na pianu postaveným skladbám Idols Pt. II a Supermoon, která v sobě mísí Bowieho s Queen.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Hudebně nepřichází Yungblud s ničím, co bychom už v minulosti neslyšeli. Jeho skladby zachycují různé momenty z historie britské populární hudby, dokáže jim však dát svůj podpis a udělat z nich aktuální záležitosti, srozumitelné pro mladé publikum. Dosavadním počínáním budí Yungblud sympatie a určitě bude zajímavé sledovat, kam až na své hudební cestě doputuje.
Yungblud – Idols
Locomotion Recordings/Capitol Records, 00:47:00
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
