Yungblud se na novém albu představuje jako seriózní umělec
Patří mezi nejžhavější interprety z britských ostrovů a jeho popularita stále stoupá. Yungblud od počátku své tvůrčí cesty s velkou oblibou koketuje s různými žánry, díky čemuž je těžké jej někam jednoznačně zaškatulkovat. To se nezměnilo, Yungbludova novinka nicméně působí uceleněji a vyspěleji.
Občas býval spojován s vlnou pop punkového revivalu, zřejmě proto, že se často objevoval po boku Machine Gun Kellyho (na nové desce mu zase pro změnu hostuje Willow). Ovšem zase tak jednoduché to s Dominicem Harrisonem, jak se vlastním jménem Yungblud jmenuje, není.
Album Yungblud v sobě samozřejmě má popové a pop punkové atributy, tu a tam jsou však protkány indie kytarami a osmdesátkovým synth popem či novou vlnou, vše s typickou britskou příchutí, jež má na svědomí zřejmě zpěvákův yorkshirský akcent. Oproti předchozímu weird! je zde vše celistvější a nedochází k tak velkým stylovým skokům.
V pilotním singlu Funeral, zároveň úvodní skladbě celé desky, použil prvky Dancing With Myself Billyho Idola a šikovně je přetavil v energický pop rockový kousek pro 21. století. Povedl se i samotný videoklip s vtipným epizodním výstupem Ozzyho a Sharon Osbourneových. Hitové ambice najdeme ale i u jiných skladeb, třeba hned u následující Tissues nebo taneční Mad.
Duet s Willow moc nefunguje a skladba Memories by se bez jejího afektovaného projevu klidně obešla. Vcelku zbytečná je pak i akustická Die For a Night, která skončí dřív, než se stačí vyvinout v něco zajímavého.
Podařených kousků je tady ale povícero. Mezi ně patří i The Boy In The Black Dress, která v sobě nezapře inspiraci The Cure. Ta proběhne vlastně i v již zmíněné Tissues (Close To Me jak vyšitá). Solidní album, které Yungbluda představuje jako seriózního umělce.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Yungblud posunul svou tvorbu dál, možná se dá říci, že ještě blíž k mainstreamu. To ale určitě nevadí, především když je v jeho písních a textech i nadále cítit jakási upřímnost. Muzika na Yungblud je jednoduchá, chytlavá a je zcela jisté, že mladší generace jí bude rozumět. Leccos zajímavého v ní ale mohou objevit i starší ročníky, které by jej možná předem zbytečně zavrhly.
Yungblud – Yungblud
Locomotion/Geffen records, 33 min.
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
