Do řady! bez trendů a bez kompromisů
Dvanáct let od posledního alba je pořádná pauza. Do řady! ji ale využili po svém a nyní přicházejí s novinkou Vidím to nadějně!. Deset nových skladeb potvrzuje, že ani po téměř čtyřiceti letech na scéně tahle bílinsko-teplická parta rozhodně nepatří do starého železa.
Na Vidím to nadějně! se Do řady! nepouštějí do žádných zásadních změn. Drží se svého typického punkového rukopisu a nemají potřebu držet krok s aktuálními trendy. Je to přímočaré, energické a především uvěřitelné. Přesně tak, jak by člověk od kapely s jejich historií očekával.
Nástup v podobě skladby To snad vidím sám je vydařený. Bicí mají potřebný tah a určují tempo desky. Basa má správně přiostřený zvuk a s bicími jde ruku v ruce. Dojde i na pěkné kytarové momenty, ale ne ve smyslu nějakých sólových onanií, spíše v podobě vkusných vyhrávek a krátkých kytarových nápadů.
Po dalších vypalovačkách Aktivista a Ještě žijem! (Carpe Diem) přijde na řadu jemnější kousek Rock 'n' roll ne! s jednoduchým rytmem a čistšími kytarami, které navíc příjemně doplňuje saxofon. Vzápětí ale udeří nekompromisní basa a rozjede jednu z nejlepších skladeb desky, Agent. Ta svým pojetím připomene americké party typu Black Flag.
Do řady! se ve svých textech nehodlají smířit s podobou současného světa a s typickou punkovou přímočarostí upozorňují na jeho neduhy. Z pozice stárnoucích punkerů přitom dávají najevo, že některé věci už nechápou, jiné jim pořádně lezou na nervy. Že „novoty jsou pro ně hrozný šok“, nám sdělí i v legrácce jménem Boomer, mnohem víc to ale kapele sluší v nářezu, jakým je Já bydlím v pražský Beverly Hills.
Jak deska začala skladbou To snad vidím sám, tak ve stejném duchu také končí písní První a druhý. Ta upozorňuje na to, jak se dnes mnozí nedokážou domluvit, protože každý je skálopevně přesvědčený o své vlastní pravdě. Skladbu navíc zdobí kytarová melodie v refrénu, která připomene klasické kousky z repertoáru Do řady!
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Do řady! se vždy na tuzemské punkové scéně vyznačovali muzikantskou zručností a na Vidím to nadějně! je to slyšet znovu. Všechno drží v úsporném režimu, bez zbytečných složitostí a okázalých hráčských fines, přesto je znát, že za zdánlivou jednoduchostí stojí sehraní a zkušení muzikanti. Ve srovnání s běžným tuzemským punkovým standardem je tak instrumentální úroveň desky jednoznačně nadprůměrná.
Vidím to nadějně! je povedenou záležitostí, která potvrzuje, že Do řady! mají i po téměř čtyřiceti letech stále co nabídnout a že jsou kapelou, se kterou se musí počítat. Tihle staří harcovníci se už nejspíš nezmění, což jim ale očividně vůbec nevadí.
Do řady! – Vidím to nadějně !
Do řady! Records, 00:29:00
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
